Článek
Doba to byla ještě více podmínková, kdy jsme ještě s větší intenzitou slýchávali, že brzo přijde Ježíšek a pokud nebudeme hodní, nenajdeme nic pod stromečkem. Nebo naopak nepodmínková, že je čas napsat Ježíškovi o dárečky.
A když to tak zmiňuji, nemůžu se ubránit potřebě parafrázovat děj z jednoho pohádkového příběhu – Polární expres. Vypráví o kouzelném vlaku a partě dětí vydávající se na severní pól za skřítky, dárky a především, jak se na západě říká Ježíškovi, za Santa Klausem.
A právě po setkání s touto postavou zůstane malému chlapci malý dárek – rolnička, kterou nešťastnou náhodou ztratí. Nebyl by to ten správný pohádkový příběh, kdyby neměl dobrý konec. Po návratu domů a při rozbalování dárků objeví v krabičce právě to, co co považoval za ztracené – rolničku a vzkaz od Santy.
Krásný pohádkový příběh, který je zakončen neúprosnou realitou. Rolničku slyší jen on a čím je dospělejší, tím se její zvuk čím dál víc ztrácí až úplně utichne.
Svět dospívání a dospělosti znamená přestat vnímat kouzla a zázraky. Snadno jakoukoliv zmínku odvrhneme s tím, že je vše smyšlené a rolnička přeci necinká, protože je rozbitá.
Žijeme v hodně hektické a kontaminované době zaplavované valícími se informacemi, z nichž je pramálo takových, které potěší nebo dají naději. Jako by byl svět provakcinovaný jedy, které okamžitě likvidují krásný a dobrý pocity a sny. Všechny ty vakcíny vytažené ze žumpy politiky, manipulace a pokrytectví.
advent
Přichází doba adventu…
náměstí měst se zdobí vánočními stromy, jsou organizovány tradiční vánoční trhy, byť by některé stánky mají pramálo spojeného s tímto obdobím. Atmosféru dotváří vůně svařáku, jehož popíjení doplňují koledy.
Kdo ví, třeba přijde okamžik,
že tam někde z dálky,
uslyšíme cinkání.
A to cinkání bude předzvěsti přicházejících zázraků,
třeba ve shledání, odpuštění a nalezení cesty jeden k druhému.
Advent
