Článek
Celkem chápu nostalgii některých skupin občanů po ,,starých “ časech. Jsou to ti, kteří buď se ztrátou vedoucí funkce strany ztratili svou moc a vliv vyplývající z jejich funkcích ve straně a orgánech řízení státu, nebo ti, kteří rezignovali na svou odpovědnost za své životy a předali ji tenkrát státu výměnou za relativní klid. A pak lidé, kteří nemají příliš čisté svědomí, se stranou a systémem sesmilnili a dnes je jim to ať realitou, či okolím denně připomínáno. Ti nesmí připustit ani sobě, že to bylo všechno zrůdné a zločinné, protože jsou spoluviníky a to by neunesli.
Toto je právo běžného občana. Ale politik ho nemá. Jeho pocity jsou vedlejší a jedno nanejvýš důležité - nesmí lhát. Lži paní Konečné uvedené v tom článku jsou tak strašné, že to přesahuje veškeré meze. To už není drzost, ale sprostota a krajní nedostatek jakékoli reflexe. Vždyť ta paní v tom světě ani nežila a musí vědět, že je tady spousta těch, kteří si ,,přednosti “ komunismu užívali na své vlastní kůži nad všechnu dostupnou a snesitelnou míru. Při čtení jejích výroků si připadám, že poslouchám člověka, který vypráví pohádku o Karkulce, která měla modrý klobouček a proto jí říkali ,,Červená“. A proto budu reagovat bod po bodu ze svých zkušeností, tak, jak mně soudruzi do života sahali.
,,Máte právo volit jen z předem vybraných 2 - 3 stran, jinak jste dezolát.“
Jak známo, volby za komunistů probíhaly pod taktovkou Národní fronty a připuštěna byla jen kandidatura KSČ, Strany lidové a Strany socialistické. Jejich kandidáty ale musela schválit KSČ. Volby probíhaly tak, že ve volební místnosti jste vyfasovali 6 volebních lístků (jeden do každého orgánu, do kterého se ,,volilo") s vytištěnými kandidáty a tyto lístky jste pod dozorem volební komise směli přenést v obálce do urny. Neboli jste mohli jen potvrdit to, co odsouhlasila KSČ. Této šaškárny jsem se až na jedny volby (to jsem byl na vojně a do volební místnosti nás vodila hotovost se samopaly po četách) nezúčastňoval. A co čert nechtěl - s večerem jsem měl za dveřmi domovního důvěrníka s dvěma příslušníky Veřejné Bezpečnosti, kteří po samozřejmé perlustraci trvali na tom, že půjdu volit. Dnes máte bůhvíkolik subjektů a každý se čerta stará o to, zda jste byl nebo ne. Ale ty subjekty kandidují nezávisle na vládě, nezávisle na komkoli a čemkoli, pokud splní zákonné předpoklady k účasti ve volbách. Tolik k volbám , soudružko Konečná. Lhala jste!
Právo na bydlení. Zajisté jsou dnes problémy, protože bydlení jest velmi drahá a špatně sehnatelná záležitost. Je to tak v celé Evropě a nevidím důvodu, proč a hlavně jak by se to u nás dalo změnit. Pomalu. To určitě. Jedno vím ale docela jistě - nikdy už se vám nestane, že byste podepsala smlouvu na zaměstnání s bytem 3 + 1 2. kategorie a po nástupu dostala klíče od 2 místností s jedním kohoutkem se studenou vodou a hajzlíkem na chodbě a deseti centimetry fekálií ve sklepě. ,,To víš soudruhu, musel jsem ho dát soudruhovi, který je ve straně, jak by to vypadalo?“ Když jsem vytáhl smlouvu, podíval se na ni a usmál se : ,,Budeš se s námi soudit? Ty se svým kádrovým profilem? Ber ty dva pokoje a buď rád, že nemusíš dojíždět těch 140 km na každou šichtu…“ Takže tak s byty…
O tom právu na vzdělání bych si s vámi, soudružko Konečná, hlavně rád promluvil. Vy se svými nevymáchanými ústy si dovolíte porovnávat situaci dnes, kdy, opravdu podle své kapsy, ale hlavně podle výsledků studijních, spousta našich dětí studuje na těch nejprestižnějších univerzitách světa a přijímáni na školy jsou prostě ti, kteří splní požadavky nebo je splní nejlépe? Kdy studovat může jít každý a jen si vybrat školu a obor, na který má chuť? A kde jsou ty posudky domovních důvěrníků, stranických a svazáckých skupin, kde dopisy z VB a StB, které pro spoustu nadprůměrně inteligentních lidí znamenaly konečnou a nejvýše maturitu a to ještě, když se soudruh tajemník nedíval? Kde jsou vyjádření o postojích a stranické příslušnosti rodičů a prarodičů uchazeče? Díky kterýmžto posudkům jsem byl ze studia na VŠ vyloučen třetí den po zápisu, neboť nějaké došly na fakultu pozdě?
