Článek
Prezident mi svým stanoviskem připomněl Sira Humphreyho Applebyho ze seriálu Jistě, pane ministře. „Nevěřte ničemu, co nebylo úředně popřeno.“ Tahle věta dnes zní až podezřele aktuálně.
Petr Pavel je v polovině mandátu. Když střídal Miloše Zemana, mluvilo se o konci jedné éry. O změně stylu, tónu i práce s mocí. O prezidentovi, který má být ve všem podstatném jiný.
A on skutečně jiný je…
Skutečně?
Skutečný test přišel až teď – při jmenování vlády. Právě tady se pozná, zda šlo o skutečnou změnu, nebo jen o uhlazenější obal. A výsledek? Prezident tímto testem neprošel.
Média, která u Zemana bila na poplach, dnes mlčí. Dokonce chválí. Dvojí metr? Záměrná shovívavost? Člověk si říká: kde soudruzi udělali chybu?
Andrej Babiš do otevřeného střetu s Hradem nejde. Možná zbytečně. Možná chce ukázat, že politiku lze dělat i bez války. Jenže pak tu máme otázku: proč premiér Fiala hrozil Zemanovi žalobou, a tvářil se jako ten lepší ba dokonce nejlepší, zatímco dnes prezident Pavel „postupuje správně a hrozný Babiš, nejde na dřeň“?
Petr Pavel se ocitl mimo ústavní rámec.
A prochází mu to. Za mě je to špatně. Posouváme se k systému, kde složení vlády není odpovědností premiéra, ale výsledkem dohadovacího řízení s kádrovým oddělením Pražského hradu. Přesně tím směrem, za který byl Miloš Zeman léta kritizován.
Premiér Babiš se pokusil o smír. Neuspěl. Filip Turek ministrem nebude. Kritika jeho osobnosti, tlak, hrozby nejmenováním – to vše už není vyjednávání. To je překročení hranic. Jak připomněl Pavel Rychetský, premiér má „neomezenou kompetenci“, koho navrhne do vlády. Prezident má jmenovat, ne vybírat.
Ano, Petr Pavel si může připsat vítězství. Krátkodobé. Filip Turek dle všeho ve vládě nebude, ale politický prostor získá. Možná větší než jako ministr a když bude chtít
i na ministerstvu, kde bude v roli velmi aktivního náměstka. A také ještě politické role „prezident Pavel porušuje ústavu, já prezident motoristů bojuji“ ta role se bude psát sama…že?
Na jedné straně mince je úleva pro část veřejnosti, že ve vládě nebude jedno „influencerské“ ego. Na straně druhé je porušení ústavních pravidel, které projde bez následků. A to je znovu opakuji ten skutečný problém. Přitom jeho kritika mohla přinést současné opozici a její občanské společnosti mnohem voňavější ovoce.
Česko se znovu posouvá k modelu, kde o složení vlády nerozhoduje premiér, ale Hrad. Přitom Zeman ustoupil.
Babiš i Turek dostanou do dalšího kola esa, která se budou těžko přehrávat. Za Miloše Zemana to bylo nepřijatelné. Psalo se, křičelo, žalovalo. Dnes je to „v pořádku“.
Otázka tedy není, zda se historie opakuje.
Otázka zní, proč ji dnes hodnotíme jinak.
A nakonec ještě jedno připomenutí. Jak už to v britském seriálu Jistě, pane ministře – a později Jistě, pane premiére – bývalo, všechno nakonec dopadlo jinak. Ne proto, že by aktéři měli pravdu, ale protože taková je politika. Často to šlo proti logice, bylo to úsměvné, někdy až komické – a jindy bohužel k pláči.
Věřte mi, že i tentokrát to nedopadne jinak. Následky už ale půjdou za vámi.
Jistě, pane prezidente!
