Článek
Jako moderní penzista disponuji internetem. Mám zřízenou mailovou i datovou schránku. Tu první především pro to, aby mi neunikla nějaká slevová akce. Do té druhé slevové akce nepřicházejí, ba právě naopak, zhusta přicházejí obsílky, kdy, kde, co a komu mám zaplatit.
Důchod není vysoký a tak bedlivě a s notnou dávkou nervozity, každé úterý vyhlížím, kdy v mém oblíbeném, a bydlišti blízkém Penny marketu, vyhlašují slevové akce a rozesílají do mailových schránek chtivých. Celkově jde o náročný den. Jako důchodce vstávám brzy a netrpělivě každou chvíli kontroluji příchozí poštu v mém emailu. Stále nepřišel. Nějaké korunky z mého skromného důchodu, který přichází vždy k 21. v měsíci ještě zbyly. Snad nepojdu hlady. Velkokapitalista bývá každé úterý k nám, důchodcům, obvykle vlídný. Snad i dnes. Ale je to loterie, která ozvláštňuje běh jinak poklidného života penzisty.
Poledne se blíží, nervozita narůstá, leták nikde. Budu si muset obstarat oběd z pozůstatků minulé slevové akce. Tj. brambory a mražená zelenina. Bude to zdravé, bohaté na vlákninu, to aby se mi pročistila střeva, chutné a rychle hotové.
Beru poslední zbytky brambor a dávám je vařit. Samozřejmě se slupkou. Kdo by se s tím škrábal? Leták nikde. Vkládám brambory do připraveného kastrolu s vodou na 20 minut a brambory budou uvařené. Leták nikde. Ještě podniknu několik nezbytných procedur na jejichž konci je vyjedený talíř, špinavé nádobí a příjemný pocit v žaludku. Vysílen nekončícím stresem z očekávání letáku a dosyta najeden nechávám se oddat příjemné únavě a usínám….
Asi za půldruhé hodiny se probouzím. Okamžitě vyrážím k emailu. Leták přišel! Usedám v polospánku k počítači a probírám se stránkami nového letáku. Čímpak se budou penzisté v následujícím týdnu stravovat? Camembert! Sleva 33%! Vhodná krmě podvyživeného důchodce. Zvláště pak s tatarkou – také ze slevy a s brambůrkem. Mňam! Zapisuji tuto položku na seznam. Výhodná koupě. Ještě několik titulů. Žrádlo pro psy ve slevě – tak to ne, domácího mazlíčka nemám a tak hluboko jsem ještě neklesl. Ještě jednou procházím leták, jestli mám všechny položky a nějaká specialita mi náhodou neunikla. Je to vše! Mám to! Spěšně se oblékám a vyrážím směrem k obchodu, abych získal časovou výhodu a nebyl předběhnut hbitějšími a lépe informovanými důchodci.
V obchodě je podezřele málo lidí, proto mi nečiní potíže uchvátit jeden z plastových dvoukolových vozíků z ojkou. Rychle vyrážím za camembertem. Není! Jaké zděšení. Ostatní položky ze seznamu také chybí! Zrada! Byl jsem předstižen hbitějšími penzisty. Vyprodáno! Nemám co jíst! Mísí se ve mně pocity zklamání a vlastní nedostatečnosti z toho, že už ani nakoupit nedokážu. Narychlo zaplňuji košík náhodnými potravinami, které jsou barevně označeny cedulkami jako sleva. Procházím mezi regály a když je vozík z poloviny plný, usoudím, že mi tato dávka bude na následující týden stačit. Přece jen jsem něco ukořistil. Hlady nezahynu!
Blížím se ke kase. Již z dáli mě upoutá stařenka opírající se ve frontě u kasy o veliký nákupní vozík s minimálním obsahem. Zvláště pak rozměrový nepoměr mezi vetchou stařenkou, velikým vozíkem a jeho minimálním obsahem. Ve vozíku se skvěl: jeden pórek, věnec buřtů a na dně deník Blesk. Nic víc. Při výběru potravin jsem věnec buřtů s cenovkou 80 v chladícím boxu zahlédl, ale ignoroval jsem. Buřty za 80! I přes malý důchod mám svoji čest! To raději věnec z chryzantém! Stařenka to vezme jedním vrzem, pomyslím si. Lacinými buřty si zaneřádí břicho a Bleskem i hlavu! To my, progresivní důchodci, používající internet, si přečteme články na médiu a výsledek je stejný!
Doma jsem zjistil, že spánek po obědě se přenesl i do bdělého stavu. Neuvědomil jsem si, že je úterý a slevy začínají platit až ve čtvrtek. Proto to pusto. Budu muset jít do obchodu znova.
