Článek
Prezident – největší demokrat, miláček Milionu chvilek a člověk, který v minulosti sám aktivně vyzýval k účasti u voleb – se rozhodl pro svoji motorku. Přes média namísto státnického aktu zamával a sdělil, že se voleb neúčastní.
Z hlediska osobní svobody dokážu pochopit, když se běžná rodina nebo člověk mimo politiku rozhodne strávit volební víkend v zahraničí nebo k urnám nejít. I to je způsob, jak vyjádřit názor. U státníka, který se dlouhodobě zaštiťuje „těmi správnými hodnotami“, mi ale takový přístup citelně nesedí. Zvlášť když je to právě on, kdo termín voleb podle Ústavy vyhlašuje, a zároveň si na stejné datum naplánoval dovolenou. Možná už není takový státník (a je otázka, zda vůbec byl) a možná tím i říká, něco víc? A možná tím mluví i o své budoucí kandidatuře…
Udělal jsem si malou sondu mezi známými, kteří Petra Pavla volili. Až na jednoho, který namítl, že má prezident právo na dovolenou, zbylí spíše mlčeli a nevěděli, co říct. Nechtěl jsem je vystavovat dalším nepříjemným otázkám, tak jsme téma raději zamluvili. Podobně dopadla i moje maminka u své generace – i prezidentova velká fanynka jí nakonec férově přiznala, že je z toho mrzutá. A to je asi přesný popis: od hlavy státu to prostě mrzí. I když jedni radost mít musí – Motoristé sobě. Jejich tak trochu zlá přezdívka „motorky“ se dala perfektně použít. Nahráli jim to na smeč, zapracovalo PR a za mě z téhle situace dokázali vytěžit maximum.
S motorkami a únikem z reality souvisí i další událost z tohoto týdne. Policie totiž uzavřela vyšetřování letní nehody Filipa Turka na nepřehledné křižovce u I. P. Pavlova s tím, že se žádný trestný čin nestal. Vzpomínám si, kolik nevraživosti a soudů bez soudu se na sociálních sítích po nehodě strhlo. Mnozí měli jasno okamžitě – nejlépe ho hned zavřít a odsoudit. Už tenkrát jsem ve svém Pátečníku upozorňoval na to, že máme nechat pracovat orgány činné v trestním řízení a zachovat chladnou hlavu. Dnes máme výsledek: trestný čin to nebyl. Že to policie uzavřela zrovna týden před volbami, je mediálně pikantní, ale stalo se.
Tento předvolební týden ale přinesl i další kousky. Třeba třídenní maraton opozičních obstrukcí a pokus o sesazení vlády. Výsledek? Vláda to celkem očekávatelně jednotně ustála a obě strany si jely to své. Místo věcné politiky jsme sledovali spíše divadlo, marketingové PR a vyřizování účtů před volbami. Útoky na Babiše z jedné strany, útoky na vládu z další, do toho různá barevná trička, přebalení „Noví Lidovci“ a další výstřelky. Sledovat pětikoaliční politiky, jak dělají přesně to, vůči čemu se v minulosti sami vymezovali, mi přijde upřímně hloupé, a i to si vyslechli…
Protože bylo o víkendu krásně, raději jsem se věnoval rodině. Téma Pátečníku jsem měl v hlavě, ale prostě jsem to v pátek nedal, takže se čtenářům omlouvám. Pátečník sice píšu až v neděli v duchu pátečních cílů, ale jsem už opět v rytmu akcí. Dnes mě ještě čeká práce v kampaňovém terénu, těším se na své kolegy i voliče. Férovost ale vyžaduje říct jednu věc: nic není černobílé a každá strana má své plusy i mínusy. Já si vybral, ale je to na každém z nás.
Já sám jsem pevně rozhodnutý jít v pátek k urnám a dát hlas hnutí ANO, za které ostatně bojuji na politickém kolbišti na Praze 3. Hnutí ANO jsem si vybral proto, že jsem chtěl jako sociální demokrat podpořit pana Babiše při prezidentské kandidatuře – a už mi to nějak zůstalo. Poznal jsem lidi, kterým věřím, i ty, které se snažím stále poznat a snad pochopit. Jako demokrat ale plně respektuji, že každý názor má svou váhu a hodnotu. Pravda je však jen jedna, stejně jako svoboda. Nikoho se dnešním Pátečníkem a svým slovem nesnažím přemlouvat ani mu nic diktovat či doporučovat… Volte srdcem, volte rozumem, zkrátka tak, aby bylo líp.
Čím více stárnu, tím více vnímám, že mnohé lidské spory jsou zbytečné a ubližují všem v okolí. Někdy člověk musí bojovat, protože cítí, že pravda potřebuje pomoci. Věřím, že pravda si vždycky najde cestu na povrch.
Slunce v duši, váš Pavel
PS: BUDE LÍP, ale je to na nás, musíme makat! ;)
