Hlavní obsah
Zdraví

Jaká je realita, pokud jde o otěhotnění a počet dětí?

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Pavel Trávník

Pátý den po oplození se vyklubaná blastocysta přikládá k děložní sliznici a zahájí implantaci

Autor článku Mladík s kelímkem… má moje sympatie, podobně jako já považuje rodinu s dětmi za velké štěstí, ale s mnohým v jeho článku nesouhlasím. Problémy s otěhotněním byly, jsou a budou.

Článek

Historie

Část historie problémů s otěhotněním znám z vlastní odborné zkušenosti, část z literatury a od předků a starších příbuzných.

Problémy s otěhotněním nebyly ani v minulosti vzácné, jen se o nich mnoho nemluvilo. Důvodem byl často stud, protože se hledala „vina“ za bezdětnost. A tato „vina“ se často podsouvala ženám, protože muži většinou nebyli běžně vyšetřováni. Sám pamatuji, že ještě v 70. a 80. létech se muži vyšetření kvality spermatu bránili, protože to považovali za něco nepatřičného a zbytečného, oni přece jsou potentní, a tudíž i plodní.

Při podezření na mužský faktor se prováděly způsobem dnes už nepřijatelným inseminace od víceméně náhodně sehnaných mužů, ochotných darovat sperma. První umělá inseminace u ženy byla provedena v r. 1770 v Londýně. Běžně užívanou metodou se v Evropě stala umělá inseminace u žen ve 40. létech 20. století (Ombelet W. a Van Robays J., 2015).

Další metodou hojně užívanou, byla lázeňská léčba. Ženy zde podstupovaly lázeňské procedury pro zvýšení plodnosti. U nás byly v tomto směru vyhlášené Františkovy Lázně, s lázeňskými procedurami poskytovanými od r. 1793. Zlé jazyky tvrdí, že na úspěšnosti lázeňské léčby se významně podílela vojenská posádka, která v nedalekém Chebu sídlila v létech 1880–1990 a jejíž příslušníci dostávali do Františkových Lázní vycházky.

Jak je to s definicí neplodnosti?

WHO (WHO Manual for the Standard Investigation and Diagnosis of the Infertile Couple, 1993) stanovila před léty jako jakousi arbitrární hranici, která by měla motivovat páry i lékaře k činům, 1 rok pravidelného nechráněného styku. Je to opravdu doba nejzazší pro rozhodnutí marnou snahu řešit. Většina párů do 35 let otěhotní daleko dříve, 80 % do 6 měsíců.

Jak snadné je otěhotnět?

Pokud se někdo domnívá, že kdykoliv od minulosti do současnosti bylo běžné otěhotnět po jednom nebo dvou nechráněných stycích, mýlí se. Otěhotnění po 1 nebo 2 koitech je nepravděpodobná výhra pro pár, který otěhotnět chce, a velká smůla, když jde o nechtěné těhotenství.

Čím je pravděpodobnost otěhotnění ovlivněna?

Hovoříme o zdravém páru. Z vaječníku ženy se běžně uvolňuje v den ovulace jedno vajíčko. Když jsou ve vejcovodu přítomny spermie, to znamená, že ke styku došlo nejdříve 3 dny před a nejpozději v den ovulace, je velká pravděpodobnost oplození (Trávník P., 2022). Předpokladem je oplozování kvalitního vajíčka kvalitní spermií. To však nemusí být pravidlo ani u jinak zdravých lidí. Kolem 25 let věku ženy je zhruba 80 % jejích vajíček kvalitních, u ženy kolem 40 let jen asi 20 %. Embrya vzniklá z nekvalitních vajíček zahynou ještě před implantací v děloze, nebo krátce po ní. Ani všechny spermie nemusí být v pořádku a když je vajíčko oplozeno spermií v poškozenou genetickou informací, je výsledek stejný, jako u embryí z nekvalitních vajíček. Z oplozených vajíček tak v průměru jen v 50 % případů vznikne životaschopné embryo. Část embryí se v děloze neimplantuje nebo zanikne na počátku těhotenství, takže jen asi 30 % oplozených vajíček vede k porodu dítěte. Když vezmeme v úvahu potřebné načasování oplození, výše uvedená pravděpodobnost otěhotnění nás neudiví.

Kolik párů je neplodných?

Jaký je podíl neplodných párů v naší republice nikdo neví, přesné zjištění je obtížné, statistici neodliší neplodné páry od dobrovolně bezdětných a solidní výzkum u nás nikdo nedělal, nedivím se tomu, má to spoustu háčků (Gnoth C. a spol., 2005). Existují údaje ze zahraničí, celosvětově se udává 10 až 15 % párů, pro Evropu byl publikován údaj kolem 17 % (Cox C.M. a spol., 2022).

Proč dětí ubývá?

Není to proto, že by se zvyšoval podíl párů s poruchou plodnosti, i když na druhé straně účinná pomoc párům, které jsou nedobrovolně neplodné, je významným opatřením pro růst populace.

Příčinou je primárně odkládání těhotenství do pozdějšího věku, snižování počtu chtěných dětí na 1 až 2, případně dobrovolná bezdětnost. Tedy příčiny sociální, ne zdravotní.

Co s tím?

Rozhodně tam, kde pár děti chce a má s tím problémy, je třeba všestranně pomáhat. Snažit se také ovlivňovat „blbou náladu“ ve společnosti, aby páry chtěly děti přivádět na svět a chtěly jich mít víc než jedno nebo dvě. Mladí by neměli naříkat nad „tíživou realitou“, mají se mnohem lépe než v dřívějších dobách. Je také třeba vytvářet podmínky pro ženy, aby mateřství mělo na jejich život příznivý vliv a nevytvářelo překážky v jejich profesním a společenském postavení.

Zdroje

Rowe, P. J., Comhaire, F. H., Hargreave, T. B. & Mellows, H. J. (1993) WHO Manual for the Standard Investigation and Diagnosis of the Infertile Couple. Cambridge University Press, Cambridge.

Trávník P. Klinická fyziologie lidské reprodukce. Vydání první, Praha : GRADA Publishing, 2022. 320s. ISBN:978-80-271-1275-3

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz