Článek
Množí se nám články o setkání či spíše napadení člověka medvědem. A množí se pod nimi komentáře, které prozrazují jednu věc - lidé se rádi vyjadřují k problémům, ke kterým nemají ani základní informace a netuší, oč doopravdy jde. Rád bych vyvolal polemiku s těmi, kteří mezi tyto lidi nepatří. S ochranáři, zoology a lidmi, kteří o problému vědí něco víc, než že “ medvěd je v lese doma a lidi tam nemají co dělat". Doufám, že se konečně doberu svého cíle, to jest že mým úvahám bude oponovat někdo, kdo o tomhle problému něco ví.
Ideální stav. Medvěd obývá hornatá a lesnatá území, pokud možno a vzhledem k velikosti svého teritoria, pokud možno ucelená. Vzhledem k tomu, že podle biologů je ideálním teritoriem medvěda území cca 80 - 120km2 podle úživnosti, představme si ho jako hornatý terén pokrytý lesem, plný roklí a údolíček s možností úkrytu, ale také s malinovými pasekami. Medvěd je všežravec, ač patří mezi šelmy, ale že by šel na lov, to těžko. Mršinou však asi nepohrdne a ti „zámořští“ s oblibou loví ryby. Základem jeho potravy však jsou lesní plody, kořínky, houby a podobné dary lesa. Vzhledem k tomu, že se jedná o zvířátko dost objemné, spotřeba bude asi utěšená. Navíc, protože má dlouhou hibernační dobu, musí nastřádat za sezonu dostatečné zásoby tuku.
Co do způsobu života je to samotář. Toulá se po svém rajonu, který má dostatečně zmapovaný, ví, kde se krmil včera, a tedy kdy bude na tomtéž místě dozrávat za týden a obchází své teritorium za permanentního krmení. To se týká medvědic. Samci jsou tuláci a procházejí krajinou v touze po páření hledají samici, která jim to umožní. Což není v žádném případě medvědice s mláďaty. Takže pánové mají tendenci medvíďata zabíjet, aby „byli připuštěni“. Medvědice s medvíďaty pak samozřejmě samce odhání, aby je ochránila. Medvědi, pokud se setkají samci, se spolu perou o přednost v páření, takže kryje většinou nejsilnější samec s nejlepším genetickým vybavením. Medvědice v předjaří porodí jedno až dvě mláďata, o která se stará až dva roky. Tím je zajištěna ideální hustota a genetická pestrost populace.
Vzhledem k tomu, že na Slovensku je medvědí rajon v podstatě hlavně střední Slovensko s migračními trasami n Kysuce a Slovenské Beskydy a Bukové hory, bavíme se o ploše nějakých 20 - 25 000 km2. Tedy zhruba polovina plochy Slovenska. Pokud rozpočítáme velikost teritoria, dojdeme k číslu nějakých 250 až 300 kusů.
Dnešní stav. Problém jest, že se značně liší odhady počtu medvědů. Ne podle metodiky, ale, bohužel, podle tábora těch, kteří odhad prezentují. Ti, co se staví za přísnou ochranu, hovoří o počtu cca 1300 kusů. Ti, co se s medvědy denně setkávají při výkonu své práce nebo i jen běžně v lese či na polích (!), odhadují stavy na cca 5000 kusů. V prvním případě pětinásobek, ve druhém skoro dvacetinásobek ideálního stavu. Vyjděme z nějakého hypotetického průměru nepřesných čísel a stanovme populaci na 3500. Co to s naší modelovou populací udělá?
Především - teritorium medvědice se smrskne z optimálních 80 - 120 km2 na necelých 8 km2. Tohle teritorium ji nemůže uživit ani v nejúrodnějším roce. Proto zákonitě musí vyrážet z teritoria ven, z „medvědího kraje“ do kraje lidského, kde je sice pánem člověk, ale je tam spousta a spousta potravy. Pole, zahrady, popelnice, odpadky - to všechno dává podstatně víc výživy než prostý sběr v lese na teritoriu desetkrát menším, než potřebuje. Paradoxně tím, že jsou zvířata nucena hledat jiné zdroje potravy, mění se i jiné jejich návyky. Například rozmnožování. Při původním stavu byla populace jakž takž schopna reprodukce. Pouhé reprodukce. Dnes je situace naprosto odlišná.
