Článek
Co je však už jisté: Milion chvilek jde do boje. Opravdu to nebyla bitcoinová ostuda minulé vlády. Ani to, že někdo rozdává majetek státu, aniž by o tom vláda věděla – a bez jakéhokoli mandátu. Ne. Republiku dnes údajně ohrožují SMSky. SMSky, které hýbou českou politikou. Náš slon v porcelánu ohlásil „převrat“ a odjel.
Když jsem naživo sledoval na ČT24, jak statný a silný generál, bojovník za vlast a národ, roztřeseným a nejistým hlasem uvádí estrádu tohoto týdne, nevěřil jsem vlastním očím. Ale byl to fakt. Evidentně už mám něco za sebou a čtu věci jinak. Budu ale férový: ačkoliv jsem psal kolegovi Macinkovi, ať se drží, myslím si, že psát hodinu po půlnoci komukoli SMS je zbytečné.
A obsah? Když někomu stručně napíšu: „Já chci tohle a ty budeš mít tamto“, není to vydírání – ani kdybych doplnil, že to bude vytesáno do kamene. Je to maximálně politický obchod.
Evidentně Kancelář prezidenta republiky obchoduje raději jinak a pan Kolář má zjevně větší zkušenosti s „fakturací“ pro ČVUT než s Motoristy. Obzvlášť v momentě, kdy prezident zahájil kampaň.
Můžeme se donekonečna přít o to, kdo s kým a čím vlastně začal. Zda prezident měl, či neměl vynášet na světlo soukromou komunikaci – navíc takovou, jejímž nebyl ani přímým adresátem. Zda je u Macinkových zpráv větším problémem jejich tón, nebo spíše jejich obsah. Zda se prezident stále pohybuje uvnitř ústavního rámce, nebo už stojí mimo něj. A konečně – zda sledujeme „jen“ standardní, byť ostřejší politické vyjednávání, nebo už otevřené překračování hranic politické kultury. Úhlů pohledu je celá řada. Demokracie nám to umožňuje – a je to správně.
Souhlasím jak s těmi, kteří vidí určité ohrožení, tak s těmi, kteří vědí, že podobné věci se děly a dějí dlouhodobě. Jediná novinka je, že se o nich dříve nedělaly tiskovky a nevyhlašoval se malý – či možná velký – převrat. Dnešní doba přeje burcování vlastních příznivců. Politici to, alespoň z mého pohledu, dělají až příliš dobře. Výsledkem je společnost v permanentní křeči. Co tím prezident dosáhl? Ničeho. Víc peněz mu vláda stejně nedá a jeho manévrovací prostor se spíše zmenšil.
Je mi líto těch, kteří budou nuceni tuhle smutnou taškařici – nechci říkat bonzáctví – vyšetřovat. Za důležité osobně považuji vyjádření skutečného odborníka, advokáta Sokola: „P. Macinka svým jednáním skutkovou podstatu vydírání nenaplnil,“ řekl ve vysílání na Primě.
Vraťme se ale o kus zpět, do ne tak vzdálené historie. Prezident přece podmiňoval jmenování Andreje Babiše tím, že zveřejní, jak bude řešit budoucí střet zájmů. Jinak ho nejmenuje. Je to také vydírání?
„Musíš zveřejnit, jinak nebudeš mít, co chceš.“ Je, nebo není? Pokud bychom uvažovali stejně jako ti, kteří dnes tvrdí, že Macinka prezidenta vydíral, pak ano – je to zcela totožné. Jmenuj mi ministra a dostaneš, co chceš. Rozdíl? Že „ten správný“ je prezident a „ten špatný“ je Macinka.
Stejně jako tehdy nepovažuji prezidentův postup vůči Babišovi za vydírání (a nemusí se mi to líbit), nepovažuji za vydírání ani snahu Macinky domluvit se, tedy naplnit koaliční smlouvu a zbavit se dvouvládí. To vše by se podařilo, kdyby prezident Pavel přestal dělat Zemana. Toho „zlého Zemana“, který podle Spolku Milion chvilek pro demokracii v roce 2021;
„…nemá pravomoc zamítat navržené ministry…“
Třeba uslyšíme v roce 2026, že to platí pořád.
Tak se těšme na víkend!
