Článek
Andrej Babiš se ve sněmovně opět nechal unést emocemi. Na 74. schůzi programu se opakovaně rozčílil a ve svém projevu se navážel do některých ze svých oblíbených fackovacích panáků. Do lidovců, protože údajně „kolaborovali“ s komunisty, do prezidenta za jeho údajné aktivní členství v komunistické straně, do vládní koalice, protože měla „popravit Milana Kunderu“. Bizarní obvinění pak doplnil útokem na nepřítomnou předsedkyni sněmovny a vládní TOP 09 Markétu Pekarovou Adamovou: „Vypla mi mikrofon! Kdo? Prodejkyně mobilů! Prodejkyně mobilů je předsedkyní parlamentu!“ Babiš tak reagoval na situaci, ke které došlo v úterý 6. září v době, kdy měl Andrej Babiš ve sněmovně pětihodinový proslov.
Kdo volí hnutí ANO 2011?
Emocionálními výpady, které občas mají příchuť jakési ukřivděnosti, Andrej Babiš nešetří. Mezi ty „nejslavnější“ patřilo vyřizování si účtů s politickými soupeři jako kdysi byl třeba Miroslav Kalousek či útoky na veřejnoprávní i soukromá média. Pro ANO 2011 je ale od loňského roku častým terčem i Markéta Pekarová Adamová. Stala se jím ve chvíli, kdy se v diskusi o nadcházející energetické krizi vyjádřila v tom smyslu, že si lidé v chladnějších dnech mají vzít o jeden svetr navíc, namísto vytápění na vysokou teplotu.
Andrej Babiš si vzal předsedkyni sněmovny na paškál navzdory tomu, že onen den nebyla na schůzi přítomna. Co vede politika opoziční strany k tomu, aby řešil někdejší profesi své politické soupeřky? A pokud by skutečně do sněmovny přišla rovnou z obchodu, jak to z jeho slov působí, mělo by ji to z politiky diskvalifikovat? Měla by se za to stydět? A je vůbec vhodné, aby si Andrej Babiš bral na mušku právě „prodejkyni“ Pekarovou, když jeho hnutí vychází v průzkumech jako to, které volí nejčastěji lidé bez maturity?
Po gymplu do práce
I sám Andrej Babiš přinejmenším tuší, že Pekarová Adamová do politiky přímo z obchodu nepřišla. U mobilního operátora byla zaměstnána čtyři roky, a to v době, kdy po absolvování osmiletého gymnázia ve Svitavách přišla do Prahy. Jak na svém facebookovém profilu sama uvedla, šlo o dobu, kdy se chtěla postavit na vlastní nohy. „Od svých rodičů jsem peníze nechtěla, viděla jsem, jak se na živobytí nadřou, starali se o dva mladší sourozence a já se chtěla postarat sama o sebe. Hned po maturitě jsem proto pracovala na plný úvazek,“ uvedla. Bakalářská a magisterská studia na pražské Univerzitě Karlově absolvovala dálkově už jako pracující. Ve stejné době se také začala politicky angažovat.
Snaha o dehonestaci z úst Andreje Babiše působí nepatřičně. Nejde jen o to, že podle jeho logiky by kdokoliv mohl tvrdit, že expremiér je ve skutečnosti „podavač tenisových míčků“ nebo dokonce „obchodník se západním oblečením a gramofonovými deskami,“ což jsou ve skutečnosti „profese“, kterými si také Andrej Babiš během svého někdejšího studia přivydělával. A nejde ani o to, že i v jeho straně jsou lidé, kteří před dálkovým studiem pracovali na ne příliš prestižních pracovních pozicích. Kupříkladu Jaroslav Bžoch, poslanec a člen předsednictva ANO 2011 pracoval jako mechanik - operátor sklářských strojů a teprve následně studoval na veřejné i soukromé vysoké škole. A nejde ani o to, že ve vztahu ke vzdělanostnímu zázemí velké části jeho voličů jsou tato slova poněkud zvláštní a jeví se ne příliš promyšlená. To, co je ve skutečnosti zarážející, je fakt, že Babiš se pokouší dehonestovat někoho, kdo se navzdory skromným poměrům, ze kterých vzešel, dokázal vypracovat a absolvovat studium na nejprestižnější domácí univerzitě. Babiš, který sám vzešel z rodiny a situace, která mu výrazně hrála do karet a s vlastním živobytím si tak během studia nemusel lámat hlavu, se snaží navážet do někoho, kdo se - podle dostupných informací - musel snažit podstatně více, než jiní. Pokud se sám snaží prezentovat jako podnikatel, který ke svému majetku a úspěchům přišel vlastní pílí, měl by tyto vlastnosti ocenit i u druhých.
Diskuse o rovném přístupu
Sdělení, které tu ilustruje jeden konkrétní příběh, se týká přístupu k vysokoškolskému studiu. Ten v Česku stále není rovný. Pokud pocházíte ze skromnějších poměrů, pravděpodobně pro vás bude mnohem náročnější získat vysokoškolský diplom. Část znevýhodnění vychází už z konkrétních rodin, kde vzdělání nemuselo být preferovanou hodnotou, ale významně souvisí také se socioekonomickou situací rodiny. Ne každý rodič si může dovolit poslat své dospělé dítě na studia do jiného města a platit všechny náklady s tím spojené. Studenti, kterým se to podaří, si často musí přivydělávat brigádami či prací na částečný úvazek. Ne každé studium ale toto umožňuje, proto musí tito lidé některé obory, jako je třeba lékařství, rovnou zavrhnout. Jindy to znamená, že se jim studium protáhne, nebo jej musí přerušit. V prvním případě pak musí platit školné, které může být poměrně vysoké. Jakmile pak studují i po 26. roce věku, pak i v případě, že dobu studia nepřekročili, ztrácejí různé výhody jako je třeba levnější jízdné, ale navíc ještě musí sami platit zdravotní pojištění. Dostávají se do začarovaného kruhu, kdy musí více pracovat právě proto, aby se udrželi na škole, čímž se ale jejich doba studia může prodloužit a oni musí za školné platit o to více. To jsou důvody, proč část studentů nikdy neodpromuje.
Bylo by na místě, aby se situace, kterou zažila Markéta Pekarová Adamová, vedla politiky k tomu, aby více přemýšleli o tom, jak to změnit. Jak zlepšit přístup ke vzdělání lidem, kteří si ho nemohou (ani s nulovým školným) dovolit. Mělo by to daleko vyšší hodnotu, než nesmyslné výkřiky zakomplexovaných politiků.
