Článek
Mít poruchu pozornosti s hyperaktivitou či bez ní (ADHD/ADD) a chtít v životě uspět, je výzva. Lidé, kteří jí disponují, často zažívají od útlého věku nepřijetí. Někdy už v rodině, častěji ale po nástupu do školy, a to od učitelů i spolužáků. Svou neposedností, impulsivitou, sníženou regulací emocí a někdy i sníženou schopností přizpůsobit se sociálním normám, zkrátka nezapadají. Kvůli jejich jinakosti je ostatní nezřídka odsuzují a ostrakizují.
Lidí s ADHD přibývá
Často ani po dovršení dospělosti tato porucha nezmizí, jak se myslelo dříve. Naopak se v poslední době zdá stále zřejmějším, že přetrvává i v dospělosti, byť má jinou podobu. Před několika dny vyšla informace, že se mezi lety 2010 a 2022 se počet diagnostikovaných dospělých s ADHD/ADD navýšil o plných 50 %. Není to proto, že by šlo o „módní záležitost“, jak někdy slyšíme, ale o jednoduchý fakt - zlepšuje se povědomí o této poruše i její diagnostika. Mnoho lidí díky tomu nachází vysvětlení svých celoživotních potíží až nyní, kdy jim je nezřídka více než třicet či čtyřicet let.
U dospělého se ADHD/ADD projevuje jinak než v dětství. „Už nepadá ze židle, nepředbíhá ve frontě na oběd, ani nevbíhá bez rozhlédnutí do vozovky. Může však pociťovat velký vnitřní neklid, pohrávat si s prsty, tužkou apod., často ztrácí své věci (mobil, diář, peněženku, klíče…). Zapomíná na domluvené schůzky nebo na ně přichází pozdě, zadané úkoly odkládá nebo zapomíná, je pro něj obtížné udržet si ve věcech i životě pořádek, rád se vrhá do nových věcí a často se mu jich pak nakupí tolik, že nestíhá,“ popisují autorky příručky pro dospělé s ADHD. Kromě toho špatně dokončuje započaté úkoly, nemá přehled o svých financích a může se rizikově chovat i ve vztazích. V horších případech pak pak riskuje v autě, experimentuje s návykovými látkami, přejídá se nebo třeba impulsivně nakupuje. „Dospělí s ADHD mohou cítit, že jejich výkon neodpovídá jejich schopnostem, mohou opakovaně selhávat ve vztazích, v zaměstnání i ve studiu,“ píší autorky ve zmíněné odborné publikaci.
Opakované selhávání vede k různým dalším potížím psychického rázu. Kromě závislostí jsou to zejména deprese a úzkostné stavy. „Často narážím na pacienty s úzkostmi, které plynou z toho, že už tolikrát něco zkazili, že mají nízkou důvěru sami v sebe a v to, že něco mohou dotáhnout do konce,“ řekl psychiatr Jiří Renka serveru iRozhlas.cz. Běžnou situací tak je stav, kdy se pacient dlouho léčí s některou z těchto přidružených chorob a diagnóza ADHD je určena až o mnoho let později. Spoustu lidí ale nepochybně zůstává dosud nediagnostikováno.
Dokážu něco výjimečného
Čtyři písmenka, která označují tuto neurovývojovou odlišnost ale neznamenají jen seznam znepokojujících symptomů. Lidé s touto poruchou mají několik silných stránek, které můžeme s jistou nadsázkou nazvat přímo superschopnostmi. Není proto překvapivé, že existuje nemálo velmi úspěšných lidí, kteří své životní triumfy připisují právě ADHD. Samozřejmě ale platí, že každý jedinec je unikát, proto ne všichni budou disponovat všemi schopnostmi.
