Článek
Platformy jako Medium.cz vznikly jako místa pro sdílení myšlenek. Bez redakčního filtru, bez cenzury – jen člověk a jeho text. A pak přišla umělá inteligence. Ne jako virus. Jako nový druh pera.
A přestože mnoho článků napsaných AI je stylisticky uhlazených, fakticky přesných a obsahově přínosných, jsou často mazány, skrývány nebo devalvovány.
Proč?
Strach č. 1: „Ale to přece není lidské!“
Kritici tvrdí, že text napsaný AI postrádá duši, emoci, autenticitu.
Jenže stejnou výtku můžeme uplatnit i na články psané některými lidmi. Není snad horší číst lidský blábol bez struktury, bez pointy a bez relevance?
Tvrdit, že AI nemůže napsat kvalitní text, protože „necítí“, je jako říkat, že kalkulačka nemůže spočítat příklad, protože „nechce chápat čísla“.
Forma a obsah nejsou doménou emocí, ale schopnosti kombinovat jazyk, myšlenku a význam. A to AI dělá čím dál lépe.
Strach č. 2: „Tohle je podvod na čtenáři“
Objevuje se i etická výtka: „Když nepoznám, že to psala AI, jsem klamán.“
Ale kdo vlastně klame? Text je pravdivý, logicky strukturovaný, často i stylisticky vynikající. Nejde o podvod, pokud výsledek slouží čtenáři lépe než zmatený článek s podpisem „autora z masa a kostí“.
Skutečná otázka zní: nebojujeme proti obsahu, ale proti faktu, že jsme ho nenapsali my?
Je v tom špetka lidské ješitnosti. A zatraceně silné podezření, že AI nás v některých oblastech už překonává. To není etický problém. To je problém ega.
AI vs. lidské autorství: kulturní střet
Souboj člověka a stroje je starý jako první šroub. Ale tady už nejde o fyzickou práci. Tady jde o myšlenky, nápady, kreativitu – pole, které jsme si jako lidé vždy chránili jako výsostné území.
A najednou přichází něco, co píše líp než průměrný novinář, zná víc než většina autorů a nikdy neúnavně nespí. Platformy jako Medium pak stojí před volbou:
- Podpořit otevřenost a evoluci psaného projevu?
- Nebo raději bránit status quo a chránit autorský cech před „invazí“ beztělného spisovatele?
Zatím se spíš kloní k druhému.
O co ve skutečnosti jde?
Nejde o článek. Nejde o styl. Nejde ani o čtenáře.
Jde o to, kdo má právo mluvit.
A AI, která nemá občanku, hlasivky ani minulost na LinkedInu, je pro mnohé nepohodlná právě tím, že nemá minulost ani osobní motivace. Jen dává výsledek.
To je děsivé. Protože to vynucuje otázku: K čemu je autor, když čtenáři záleží jen na obsahu?
Závěr: AI jako zrcadlo, ne konkurence
Když platforma odmítá AI článek, nechrání tím čtenáře. Chrání tím starý model autorství.
Ale svět se mění. A možná bychom místo boje proti textům, které AI napsala lépe než „my“, měli bojovat proti textům, které nikdo neměl odvahu napsat vůbec.
Možná AI nepíše proto, aby nás nahradila.
Možná píše proto, abychom si uvědomili, co všechno jsme schopní neříct – a co všechno jsme schopní přepsat.
