Článek
Ne snad proto, že by poslanci nebyli pohybliví – většina z nich se pohybuje zcela obstojně – nýbrž proto, že prý chybí směr. Já ho však vidím docela zřetelně: výsledkem jednání je vláda se 108 hlasy. Zato část opozice si v tomto týdnu osvojila pohyb jiný, poněkud nezvyklý – chodí pozpátku. A někteří nikoli jen obrazně. Po celé hodiny pak někteří Piráti sehrávali pro média zpátečnické pochody po sněmovní budově, ovšem výhradně tam, kde byly kamery a mikrofony. Jakmile objektivy zmizely, zmizela i potřeba pochodovat. Jinými slovy – v pudu sebezáchovy chodili prostě normálně.
Co ale nešlo přehlédnout, byl pohled do samotného sálu Poslanecké sněmovny. Samozřejmě jsme se z médií dozvěděli, proč máme tu „nejhorší vládu“, proč tam nesedí ti nejlepší demokraté, ti z těch nejlepších, prý dokonce nejlepší vláda od roku 1938, viz slova pana Fialy – to jsme se ale „nedozvěděli“, to že opozice si stále neuvědomila, že prohrála… A že to bylo nejen za jejich lži a nenaplněné sliby, ale i proto, že to byli oni, kdo chtěli kopat příkopy a rozdělovat společnost podle názorů
a přívlastků. To si neuvědomují už vůbec. Tak se politika dělat nemá. A pak tu máme to pověstné „tiché šoupání nohama“ opozice. Kluci a holky těch lepších demokratů jsou nějak mimo, totiž káží vodu a pijí víno… Raději to přehlédněme?
Co ale nešlo přehlédnout, byl pohled do sálu Poslanecké sněmovny. Opoziční lavice zely prázdnotou. A to je, promiňte, docela zpátečnické. Samozřejmě – je to nadsázka, někteří poslanci tam byli, část Pirátů také. Ale fotky i videa, kde je vpravo od řečnického pultu prázdno, existují. A k tomu „vpravo“ a „vlevo“ se ještě vrátím.
Protože hlavní politický výkon se dnes odehrává mimo lavice. Novodobé obstrukce jsou zvláštní disciplína. Současná opozice ještě nedávno kritizovala vládu za zdržování, dlouhé projevy a špatně pochopenou opoziční roli. Co nastalo po výměně rolí, jsme viděli všichni. Nadávají, a přitom dělají přesně to, co kritizovali. Jen hlučněji a déle. Trapnosti, urážky.
Pak se nedivme, že Vít Rakušan nezískal ani všechny hlasy opozice, natož podporu vládních poslanců. „Je to jejich chyba,“ zaznělo. Jen už nebylo řečeno, čí chyba.
Do toho přišly kongresy, změny nejen v ODS a slavnostní řeči o nových začátcích. Dovolím si konstatovat, že jediným skutečným novým začátkem je tiché přiznání, že SPOLU je mrtvé. Nový předseda ODS mluví o „vlastní cestě“ a nutnosti se znovu zmobilizovat. Má pravdu. Zároveň tím ale nepřímo potvrzuje, že bez SPOLU ODS sama hnutí ANO porazit nedokáže. Možná se tedy SPOLU za čtyři roky vrátí. Říct to takto nahlas do mikrofonu už ale odvahu nenašel.
Na závěr perlička - bufet ODS v podaní jejich PR rozdělený na levici a pravici. Ano,
i občerstvení dnes má ideologii. Kofola a Kofila na levici, Coca-Cola, dražší tyčinky a další pochutiny na pravici. Jen si říkám: co je na Kofole levicového? A je Kofila pravicovější, když vznikla už za první republiky jako výrobek značky Orion? Je to nová ideologie? Nebo jen nostalgický návrat k dělení světa na červené a modré?
Bude ODS nově dělit i společnost? Na správné a špatné? Na levicové a pravicové podle obsahu talíře? Jestli jsme se dostali do fáze, kdy se politika pozná podle stolu s občerstvením, pak máme jasno. Nejsme v krizi hodnot. Jsme v bufetu. A poslanci to tak mají rádi – protože právě tam jich bylo nejvíc. Mimo lavice.
Děkuji opozici za mimořádně zábavný týden.
A Pirátům za to, že si znovu zvolili člověka, který se chlubí Prahou rozsekanou na kusy.
Holt nový směr. Bufet nejen v Poslanecké sněmovně.
