Článek
Trocha historie
Gorodky hráli údajně již staří Slované ve středověku. První písemné záznamy pocházejí z doby Petra I. Hra se stala velmi populární, provozovaly ji významné osobnosti jako Lev Nikolajevič Tolstoj, Fjodor Ivanovič Šaljapin nebo Vladimír Iljič Lenin. V roce 1923 byla vydána první pravidla sportovních gorodků, od roku 1936 se pořádalo mistrovství Sovětského svazu. V sedmdesátých letech bylo registrováno 350 000 hráčů, od té doby popularita gorodek poněkud upadá v konkurenci nových sportovních odvětví. Kromě Ruska jsou gorodky populární také ve Skandinávii a Pobaltí.
Hra je známa například ze seriálu Jen počkej! a nebo z jiných záběrů Ruska. U nás se skoro vůbec nehraje, navzdory tomu, že má své kouzlo.
Pravidla hry
Ke hře je potřeba pět dřevěných (zpravidla březových) válečků dlouhých 20 cm o průměru 5 cm. Z těch se postupně skládá patnáct figur: dělo, šíp, letadlo, vidlice, studna, artilérie, hvězda, strážní, rak, kulometné hnízdo, srp, střelnice, kliková hřídel, raketa, dopis. Sestavy jsou umístěny na přední straně čtverce 2×2 metry zvaného gorod (město). Hráči ze dvou stanovišť (vzdálených 13 m a 6,5 m) házejí asi metr dlouhou dřevěnou palici (někdy opatřenou kovovými objímkami) na válečky tak, aby je vyrazili z gorodu. Hra končí, když jsou všechny figury shozeny, vítězem se stává hráč, který k tomu potřeboval nejméně hodů. Gorodky mohou hrát jednotlivci i družstva.
Podrobnější pravidla
Na základní metu nastoupí první hráč družstva A a hodí do čtverce první palici. Když netrefí lokomotivu nebo když ji sice zasáhne, ale žádný váleček nevyletí za hranici čtverce, hází hráč i druhou palici ze základní mety. Pokud se mu však podaří vyrazit prvním hodem ze čtverce alespoň jeden váleček, hází druhou palici z pomocné mety, která je o polovinu blíž.
Z pomocné mety hážou všichni další hráči družstva A, dokud nevyrazí ze čtverce poslední váleček. Potom si družstvo A postaví ve čtverci druhou figuru - dělo. Ten, kdo je právě na řadě začíná na novou figuru házet ze vzdálenější základní mety. Až první váleček vyražený celou plochou ze čtverce opravňuje družstvo postoupit na pomocnou metu. Po druhé figuře se staví třetí, čtvrtá, …
Družstvo přitom zachovává tyto pravidla:
Hráči nastupují k hodu podle dopředu stanoveného neměnného pravidla.
Každý má dva hody.
Nová figura může být postavena až potom, když jsou ze čtverce vyraženy všechny válečky předcházející figury.
Když poslední hráč družstva A hodí druhou palici, nastupuje do hry družstvo B.
Družstvo B hází na figury, které si staví ve čtverci družstvo B. Když hodí palicí jeho poslední člen, přichází znovu na řadu družstvo A. Družstva mají stejný počet členů ( zpravidla 2 až 4, i když může být i víc ).
Družstva se střídají až do konce hry. Hra končí když jedno družstvo vyrazí ze svého čtverce poslední váleček desáté figury. Pokud se to podaří družstvu A, které začínalo hru, má družstvo B právo ještě na tolik hodů kolik jich mělo družstvo A v poslední směně.
Výsledek hry se zaznamenává číselně. Např. 10:9/2 znamená, že vítězné družstvo dokončilo všech 10 figur a poražené jen 9, přitom z desáté vyrazilo 2 válečky.
Rozměry čtverce a vzdálenost met je možné upravit podle schopností hráčů. Profesionální hřiště bývají hladká, ale hra se dá bez újmy hrát na asfaltu, škváře či jiném vhodném terénu. Amatérům může hra trvat příliš dlouho proto je někdy vhodné nezařadit do povinné sestavy všech 10 figur.
Závěrem
Sportu zdar a gorodkám zvlášť!
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.bezdici.webnode.cz
