Článek
Mladí prý nechtějí dospět a postavit se na vlastní nohy. Odkládají stěhování do vlastního i založení rodiny. Starší generace naopak s hrdostí vzpomíná, že v pětadvaceti měli dvě děti, léta praxe v práci a vlastní bydlení. Bylo tomu ale skutečně tak?
Dnešní mladí lidé bývají označováni za zhýčkané a neochotné dospět. Odkládají rodičovství, dlouho studují, cestují a častěji zůstávají dlouho bydlet u rodičů. Takzvané mamahotely – což je bydlení u rodičů či u matky, kde se automaticky předpokládá, že mladí jsou tam obsluhováni – bývají terčem kritiky i výsměchu starších. Je ale otázkou, zda jde skutečně o projev pohodlnosti, nebo spíše důsledek naprosto změněných sociálních, kulturních a ekonomických podmínek.
Faktem je, že předchozí generace měla děti mnohem dříve. V předrevoluční době ženy často rodily už kolem dvacítky, ale výjimkou nebyli ani mladší rodiče. Po roce 1989 však přišly nové možnosti – cestování, kariérní růst a vzdělání. Zakládání rodiny se začalo odkládat. Tento posun způsobil pořádnou demografickou díru v 90. letech, kdy se rodilo méně dětí, protože mladí lidé díky novým příležitostem rodičovství o několik let odložili. Mimochodem do značné míry to souvisí i se současným propadem porodnosti, protože právě nyní by měly nejčastěji rodit ženy narozené v 90. letech.
Proč to starší měli jednodušší
Důvodů, proč se dříve děti rodily mnohem mladším rodičům, bylo několik. Mladí lidé neměli mnoho alternativ, jak prožít mládí. Možnost cestovat, studovat v zahraničí nebo budovat kariéru byla omezená. Zejména u žen se očekávalo, že jejich hlavní rolí bude být matkou a pečovatelkou, a to navzdory režimem deklarované rovnoprávnosti žen. Na dodržování nepsaných pravidel navíc dohlíželi samozvaní „strážci konformity“. Těmi mohli být starší ženy ze sousedství či příbuzní, kteří mladým často připomínali, že by si už „měli pospíšit s potomky“. Mnoho mladých lidí tak mělo děti brzy jednoduše proto, že „se to tak dělalo“.
Dalším důvodem byl fakt, že antikoncepce byla méně dostupná a méně spolehlivá než dnes, což vedlo k tomu, že mnohé páry „se musely brát“. Navíc převládal názor, že ideální věk pro mateřství je mezi 20 a 25 lety, což lékaři ženám často připomínalo (a někteří to dělají dodnes). Biologické hledisko mělo navrch. Individuální situace žen – například to, zda mají vhodného partnera, nebo jejich vlastní preference – se tak mohla zdá ve srovnání s požadavky společnosti i lékařské vědy nepodstatná.
A velmi důležitou byla i ekonomická situace. Umělá zaměstnanost a pracovní povinnost zaručovaly, že se nikdo (samozřejmě s výjimkou disidentů a "nepřátel režimu") neocitne bez práce a bez příjmů. Rovnostářská společnost navíc snižovala ekonomické rozdíly mezi rodinami. O něco složitější to bylo s bydlením. To bylo dobře patrné například z časosběrného seriálu Manželské etudy režisérky Heleny Třeštíkové, která dlouhodobě sledovala několik manželských párů, které se vzali v 80. letech minulého století. Některé z nich bydleli s rodiči i po narození vlastních dětí, jiné například získali podnikové byty nebo zdědili bydlení v rodině. I u tehdejších mladých lidí bylo i tehdy nepředstavitelné, že by si sami našetřili na vlastní byt. Bydlení za cenu komerčních nájmů, které je běžné dnes, tehdy prakticky neexistovalo.
Odsoudit nebo obdivovat?
Generace, která dnes vstupuje do dospělého života, čelí složitějším podmínkám. Aby obstáli na konkurenčním pracovním trhu, mladí lidé často potřebují vysokoškolské vzdělání, což je do dvaceti let téměř nereálné. Následně musí získat praxi, aby se mohli profesně posunout. Pokud se rozhodnou pro vlastní bydlení, náklady na pronájem často spolknou většinu příjmů, takže na „finanční polštář“ nebo zálohu na hypotéku nezbývá. A i kdyby nějaké úspory měli, dnešní ceny bydlení pro mladé představují prakticky nepřekonatelnou překážku.
V tomto kontextu bydlení u rodičů dává z ekonomického hlediska smysl. Nemá smysl mladým vyčítat, že „nechtějí dospět“ – realita je, že podmínky, ve kterých žijí, jsou mnohem náročnější. Levné podnikové byty, které mnozí po revoluci navíc levně privatizovali, dnes jednoduše nejsou.
Vyčítat mladým, že bydlí u rodičů, a obviňovat je z pohodlnosti nebo nedospělosti, prostě není fér. Dnešní mladí čelí úplně jiným výzvám, než s jakými se potýkaly předchozí generace. A právě to bychom měli brát v potaz dříve, než je začneme soudit.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/pred-triceti-lety-zacinala-privatizace-bydleni-soukromnici-vlastnili-jen-procento-bytu-24053
https://www.demographic-research.org/special/3/10/s3-10.pdf
https://journals.openedition.org/aam/2228
https://china-cee.eu/2021/02/26/czech-republic-social-briefing-transformation-of-the-post-socialist-czech-society-class-perspective/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10104148961-manzelske-etudy/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-letos-se-muze-narodit-nejmene-deti-v-historii-problem-je-to-z-mnoha-duvodu-263093
https://eprehledy.cz/pocet_narozenych_deti.php
