Článek
Senátor Zdeněk Hraba, dříve člen hnutí STAN, nyní působící v senátorském klubu ODS, přišel s velmi kontroverzním návrhem. Navrhuje kriminalizaci bezdomovectví, tedy posílat lidi bez domova do vězení. Zjevně si od toho slibuje, že jednoduchým způsobem vyřeší palčivý sociální problém a „slušní lidé“ budou ušetřeni pohledu na nepříjemnou realitu.
Těžký život na ulici
V České republice žije podle odhadů mezi 30 a 70 tisíci lidí bez domova. Problém je nejviditelnější ve velkých městech, kde se bezdomovci koncentrují. Tito lidé nejsou výhradně občany České republiky – mezi cizinci bez domova v Česku převládají Slováci, ale patří sem i lidé z Bulharska, Ukrajiny, Ruska, Moldávie či Litvy. V Praze lze mezi bezdomovci narazit dokonce na osoby z Afriky, zámoří nebo Velké Británie.
Zdá se, že výrazně roste počet bezdomovců ve vyšším věku. „V poslední době přibývá těch, kteří k nám přicházejí v osmdesáti letech. Populace bezdomovců stárne, ale ti, kteří k nám přijdou v tomto věku, neskončili na ulici před třiceti lety. Jde o nově vzniklé bezdomovce v seniorském věku,“ uvedla lékařka Armády spásy Andrea Pekárková pro Deník. Dlouhodobý život na ulici je podle ní tak fyzicky i psychicky devastující, že se jen málo lidí dožije vysokého věku. Lidé, kteří skončí na ulici v seniorském věku, se tam dostávají například kvůli zadlužení, ztrátě blízkých či nemocem.
Lenost a nedostatek vůle?
Rostoucí počet bezdomovců se odráží i ve zvyšujícím se počtu tzv. sociálních pohřbů – tedy pohřbů, které hradí obec. Zatímco v roce 2007 jich bylo 170, loni jejich počet překročil 2000. Ačkoliv ne všichni zemřelí jsou bezdomovci, právě oni tvoří značnou část těch, jejichž příbuzní pohřeb nemohli nebo odmítli vypravit.
Důvody, proč lidé končí na ulici, jsou různé – absence rodiny, závislosti, psychické problémy, dluhy. Přesto bývají bezdomovci často stigmatizováni. Ve společnosti převládá představa, že za jejich osudem stojí lenost nebo nedostatek vůle. Tato optika je hluboce zakořeněná, stejně jako vztah části veřejnosti k veřejnému prostoru, který vnímají jako místo určené pouze lidem, kteří si ho „zaslouží“. A to „neproduktivní“ bezdomovci, které vnímáme jako „přítěž“ zjevně v očích mnoha lidí nejsou.
Bezdomovectví nás dráždí i proto, že lidé bez domova mohou být zrcadlem problémů naší společnosti – od nedostatku solidarity až po selhání systému péče o ty nejzranitelnější. Psychologové hovoří o tzv. afektu absence – pocitu, že nám něco chybí. Pohled na člověka bez domova v nás může evokovat, že v naší společnosti nebo u nás samotných něco nefunguje. Místo hledání řešení však bezdomovce často označujeme za „jiné“ nebo „problémové“. To nám zároveň umožňuje snadno a rychle je odsoudit.
Hodnota každého člověka
Kriminalizace bezdomovectví, kterou navrhuje senátor Hraba, není efektivním ani humánním řešením. Naopak, jde o návrh absurdní a cynický a nemá daleko ke způsobům, jakými se s „nepohodlnými“ lidmi vypořádávaly dva dobře známé totalitní režimy 20. století. Zkušenosti ukazují, že lidé se mohou vymanit z bezdomovectví především tehdy, pokud mají zajištěné stabilní bydlení – koncept známý jako „Bydlení především“. Výzkumy potvrzují, že až 80 % lidí má šanci řešit své problémy pouze tehdy, když mají střechu nad hlavou.
Naopak posílání bezdomovců do vězení by situaci jen zhoršilo. Již nyní plné věznice by se dále přeplňovaly, náklady na jejich provoz by vzrostly, a po propuštění by se tito lidé stejně vrátili na ulici, často ještě s negativními návyky získanými v prostředí vězňů.
Být chudým není trestný čin – ani hřích. K pochopení této základní pravdy přitom ani nemusíme být křesťany jako je Zdeněk Hraba, který svou křesťanskou identitu často zdůrazňuje. Stačí si uvědomit, že naše civilizace stojí na vědomí, že každý člověk má svoji hodnotu, i když jeho životní situace vypadá na první pohled zoufale. Pro křesťana Hrabu ale přesto můžeme zmínit alespoň jeden z mnoha biblických výroků, který se zdá být dosti v rozporu s jeho postoji: „Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání.“ (Žalm 41,2).
Nevraživost vůči chudým a slabým není ctností, ale naopak selháním – nejen jednotlivců, ale celé společnosti. Skutečnou cestou ke zmírnění bezdomovectví je hledat skutečná řešení, která lidem vrací důstojnost a umožní jim se postavit na vlastní nohy, místo aby byli tlačeni ještě hlouběji na okraj.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-senator-chce-posilat-bezdomovce-do-vezeni-ohrozuji-obyvatele-rika-hraba-265381
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/pohrbu-pro-osamele-pribyva-statni-kasu-vyjdou-rocne-socialni-kremace-na-desitky_2405182226_kac
https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/pohrebnictvi/aktuality/pohrbu-na-ucet-statu-trvale-pribyva-kvuli-nezajmu
https://www.denik.cz/zdravotnictvi/bezdomovectvi-v-praze.html
https://www.bezdomovectvi.cz/regres/stigmatizace/
https://hf.socialnibydleni.org/
https://www.bibleinfo.cz/topics/bi275.html
https://www.facebook.com/hrabaz/photos/s-k%C5%99es%C5%A5anstv%C3%ADm-stoj%C3%AD-a-pad%C3%A1-evropaa-pr%C3%A1v%C4%9B-d%C3%ADky-svat%C3%BDm-cyrilu-a-metod%C4%9Bjovi-jejich/883677070238404/?_rdr
