Článek
Jenže progresivní způsob uvažování dnes hýbe světem, tak se hýbe i názvy. Olbrachtova to měla spočítané ve chvíli, kdy se mediálně propojil Olbracht s komunisty. Budiž, to ještě dokážu pochopit, ač s tím nesouhlasím.
Ale proč se přejmenovává stanice na náměstí Bratří Synků? Ti „bratři“ byli hrdinové, kteří zemřeli za nacismu, a to místo má jasnou historickou stopu, mimochodem tam v tom místě byl zámeček a místo nese stejný název přes 85 let, je to jasný orientační bod. Jenže když se metro nestaví a je to trochu (hodně moc) ostuda, musíme přece něco dělat. Byli jsme zvoleni… Přiznám se, že mne mrzí, že kolega Hrdinka nebouchnul více do stolu, ale hlasování je hlasování.
Tak to dotáhněme. Proč rovnou nepřejmenovat celé náměstí Bratří Synků na Nusle? Vždyť Nusle se táhnou až k Pankráci a kus Prahy 4 by si to určitě „užil“. Populismus? Možná. Nebo jen snaha dělat aspoň něco, když to hlavní stojí.
Na magistrátu se mezitím ve čtvrtek „probudil“ primátor. Řekl, že chce pokračovat s MO a okruhem… Člověk by se skoro zeptal: a proč už se na tom dávno nekoplo? Asi taky trochu populismu, Praha dnes potřebuje dvě věci – dokončit městský okruh, metro D a řešit dopravu v klidu. A metro D by mělo pokračovat dál, a jasně říkám na Žižkov. Místo toho řešíme názvy. Možná by stálo za to jednou řešit i koleje.
A teď k celostátní politice.
Turek budí vášně – a bude. Je prostě takový. Jeho výrok o „deratizaci“ úřadů zní vytržený z kontextu drsně, zvlášť když zazní: „Na těch našich rezortech… je plno… progresivistických… parazitů, a my jsme se rozhodli je postupně deratizovat.“
Chápu, že to vyvolá odpor. Na druhou stranu – rozdíl mezi názorem a výkonem funkce existuje. Pokud někdo v rámci své agendy ovlivňuje chod úřadu ideologicky, je to problém. Odbornost by měla mít přednost. Stejně jako novinář by neměl míchat názor do zpráv, a i když píše komentář, může se mírnit, úředník by neměl míchat aktivismus do rozhodování.
Jenže dnešní doba umožňuje „dělat cokoliv“ – a někteří to prostě přehánějí. A teď nemyslím jen Turka, který by možná také mohl ubrat. Celá ta debata totiž začala
u člověka (externího spolupracovníka Abela, který už pro ministerstvo nedělá), kterého jedni označují za experta a druzí za aktivistu. Ve skutečnosti právník, který se dokonce soudí se státem… A možná je to celé méně o lidech a více o tom, že jsme si přestali hlídat hranice rolí a logiku.
A když už jsme u té logiky – podívejme se na „Dvorečák“. Most za dvě miliardy místo jedné. Krásný, architektonicky jistě ocenitelný, ale nějak se zapomnělo na jednoduchou věc: aby sloužil všem, kterým sloužit má. Slovo „cyklista“ se skloňuje všemi směry, ale realita je, jaká je.
A teď kontrast: ve Finsku otevřeli vlastní „Dvorečák“. Také není pro auta. Ale je levnější, větší, delší a má oddělenou cyklostezku. Tak si říkám – u nás se to dělá progresivně. A s přirážkou. Nějak se ty „složenky“ zaplatit musí, že pane „Hřibe“ tedy pardon přeplatky?
Vznikla i petice za vjezd motorek. Má docela dost podpisů. Ale nepojedou tam. Proč? Protože dotace. Most dostal miliardu na podporu MHD a cyklistů, takže rychlé elektrokolo ano, ale pomalá motorka ne. Logika dneška.
A pak je tu Vítkovský tunel. Místo, kde se potkává realita s teorií v přímém přenosu. Rychlá elektrokola, „akční“ cyklisté, zatáčka, do které nevidíte – občas je to opravdu „o hubu“. Řešení? Značka 10 km/h. Papírově dokonalé.
Radnice na to ale šla ještě „chytřeji“. Vytvořila tak trochu klouzačku pro všechny – pro kola i pro chodce. Kombinace povrchů, údržby a přístupu, kdy se někde „graffity“ a nepořádek tolerují a jinde se proti nim bojuje s vervou, přinesla výsledek, na který se hned tak nezapomene. Člověk si skoro říká: dělají si z nás ti politici legraci? Možná by stačilo méně přejmenovávat a více přemýšlet, co se kde skutečně děje. Méně ideologie, více praxe. A hlavně – více odpovědnosti.
Změna přijde. Podzim se blíží ;) – budu u toho.
Chci čistou Prahu, fungující město. A o víkendu? Těším se zase na zmrzlinu.
Kam zajdete vy? Fajn dny.
