Článek
Ne snad, že bych to naše lidské hemžení a veřejné šramocení nesledoval. Kdeže! Kolikrát mě ruka svrběla, prsty tancovaly nad klávesnicí a měl jsem velkou chuť hned svoje myšlenky vyslat do světa přes digitální sítě. Ale odolal jsem. No, úplně ne — na komentáře na sítích jsem přece jen nezanevřel.
Největší pokušení na mě číhalo při pražské veselici zvané Prague Pride. Opět se kolem ní vyrojily všelijaké kontroverze a divoké debaty, videa, ale víte co? Vracet se k tomu už nechci. Čas běží dál.
Ono se toho v té naší politice za ten jediný měsíc odehrálo až příliš. Plánoval jsem si, jak si krásně odpočinu s dětmi a užiji si slunečné dny, jenže člověk míní a politické „cvrkotění“ mění. Kampaň nepočká. Místo ležení u vody jsme intenzivně pracovali na volebním programu, setkávali se s voliči. Během toho lopotění mě někteří bližní velmi mile potěšili, jiní o něco méně, ale tak už to na světě chodí a člověk zkrátka musí jít dál s hlavou vztyčenou. Taky akci na Jiřího z Poděbrad jsme měli, tak jako před pár dny Starostové, jen nebyla tak pompezní. Jsem zvědav kolik za ty metry městu zaplatili na záboru, my se záborem na Jiřáku docela bojovali, ale i tak se to povedlo…
Velký dar
A tím se rovnou dostávám k tomu, co dneska tak vzrušuje náš veřejný prostor. Máme tu převelikou přetahovanou o miliardový dar v bitcoinech, který měl hřát v kapse náš stát a všechny občany. Bývalá vláda — prý ta vůbec „nejlepší od roku 1938“ — se hrdě prsila, jakýže to učinila úžasný počin. Jenže ouha! Výsledek téhle pohádky je takový, že peníze podle všeho pocházejí z černého trhu a páni kolem celého daru, včetně samotného dárce, buďto sedí v chládku, nebo čelí vážným obviněním…
Obžalovaný Tomáš Jiřikovský teď odvolal pro „nevděk“ bitcoinový dar v hodnotě miliardy korun, který loni věnoval ministerstvu spravedlnosti. Tehdejší ministr Pavel Blažek za ODS přijal 468 bitcoinů pro stát loni v březnu a ministerstvo je pak dražilo v aukcích. Část bitcoinů stihlo převést na kupce, dalším zájemcům poslalo peníze zpět a vyplatilo jim i kurzový rozdíl. Státu evidentně vznikla škoda. Zajímalo by mě, zda se ODS a zástupci SPOLU k tomu nějak postaví, anebo budou stále dokola opakovat, jak je to všechno úžasné. A hlavně kdo to zaplatí?
Je to věru tvrdý oříšek a ještě velké divadlo. Dotyčný dárce, pan Jiřikovský, toho času v cele předběžného zadržení, uraženě prohlásil, že jsme nevděční, a svůj dar odvolává. Už se těším, jak se to bude rozplétat. Předpokládám totiž, že tyhle digitální kačky stejně zůstanou zadrženy a orgány činné v trestním řízení je nevydají zpět, protože zkrátka pocházejí z nekalé činnosti a jsou předmětem řízení, čemuž odpovídají i poslední vyjádření v médiích.
Ale pojďme dál, k věcem sousedským a potkávání lidí. Minulý víkend jsem zavítal na Úřad vlády a potkal se tam s kolegou z Motoristů z Prahy 3, zastupitelem Mojmírem Mikuláškem. Mluvili jsme o naší „Trojce“ i o tom, co nás čeká. A mimochodem — teď v sobotu se na Úřadu vlády chystá moc pěkná akce o zdraví a sportu. Za hnutí ANO tam dorazí Adam Vojtěch a za Motoristy se bude řešit sport a pohyb vůbec, což je věc převelice záslužná.
Samozřejmě jsme probrali i téma dopravy: rozkopanou a zavřenou Ohradu, to, jak lidé na Jarově těžce nesou dopravní stavby, i nelogicky navazující práce v oblasti Nákladového nádraží. Obyvatelé Jarova mají prostě opět smůlu. Radnice přínosy lidem nevysvětluje a narovinu nás teď na dlouhé roky čeká jen spousta prachu a hodně aut jezdících na staveniště pro 20 tisíc nových obyvatel. Radnice si naivně myslí, že tramvajová trať všechno vyřeší — bez metra to ale bude kolaps. Proto znovu říkám, že pro Žižkov potřebujeme nové metro.
Při návštěvě na Úřadu vlády jsem na chvilku rozmlouval i s panem Babišem. Kolega Hušbauer je s předsedou vlády v pravidelném kontaktu a z jeho slov i slov pana premiéra: „Praha ho skutečně zajímá“…vnímá její trable, a to velmi důkladně… Společně s kolegou Hušbauerem poctivě táhnou za jeden provaz a plánují společné kroky. Když se teď povede hnutí ANO vyhrát, bude mít Praha mnohem snazší pozici získat od státu finance na velké projekty, jako je metro nebo nová nemocnice. Jdeme za výsledkem jako jeden tým a věříme v dobrý konec.
Pracovní neděli jsem pak strávil na milé sousedské akci na naší Praze 8. Na rozloučenou s létem jsme tam s kolegy z ANO Praha 8 promítali film Mamma Mia!. Byla to nádherná podívaná, podávaly se super drinky, dorazil i kolega Havlíček a povedl se i jeden rozhovor pro Aktuálně.cz. Dorazil hojný počet sousedů a já si s mnoha obyvateli osmičky krásně popovídal. Dokonce mě navštívila i jedna paní až z naší Prahy 3, která mi vyjádřila podporu — inu, milé setkání u sousedů přes hranice městských částí. Ještě jednou díky!