Dřív, než samec narazil na samici, která byla ochotná se s ním spářit, naběhal toho opravdu hodně. Dneska má děvče skutečně na každé stráni. Dámy jsou díky změně struktuře stravy neskutečně energeticky silné, takže klidně rodí 3 - 4 mláďata každý druhý rok, někdy i hned následující rok rodí znovu. Též samců nezřízeně přibývá, a tak není problém s krytím v podstatě kdykoli. Ale tím, že jsou děvčata tak „nahusto“, nastává krytí příbuzenské a tedy nežádoucí. Degradace genetického fondu je nasnadě. A pesimistický odhad jest, že medvědí populace ročně naroste o nějakých 300 - 500 kusů. Na stejném regionu, to znamená na těch 25 000 km2. Výsledkem je spirála genetické degradace druhu, která se stále zrychluje.
Není nejmenších pochyb, že k nárůstu medvědí populace došlo vlivem jejich přísné ochrany. V původní populaci, když byl ještě povolen odstřel trofejních nebo „škodících“ kusů, byl každý jedinec chybějící v populaci znát. Přirozený úbytek však populaci neredukuje, tato se nekontrolovatelně rozrůstá a stále je vázána na jedno určité území, které je kolem dokola omezeno krajinou, která v žádném případě neodpovídá požadavkům na „medvědí“ způsob života. Navíc v podmínkách genetického fondu degradovaného příbuzenským pářením a pomaličku měněnými potravinovými vzorci. Co to znamená v praxi? Máme tu populaci zvířat, která vypadají jako medvěd hnědý, ale zcela změnila chování, zvyky a potravinové vzorce. Navíc populaci, o jejíž četnosti máme jen velmi nepřesné informace. Zkusme si představit, že by někde v té populaci vyklíčila „myšlenka“, že nejjednodušší kořistí, a tedy zdrojem energie je člověk. Nebrání se, je pomalý, takže neuteče, fyzicky slabý, a přitom jedno lidské tělo pokryje energetickou potřebu na hodně a hodně dlouho - vždyť ani nemusí být čerstvé. A je kdykoli dostupné kdekoli v celém rajonu a v počtu neomezeném. To je moc ošklivá představa. Jenže my doopravdy nevíme, co vlastně ti medvědi, kteří žijí z nenormálních pro ně zdrojů energie, v nenormálních podmínkách pro život a rozmnožování, udělají příště. Oni nemají predátora, kterého by se báli a za posledních pár let se člověk z funkce predátora přesunul do funkce konkurenta. Proč si to myslím? Protože setkali se zvíře se svým predátorem, je to vždy boj o život. Buď zvítězí predátor, a nebo je zabit. Setká-li se dnes medvěd, dokonce i medvědice s mláďaty, což je extrémní situace boje o život, jejich reakce je zastrašování a potažmo mávnutí packou bez evidentní snahy pokračovat v útoku a zabít. Je to takové (to moje oblíbené) „uhni vole, já tady byla dřív“.
Medvědi člověka a jeho teritorium, do kterého by dříve ani nepáchli, přestali respektovat. Přestali se bát. Bez zábran vnikají na pole a zahrady a počínají si, jako by to bylo jejich teritorium. A činí tak už ne jednotlivě, ale ve smečkách s naprosto nepochopitelnou sestavou - nájezdů se účastní několik samic s mláďaty a spolu s nimi i samci - nepředstavitelná věc při znalosti života těchto samotářských zvířat. Zadokumentovány jsou smečky o počtu 15 - 20 kusů které společně se chodí krmit na pole s kukuřicí. Společně!!! A nepoperou se mezi sebou ani náhodou.
Máme tady spoustu a spoustu podnětů k nějakým opatřením. A že nás v Čechách nemusí zajímat, co dělají medvědi na Slovensku? To je obrovský omyl. Migrační koridory mezi těmi zeměmi jsou a „medvědí“ krajina je tu k dispozici také. Beskydy, Javorníky, Hrubý Jeseník, Rychleby, Nízký Jeseník, přes něj na Orlické hory a za pár let je můžeme mít v celém pohraničním horském pásu. A dřív nebo později se to stane. Jenže to už nebudou ti původní medvědi hnědí, ale ta genetická forma, která dnes už zcela ovládá hory středního Slovenska. Nemá to dobré řešení, protože nebyl dobře domyšlen důsledek té ochrany. Pokud totiž budeme chránit veverky nebo tak něco, jejich stav budou regulovat jejich přirození predátoři a nebude porušena přírodní rovnováha. Jediným predátorem medvědů je člověk a ten jím už přes 60 let není. A měl by být. Všechna řešení jsou špatná a všechna, která budou přijata, musí jen napravit tu původní chybu - přísnou ochranu vrcholového predátora. Bohužel - zredukovat řízeně medvědí populaci na původní stav, a regulací ji na tomto stavu udržovat. Cokoli jiného bude jen odklad a další ničení genetického fondu populace medvěda hnědého. S důsledky, které vůbec nejsme schopni domyslet.
