Článek
Přestal jsem kouřit. Je to už 14 hodin. Absťák hroznej, ale rozhodl jsem se vydržet. Svírají se mi všechny útroby, mám sračku a strašně mě bolí varlata. Psychicky na tom nejsem taky nic moc, napadají mě moje dávná témata. Nic veselého. Spiknutí a tak dále. Beru si jeden střik nicorette spray na zmírnění abstinenčních příznaků, které už byly nesnesitelné. Trochu to pomohlo. Po deseti minutách přidávám pro jistotu vstřik druhej. To už je mi skoro hej. Jsem jak očištěn, chce to se pochlubit, vyrazím ven. Čím podtrhnout tento výjimečný den? Vezmu si nové boty. Je hezky, slunce svítí, vyrážím. Cítím se slavnostně. Už skoro 18 hodin nekouřím a mám nové boty. Na zastávku přicházím právě včas, autobus přijíždí. Na zadní trojce sedí slečna, bohužel směrem k uličce. Jemně jí naznačuji, že bych si také rád sedl. Uvolňuje mi mírně místo a pouští za sebe. Ta určitě pojede až na konečnou, pomyslím si, takové znám. A přitom vypadá docela normálně, rozumně. Usedám k okénku a rozhlížím se. Je pěkný den. Na protějším sedadle, směrem ke mně, sedí další slečna. Činnost obvyklá. Usilovně hledí do mobilu a nevěnuje se dění okolo sebe. Zaregistruji, že je docela obstojná a hlavně, MÁ MINISUKNI!
Poděkuji interesantnímu programu na displeji mobilu, kterému se věnuje, protože nezaregistrovala, že sedí koleny přímo ke mně a okraj minisukně má rovně v polovině stehen. Přes trojúhelník, který vytvořily stehna a okraj minisukně, je jí vidět úplně všechno. Slečna o tom dozajista neví. Jde rozeznat i vzorek na kalhotkách. A to tak určitě, že mě to vzruší a po zbytek cesty, než slečna vystoupí, se nevěnuji ničemu jinému. Je konec, slečna vystupuje. Příjemně strávený čas. Co bude následovat?
Blíží se zastávka výstupu. Slečna vedle mě mi opět uvolňuje místo a pouští mě k východu. Co jsem říkal, zabírá místo v uličce a jede až na konečnou. Ta naproti byla lepší, pomyslím si a jdu vstříc dalším zážitkům.
Kde začneme? Tak snad se nejdřív najíst. Volím McDonald, ten je po cestě. Objednávám míchaná vajíčka a McFlurry. To na chuť. Fastfood je poloprázdný a po chvíli jsem s jídlem hotov. Teď nějaké drobné povinnosti. Jdu směrem lékárna, abych si vyzvedl objednávku z předešlého dne, která by měla podpořit moji snahu přestat kouřit. Nikotinové sublinguální pastilky pro případ, že mne dostihnou opět abstinenční příznaky. Platím a jsem najeden, pro dnešek mám zdánlivě vše splněno. Ještě se trochu odměnit. Volím kavárnu, dám si kávu, mám v aplikaci již dost bodů a navíc nějaký kupon na 50% slevu. Proč toho nevyužít? Dnes budu pít zadarmo!
Objednávám u pultu kávu a ukazuji slevový kupon. Skutečně, dnes nic neplatím. Jedna z výhod věrného zákazníka. Obsazuji prázdný stůl a dávám se do studia příbalového letáku vyzvednutých pastilek v lékárně. U vedlejšího stolu, směrem ke mně sedí samotná slečna. Kávu má dopitou, čte knihu. Chirurg se to jmenuje. Vzhledem k tomu, že se dnešek vyvíjí nadmíru úspěšně, přemýšlím, jak navázat se slečnou kontakt. Opouštím čtení příbalového letáku a hledám na netu titul „Chirurg“, abych se něco o tomto titulu dozvěděl, byl připraven a měl téma ke konverzaci.
Nic zajímavého, česká autorka, krize středního věku, průsery. Tudy to nepůjde. Slečna mě zaregistruje a vypadá to, že i ona by ráda navázala kontakt, protože se mírně natáčí směrem ke mně. Horečně vymýšlím nějaký originální plán. Na nic nepřicházím. Až po chvíli. Napadlo mě, že bych směrem k ní, na displeji telefonu, směrem k ní vyslal svůj signál, ale to nemám připravené. Před ní se mi to dělat nechce, dlouho by to trvalo, musím počkat na doma. Nic dalšího mne nenapadá. Vzdávám pokus o sblížení a odcházím. Doma realizuji to, k čemu mne slečna inspirovala. S pomocí AI vytvářím nápis, který se objeví na displeji, až dojde k obdobné situaci. Je to obrázek, na černém pozadí, červenými písmeny vyvedeno to slovo, o které nám všem jde. Ano je to to slovo. Vzkaz, který vysílám ke každé ženě. SEX
