Článek
Představujete si dítě s ADHD jako roztěkaného, neklidného chlapce, který lítá po třídě a neustále vyrušuje ostatní? Možná si myslíte, že takto tato porucha vypadá vždycky. Pravda je ale jiná. ADHD se může projevovat mnohem nenápadněji. A není to jen záležitost dětí, ale i dospělých – a často těch, které kdysi rozhodně nepatřily mezi neklidné děti. To je důvod, proč doma i ve škole jejich symptomy často přehlíželi, nebo je připisovali osobnímu charakteru. Mnozí proto přijali, že „jsou prostě takoví:“ třeba až příliš klidní, málo průbojní, zapomnětliví, chaotičtí nebo neustále zasnění. A často si o sobě neprávem myslí i to, že jsou líní.
Dospělí, kteří se k diagnóze - často právě z toho důvodu, že nezapadali do škatulky divokých kluků - dopracovali až v dospělosti, často mluví o úlevě. Konečně přijali sami sebe a přestali se stydět za své domnělé „vlastnosti.“ A často nejde o děti, které byly neposedné; naopak, bývaly klidné, zpomalené, zapomnětlivé nebo zasněné.
Jak vypadá ADHD u žen?
ADHD navíc není jen mužská záležitost, i když si to část veřejnosti a někteří odborníci stále myslí. Mám ve svém okolí například ženu, které lékařka po výčtu symptomů a dotazu, zda nemůže jít o ADHD řekla: „To mají jen kluci, vy máte úzkosti.“ Jiný specialista na ADHD jí ale diagnózu stanovil. A na rozdíl od předchozí medikace jí léky tentokrát skutečně pomohly.
Dívky často svou neurodivergenci lépe maskují. Namísto vnějšího neklidu prožívají vnitřní tlak a chaos, který pro okolí nemusí být vůbec patrný. Často jde o dívky, které jsou hodnoceny jako velmi klidné a nenápadné.
Zasněná Alex
Příkladem je Alex, třicetiletá fotografka ze Slovenska. Ona a sedmatřicetiletý Hugo se svými zkušenostmi rozpovídali v seriálu Spektrum, vysílaném Radio Wave. Alex se o své diagnóze dozvěděla v dospělosti: „Znala jsem několik chlapců a mužů s ADHD od dětství, a byli velmi energičtí. Já taková nejsem, mně ta energie spíše chybí. Jsem klidná a často zasněná.“ To ale neznamená, že neměla potíže ve škole. „Vždycky nade mnou mávli rukou. Byla jsem pro ně nepozorná a ve vlastním světě.“
Tyto zkušenosti výrazně ovlivnily její sebevědomí, které začalo klesat ještě více poté, kdy začala pracovat „Kamkoliv jsem nastoupila, odtamtud mě vyhodili. Byla jsem z toho smutná a nevěděla, co dělat,“ vzpomíná. V práci byla vnímána jako zbrklá a zapomnětlivá. Když pracovala se systémem nebo fakturami, postup si zapamatovala, ale za pár minut už nevěděla, co dělat dál. Přestože vyzkoušela mnoho oborů – kancelář, reklamní agenturu, second hand –, nakonec se uplatnila ve fotografii, oboru, který ji baví a ve kterém se dokáže plně soustředit. Kreativní práce lidem s ADHD často vyhovuje mnohem více.
Se svou „zasněností“ se ale potýká i doma: „Sbalit se na cesty je nadlidský výkon. Trvá mi strašně dlouho. Neustále něco hledám, nebo se ocitnu s nádobím v koupelně a netuším proč,“ vypočítává. Okolí její projevy často vnímá jako lenost, ale ve skutečnosti jde o deficit exekutivních funkcí – typický pro ADHD. Způsobuje časovou slepotu a neschopnost dokončit začaté projekty.
Hugo: neustálý tok myšlenek
Sedmatřicetiletý Hugo má podobné zkušenosti. Ani on nebyl ve škole neposedný. Motorický neklid u něj není patrný ani dnes. Jeho ADHD se projevuje vnitřním tokem myšlenek. Školními lety proplul snadno. První dvojku dostal až na gymnáziu. Jeho pozornost byla selektivní: věnoval se tomu, co ho bavilo, a ignoroval, co ho nebavilo. Naučil se improvizovat a využívat své silné stránky – paměť a schopnost nacházet cesty, jak úkoly zvládnout. Často ve stresu, ale schopnost improvizace a dobrá paměť byly vždy na jeho straně.
V dospělosti Hugo ale stále čelí výzvám. K některým věcem se nedokáže „dokopat“, jiné dokončí za 16 hodin plného soustředění. Běžné úkoly bez jasné odměny nejsou pro jeho mozek motivující – funguje ve vlnách, a teprve při blížícím se deadlinu dokáže úkol splnit rychle. Nízká schopnost odhadnout čas a co se dá stihnout je také projevem deficitů exekutivních funkcí – tzv. časové slepoty.
Vnitřní i vnější kritici
Oba mají vnitřního kritika, který se projevuje studem a úzkostí spojenou s nedokončenými úkoly či opožděnými termíny. Diagnóza jim pomohla lépe se poznat a učí se strategie, jak zvládat běžné situace. Hugo například zjistil, že na něj nefunguje pravidlo „spolknout žábu“ – začít nejnepříjemnějším úkolem. Potřebuje začít tím, co ho baví, aby získal alespoň základní hladinu dopaminu potřebnou k motivaci vydržet pracovat.
Jak je vidět, škála symptomů ADHD je poměrně široká. A právě proto okolí často nepozná, že jde o projevy poruchy pozornosti, nikoliv o negativní vlastnosti. Jakékoliv hodnotící komentáře přitom mohou být zraňující a je dobré s nimi šetřit. Není náhodou, že mezi nejčastější komorbidity ADHD patří deprese a úzkosti, které pramení především z pocitu nedostatečnosti.
Další zdroje:
"ADHD u žen a dívek způsobuje mimo jiné úzkosti a deprese, říká psycholožka Olga Vlachynská"; Heroine 11.3. 2024
https://alfons.vut.cz/wp-content/files/ADHD_pruka.pdf