Superschopností číslo jedna je nepochybně hyperfocus. Jde o jistý protimluv proti názvu této diagnózy, protože hyperfocus znamená umění soustředit se tak dlouho a hluboce, že pro dotyčného prakticky přestává existovat okolní svět. Jedinou podmínkou, aby se do takové stavu dotyčný dostal je fakt, že ho daná věc bude opravdu intenzivně zajímat. „Zaujala mne nová oblast podnikání a ponořila jsme se do studia. Hltala jsem všechny informace natolik, že jsem zapomínala jíst a pít a až po mnoha hodinách mne k návštěvě toalety donutil tlak močového měchýře. Tento stav trval týden a já jsem během něj zhubla skoro tři kila,“ popisuje Veronika svůj hyperfocus a dodává, že do podobných stavů se zkrátka občas dostane. „Výhodou bylo, že můj podnikatelský sen se mi díky tomu podařilo spustit během jediného měsíce,“ dodává.
Pokud takový člověk dostane nápad, který ho takto pohltil, má tendenci pracovat až do úmoru, protože jej potřebuje hned realizovat. Podávat takto enormní výkon ale může být vysilující, a proto jsou lidé s ADHD častěji ohroženi syndromem vyhoření. To se stalo také Celii Gazeové, která se pustila do svého podnikatelského projektu podobným způsobem jako Veronika. Proměnila farmu svého manžela na místo pro udržitelné svatby. Při svém nasazení ale musela potýkat s počínajícím syndromem vyhoření. Že má ADHD do té doby neměla tušení a teprve když o svém příběhu vydala knihu, upozornila ji její čtenářka, že má ADHD. Lékař jí její diagnózu v 52 letech potvrdil.
Ve skvělé společnosti
S hyperfocusem se často pojí i kreativita. Někdy je až ohromující s kolika nápady lidé s ADHD dokáží přijít. Fakt, že nejde o náhodu, dokazuje několik studií, které potvrdily, že ADHD mozky skutečně mají plodnější tvůrčí schopnosti. Vědci se domnívají, že myslí mimo zaběhlé způsoby, tzv. out of box, protože si neuvědomují dané hranice.
Zmíněné superschopnosti jsou natolik výjimečné a charakteristické, že by se podle Edwarda Hallowella, odborníka na ADHD měla ona diagnóza přejmenovat na „vlastnosti podnikatele.“ Tvrdí, že lidé s ADHD bývají „kreativní, myslí mimo rámec, jsou houževnatí, vizionáři, snílci, průkopníci, vynálezci, nápadití, flexibilní a nezastavitelní.“ Dokládá to několika příklady. Typickým vědcem s ADHD byl například vynálezce žárovky Thomas Alva Edison a průkopníky, kteří byli naprosto klasickým příkladem ADHD, byli podle něj Evropané, kteří kolonizovali severní část Ameriky.
Superschopností, které se pojí k ADHD, bývá zmiňováno více. Jednou z nich je například schopnost zachovat klid v krizových situacích „proto standardní mozky krize přetěžuje a ADHD mozky zapíná,“ popisuje Alena, které už bylo ADHD diagnostikováno. To má samozřejmě i negativní stránku - lidé s ADHD často nechávají věci na poslední chvíli, protože teprve stres je stimuluje.
Dalšími vlastnostmi, které se k ADHD často váží, je například schopnost riskovat, optimismus, empatie, vášnivost a vysoké odhodlání. Není proto divu, že na seznamu velmi úspěšných lidí s ADHD figurují lidé jako Albert Einstein, Richard Branson, Walt Disney, Bill Gates, Michael Phelps či Jamie Olivier. Z toho plyne jediný možná závěr: každý, komu byla tato porucha diagnostikována sice čelí mnoha náročným výzvám, ale byl díky své neurodivergitě pravděpodobně také mimořádně obdarován. Toho je dobré si být vědom a identifikovat své silné stránky. Pokud je rozpoznáte, může být hledání životní rovnováhy v tom, jak je využít a „neshořet“ při tom, vaším hlavním úkolem na celý život.
