Článek
O víkendu jsem navštívil obec Čistěves a blízký les Svíb u Hradce Králové. Konala se zde tradiční akce spojená s připomínkou obětí prusko-rakouské války 1866. Pořadatelem akce Rozsvícený Svíb je Muzejní historický klub Záviš Svitavy a Sbor dobrovolných hasičů Čistěves s podporou obce Čistěves, Historického C. K. řadového pěšího pluku č. 18 a Kadetní setniny jičínského pěšího pluku č. 74.
Les Svíb
Při každé procházce jeho útrobami se učím naslouchat. A především rozumět podivnému hlasu, který se ozývá z každého kmene, stonku, lístku či květu.
Hlasu lesa Svíb, do jehož duše byla zbytečně a nesmyslně vypálená stále krvácející a otevřená rána.
Ten les je lesem plným křížů a pomníků. Během jediného dopoledne 3. července 1866 se stal věčným domovem pro více jak 5 000 lidí. Lidí, kteří pocházeli z různých zemí, mladí i starší, co milovali své rodiny a byli milováni svými blízkými. Les, který tragickými událostmi poznamenal mnohé rodiny sousedních vesnic Máslojedy, Čistěves či Benátky.
Ať již dopady nesmyslné bitvy, či později cholerou a jinými nemocemi. Vzpomínky na tragické události jsou zasazené do krásné krajiny, která člověka osloví. Pokud tedy bude chtít a máte schopnost vnímat tu krásu kolem nás.
Scházíme se v krajině, která již 158 let ukrývá bolest a utrpení, aby nás vybídla k zamyšlení nad smyslem existence. Probleskují nám v představách krutosti a zmar, které se zde odehrály. Vzpomínkou na ty mrtvé pod námi se snažíme otupit hrany nepřeboleného žalu a bolesti, které již nikdy nevyvane vítr a které žádný déšť nesmyje. Duše a energie, která v těchto místech vyšla z mnoha mužů, se nevytratila a dá se pocítit ve vůních, barvách a náladách krajiny. Je to velké plátno velkého mistra. Člověka, toho člověka, který je již ve smrti smířen, ale je to vlastně i naše plátno. Nás všech, kteří tento odkaz pokorně přijmeme a zamyslíme se nad životem a smrtí. A pokud pochopíme, že jsme toho součástí a budeme toto dílo ochraňovat, nebudeme přihlížet devastaci, tak tento příběh bude pokračovat i když už i my jednou nebudeme.
V den konání akce však vše začalo jinak. A najednou jsem měl možnost být poprvé u toho, když se v malé obci Čistěves konalo slavnostní požehnání obecnímu zvonu. Zdánlivě malá událost, pokud si člověk neuvědomí, že původní zvon zvoničky byl vyroben v roce 1767. Kolik událostí, mnohdy smutných oznamoval světu a do krajiny.
Původní zvon
Nový zvon
Možná si některých z mých čtenářů pomyslí: ten toho nadělá s jedním zvonem obce.
Já si to nemyslím. I když chápu, že žijeme v době plné rozmanité technologie. Mnozí oddáni všem chytrým telefonům a aplikacím, které ovládli naši duši nebo nás svázali vynucenou nutností třeba v bankovnictví. A někdy bez povšimnutí uniká to, že mnohdy sedíme u sebe a je to dál než do nebe, jak zpívala v jedné písni Hana Hegerová.
Ona dnešní doba je vůbec podivná a nejlépe ji vystihují tato slova:
On je vlastně celý prožitý život nehmatatelný a o tom, že jsme jednou žili, pak vypovídají naše skutky. Dnešní doba je rychlá, nedbalá a zbrklá. Má vratké kořeny a v koruně jsou naroubovány patvary. Beze sporu za to mohou totality, které nás nutily jenom přežívat a šlapaly po svobodné vůli člověka. Nutily nás lhát si jeden druhému a historii svázaly a umlčely. Nedivím se tomu, že při opravě pomníku v Praze minulý rok, byl chybně přeložen a vytesán nápis. Místo biblického „JSEM ŽIVOT A VZKŘÍŠENÍ“ byl do kamene vytesán nápis „JSEM VÝKUP A OBČERSTVENÍ“. Šílená a absurdní anatomie dnešní doby, kdy je konzum a hmota povýšena a postavena na nejvyšší úroveň rovnou Bohu.
Po této slavnosti následovala ukázka výzbroje tehdejšího dělostřelectva a bitevní ukázka.
Dělostřelectvo
Muž proti muži
Souboj
Mezi hlavní body programu patřil Pietní akt u pomníku c. k. 8. mysliveckého praporu a komentovaný noční pochod Svíbem.
Pietní akt
Čestná stráž myslivců u Myslivce
Když jsme po setmění procházeli ztichlým památným Svíbem, bylo tu a tam slyšet pohyb zvěře. Tmu, zahalující všechny zákoutí ztichlého lesa jen rozřezával svit svíček, umístěný u každého hrobu a památníku. A když jsem se v tom lese plným křížů rozhlížel, viděl jsem mnohem zřetelněji to množství míst, kde odpočívají ti, co se navzájem zabili. Za ty, co usilovali o nadvládu nad všemi.
Člověk pak přemýšlí o důsledcích a dopadu nesmyslně vedené bitvy o les Svíb. A také skutečnost, že rok 1866 byl počátek všeho, co následovalo. Ve všech těch následujících dějinných událostech, spojených s I. a II. světovou válkou a nástupu totality. Se všemi důsledky, které jsou patrné dodnes. Píši o tom, i proto, že zlo tehdejší doby se nezměnilo. Dál a dál je silnější, než je sám člověk. Zlo, které své pravé úmysly dokáže zabalit do roucha pravdy. Má tisíce podob, ale i stejné cíle. Má jen jiné prostředky, modernější a sofistikované, co dokáží jen přinést mnohem víc oběti.
Na závěr bych rád veřejně poděkoval organizátorů této akce a účinkujícím.
Nejen za připravený a důstojně provedený akt vzpomínky na padlé, ale i za připravené zázemí, včetně občerstvení. Jmenovitě Muzejnímu historickému klubu Záviš Svitavy, Sboru dobrovolných hasičů Čistěves. Poděkování patří i obyvatelům obcí Máslojedy, Čistěves a Benátky, Komitétu pro udržování památek z války 1866, Historickému C. K. řadovému pěšímu pluku č. 18 Hradec Králové a Kadetní setnině jičínského pěšího pluku č. 74.
Mé poděkování patří stejně jako těm, kteří svůj život věnovali a věnují zachování a obnově pomníků a hromadných hrobů. Generace lidí, co by členů či příznivců Komitétu pro údržbu památek války 1866, historiků, spisovatelů či archeologů. Obrovská škála lidí, věnující se vojenským historickým klubům tehdejších armád, obyvatelům výše zmíněných obcí, ale i obcí dalších, mimo katastru Svíbu. Všichni ti, co všemi formami po generace připomínají oběti mocenských bojů, utrpení a důsledků všeho přítomného zla.
A to vše proto, aby se nezapomnělo a abychom se dokázali poučit z historie aby se neopakovala.
Více fotografií naleznete zde:
Publikováno na iDnes
