Článek
Včera jsem výborně a skvěle investoval jedno EURO. Zúročení neskutečné a výplata dividend - kdykoli a na počkání. Nevěříte?
Mnozí po zjištění, že jsem koupil knihu, řeknou: „To nejsou peníze investované, ale utracené!“ proti tomu se co nejostřeji ohrazuji. Já si totiž tou knížkou znova koupil svá studentská léta. Zakoupil jsem na bleším trhu výtisk knihy Jaroslava Žáka a Vlastimila Rady – „Bohatýrská trilogie“. A najednou mi bylo zase deset či jedenáct let, a potom dál jsem si vybavoval další knihy těchto autorů, filmy podle nich napsané, a jak letí myšlenky, vzpomněl na další jejich souputníky a následovníky v plavbě po bezbřehém moři někdy absurdní, ale vždy děsitánské a velice chytré srandy, a byl jsem v tom zas…
Celá ta doba první republiky byla plná protikladů jak v kultuře, ve společnosti, v muzice, a i v literatuře a divadle. A tak jako za absolutní vládce tehdejší srandy literární považuji pana Žáka a pana Basse a pana Poláčka, v branži divadelní to byl Vlasta Burian, a hlavně a především Osvobození. To, co oni dělali na jevišti, psal Žák ve svých knížkách a jak asi inspirace, tak i kvalita byla ve všech oblastech souměřitelná a podobná. Nejsem a nečiním si nárok býti literárním kritikem, toto je to jak divadlo jedněch a knížky druhých vnímám já. A co pro mě znamenají.
Mnozí pana Žáka znají zejména z jeho zfilmované knížky „Študáci a kantoři“, která v podobě filmových nádher „Škola základ života“ a ,,Cesta do hlubin študákovy duše“ dává se řehtat bůhvíkolikáté generaci diváků. A pan Žák štědře pokračuje ve svých neuvěřitelných klauniádách a kašpariádách ze školního prostředí a vrcholu dosahuje paradoxně v méně známých knihách „Pan Posleda, přítel študáků“, a „Dobrý borec Antonínů“. Proč nejsou tak známé a oblíbené, jako „Študáci a kantoři“ mi známo není, určitě to nebude tím, že nebyly zfilmovány. Co na tom podstatné - každý starší člověk, zejména, když nevede úplně usedlý život a občas se přestěhuje, musí chtě nechtě občas redukovat svou knihovnu. A já, protože jsem věděl, kam mé knihy jdou a že zůstanou v rodině, zbavil jsem se i všech těchhle. A najednou jsem - v Banské Bystrici na bleším trhu - zahlédl Bohatýrskou trilogii za pouhé jedno euro.
Už ji mám u postele na opěradle, a nejen ji, fyzicky jistě ne, zatím, ale jsou tu všichni - nejen hrdinové této, ale i smolař Antonín Lebeda, dobrý kouzelný stařeček pan Posleda a jeho věčný rival - chemikář Labašta, a samozřejmě taky hrdinové „Študáků a kantorů“ ze kterých si opravdu těžko vybírat. Ale daleko víc - ta to euro se mi tam usadili i Cimrmani, kteří, v osobě pana Svěráka asi mají k pojetí srandy Žákových knížek nejblíže, tak samozřejmě Osvobození, jichž mám doma už kupu, ale pořád mi ještě něco chybí a to teď budu shánět. Zkrátka - zaplatil jsem euro, a najednou jsem spadl do hlubokého moře srandy, kterou všichni zmiňovaní produkovali a produkují bez veškerých hranic a zábran, vyjma hranic vkusu a jakéhosi „gentlemanského“ nadhledu a ohledu. Zaplatil jsem euro a jsou tam najednou všichni, neboť všechny ty knihy znám skoro zpaměti. A bezpečně rozlišuji, co je sranda opravdová a co ta „kašírovaná“. Té skutečné se totiž smějete vždy, kdykoliv a pořád a je úplně jedno, kolikrát a v jakém čase. Té kašírované se zasmějete jednou a …konec.
A protože už jsem xkrát napsal, že ze srandy žiju a je to téměř jako náboženství pro mě, za jedno euro jsem si jí pořídil naprosto děsivé množství. A to je investice naprosto úžasná, s úročením, jakého svět finanční nikdy neviděl a nezažil…