V týdnu mé kroky vedly zase na Prahu 11. Tam jsem sice nikoho ze své čtvrti nepotkal, ale zažil jsem věc velmi povzbudivou. Zastavili se u mě dva mladí chlapci — jednomu bylo čtrnáct, druhému patnáct. S jiskrou v oku mi vyprávěli, jak moc se zajímají o věci veřejné a že jejich rodiny fandí hnutí ANO, což mi udělalo velkou radost. Vyptávali se na věci komunální, celostátní i světové a zvídavě řešili, proč se v minulosti dávalo tolik peněz do zbraní a proč se raději neinvestuje do naší vlastní země a do našich lidí. Byla to moc zajímavá debata.
Povídali jsme si také o bydlení a o tom, proč jsou ceny bytů v nebeských výšinách. Vysvětloval jsem jim tu hořkou pravdu, že Piráti za svých osm let plánování v Praze nepostavili ani jeden jediný městský byt. U nás na Praze 3 máme přitom připravený pěkný projekt a já pevně doufám, že se v příštích letech najde dostatek politické odvahy ho konečně dotáhnout do konce. Jako budoucí zastupitel se za městské byty hodlám rvát jako lev.
A když už jsme u těch pražských Pirátů — ti nám teď velkolepě vymýšlejí koupání ve Vltavě! Dokonce se jeli poctivě podívat až do Paříže, jak se tam lidé koupou v Seině. Jenže jaksi pozapomněli, že ještě minulý rok podobný projekt na koupání v Praze sami smetli ze stolu. Přitom vláda hnutí ANO už před osmi lety připravila obnovu náplavek a realizovala část projektu náplavek — kobky, to jsou ta krásná skleněná oka. V pokračování s koupáním už ale Piráti nepokračovali, naopak projekt zastavili, aby si ho teď slavnostně znovu dali do volebního programu. Paměť je někdy věc přelétavá…
Do našeho rozhovoru na Praze 11 se přidal i jeden starší pán a ptal se mě, zda máme v republice svobodu. Když jsem mu řekl, že ano, navázal na to tím, že mu za minulost a za minulé vlády přišlo, že tomu tak úplně nebylo. Pochopil jsem, kam míří, a řekl jsem mu svůj příběh — jak mi pan ministr Lipavský přes své lidi dal montérky s tím, že jsem si špatně vybral, protože jsem podpořil pana Babiše. Říkal jsem mu i další věci, ale zakončil jsem to pozitivně: teď máme změnu, snažíme se věci narovnat a půjde to lépe. On se mi rozplakal, protože mu nedávno zemřela paní. Povídal, jak ji hledal v nemocnici a že tam v neděli byl na oddělení jen jediný doktor. Zdravotnictví prostě potřebuje více prostředků pro lékaře, aby je mohlo zaplatit. Hned jsem ho nasměroval na sobotní akci na Úřadu vlády, kde bude i pan ministr Vojtěch. Měl radost a děkoval nám za naši práci. Byl jsem dojatý, ale zároveň jsem ho i pohladil, protože mi řekl, že už je na světě sám. Nechtěl jsem ho nechat odejít s prázdnou, tak jsem mu na naše noviny napsal své číslo — kdyby cokoliv potřeboval, ať zavolá.
Přeji si, aby se Praze dařilo a aby přišla poctivá změna. Naše vize je jednoduchá: neslibovat vzdušné zámky, ale makat přímo v ulicích mezi lidmi. Věřím, že od slov přejdeme k činům a získáme vaši důvěru.
A na úplný závěr ještě dvě drobnosti z mediálního šumu tohoto týdne.
Tou první je příběh Motoristy, ministra Macinky. Toho si vzal na paškál jistý vtipálek a troll z tábora té takzvané „lepší společnosti“, který vymetá i akce Milionu chvilek. Vydával se za někoho jiného a rozehrál na ministra takovou drobnou šarádu. Jenže pan ministr — ať už tušil, nebo netušil, že jde o léčku — držel poctivě a chlapsky svůj styl. Odpovídal věcně, neměnil kabáty, stál si za svým a dokonce pochválil Andreje Babiše. Následně sám autor téhle kulišárny slíbil, že bude Motoristy volit — inu, jsem zvědav, zda svému slovu dostojí…
Dělat si legraci s atrapami zbraní, „ohrožovat“ řádně zvoleného činitele a ještě křičet, že má rezignovat, to je věru absurdní divadlo. Bezpečnostní složky to samozřejmě prošetří, ale ta podstata je smutná: někdo se vydává za někoho jiného a pak se z toho dělá senzace. Lidé na sítích ale mají zdravý rozum a v diskusích se postavili převážně za ministra. Když pak člověk vidí tu nevraživost a vzpomene si, jak se na Slovensku střílelo po Ficovi… z toho až mrazí v zádech. To má být ta „lepší demokracie“?
A abychom nezapomněli na spravedlnost: hnutí SPD vyhrálo soud. Jejich sporná kampaň s „doktory z dovozu“ nebyla podle justice žádným trestným činem. Docela by mě teď zajímalo, zda se ti novináři a politici, kteří je s takovou sílou osočovali, dokáží chlapsky omluvit.
Přeji vám fajn pátek a do těch zářijových dnů hlavně zdravý rozum a dobrou mysl!