Strašně lžete, soudružko Konečná!
Že máme právo cestovat, pokud na to ovšem máme peníze. To snad chcete tvrdit, že za komunistů se mohlo cestovat zadarmo? Nejen, že za peníze i tenkrát, ale ještě jen tam, kam to dotyčnému schválila strana a vláda. Neboť cestovat se smělo ne úplně i po vlastní zemi. Neboť tu byla pásma, kam noha prostého občana vstoupit nesměla, například Šumava, že, soudružko Konečná? To nebylo zahraničí. Ale přesto v naší zemi vedly ploty a ostnaté dráty. A vycestovat do zahraničí? Inu, dalo se - do spřátelené ciziny mohl téměř každý. Museli jste si vyplnit žádost o cestovní doložku, která vám byla (nebo taky nebyla) vydána, a jelo se. Pokud jste chtěli jinam, tu byl základ v tom, dostat povolení vycestovat. A to nedostal každý, soudružko Konečná, ani zdaleka ne. Zase byly v akci posudky stranické, důvěrnické a všech dalších, které rozhodovaly o tom, jestli ven vyjedete , nebo ne. Víte, jak jsem dlouhá léta slavil 17. listopad, soudružko Konečná? Prostě jsme se ženou sedli do auta a jeli z Liberce na kafe. Do Vídně. Jen tak, protože to byla jen otázka našeho rozhodnutí, nikoli okamžité nálady a náklonnosti příslušných orgánů. Jako aktivní horolezec jsem xkrát žádal o povolení výjezdu se Sportturistem do Alp na zvýšení výkonnostní třídy ( jinde to nešlo než v horách nad 3000m). Na třídu jsem kašlal, ale já musel zdůvodňovat(!), proč tam chci jet. Odpovědí na příslušném úřadě mi byl jen huronský smích. Do konce roku 1989 jsem se za západní hranici ani nepodíval. Přestože jsem žádal několikrát. Dokonce o studijní návštěvu zahraniční instituce, kterou mi doporučil zaměstnavatel a dokonce i jeho stranická skupina. Kulové!
Strašlivě lžete, soudružko Konečná!
Vaše poslední nebetyčná lež se týká války. To naše generace byla ohrožena ne obrannou, ale útočnou válkou, kterou chtěla Varšavská smlouva vést proti Západu. To my měli být nasazeni v první linii před sovětskými tanky a ,,blitzkriegem“ se dostat až do Francie. Ty plány byly zpracovány a připravovány a neměla to být obrana republiky, na kterou jsme přísahali. Měla to být válka útočná, ničící a my měli býti těmi agresory! Jen zázrakem někdo někde dostal rozum a nedošlo k tomu, protože by moc věcí bylo jinak. Ale to, o čem se dnes mluví, je jen a jen obrana naší země před stále stejným agresorem, který co nedokázal v rouše beránčím v roce 1945, zkusil trochu přísněji v roce 1968. Dnes už by si počínal naprosto jinak. Jak, to vidíme z toho, co zažívá Ukrajina a jen blázen si může myslet, že tady by si počínali Čingischánovi pohrobci jinak. A bránit svoji zem, to je snad naprosto normální, soudružko Konečná, nebo vám se to nezdá? Ono jde o to, před kým, že? Proti USA a NATO byste zřejmě už dávno burcovala ku stavění barikád. Jen tak pro jistotu…i kdyby se nic nedělo!
Neskutečně hnusně lžete, soudružko Konečná!
Na závěr vysvětlení, proč paní europoslankyni nazývám soudružkou. Je paradoxem, že tohle slovo přivedl na svět Jack London, člověk ryze individualistický a vášnivě milující svou osobní svobodu. V pravém slova smyslu to znamená parťáka na stezce ledovým severem, se kterým jsme dnes a denně ohroženi na životě a na němž závisí život náš a jeho na nás. Tehdy to slovo bylo krásné a mělo smysl. Pak jej ukradli levičáci a hrůzo hrůz - učinili jej svým stranickým povinným oslovením. Posléze už se stalo jen nadávkou pro určitou skupinu lidí, kteří jakékoliv svinstvo, podvod, lež, vraždu či loupež zakryli slovem ,,soudruhu“! Nikdy jsem nebyl členem žádné organizace, kde by se lidé takhle titulovali a vždy jsem se ohradil proti němu, když jsem tak byl nazván já, dokonce i na místech, kde něco podobného bylo dost o hubu - třeba na Okresním výboru strany, kam jsem si šel osobně na jednoho soudruha stěžovat. Proto tak tituluji vás, soudružko Konečná, protože to zcela vystihuje emoce, které ve mně vzbuzujete. Ale přesto jste žena a já (aspoň doufám) zůstal slušným chlapem. Proto vás nazývám soudružkou a ne jinak.
