Článek
V posledním desetiletí výrazně vzrostla obliba dystopických románů i filmů a seriálů. Nejpatrnější to bylo v době Brexitu, prvního nástupu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta a také v souvislosti s vzestupem autoritářských hnutí v Evropě i mimo ni.
Nárůst zájmu
Například v roce 2016 a 2017 se známé dílo George Orwella „1984“ dostalo po letech zpět na vrchol žebříčků. Nárůst podle Amazonu činil 950 procent. Stejně tak vzrostl zájem o román Margarett Attwoodové „Příběh služebnice“, který popisuje vznik teokracie v USA, kdy jsou pošlapávána zejména ženská práva. Významně stoupala i obliba dystopií určených mladým lidem. Například „Hunger Games“ nebo „Labyrint“, které popisovaly společnost, která čelí ekologických katastrofám, a moci se následně chopí autoritáři.
Tento trend pak ještě posílila pandemie covidu-19, kdy se lidé vraceli ke klasikům. Během karantén lidé četli například „Deník morového roku“ od Daniela Defoa nebo Konec civilizace: aneb Krásný nový svět od Aldouse Huxleyho . Jde o román z roku 1932, který bývá srovnáván s Orwellovým nejznámějším dílem. Huxley popisoval dystopii, kde se lidé nechají ovládnout pohodlím, konzumem a netuší, že jsou tak manipulování. V jeho vizi je společnost řízena genetickým inženýrstvím, lidé jsou už před narozením rozděleni do kast (od inteligentních Alf až po méněcenné Epsilony). Stát používá drogu soma, která všechny udržuje neustále šťastné a hlavně apatické. Nikdo necítí potřebu klást si otázky a lidé jsou spokojení v pohodlném systému, a tak si ani nevšimnou, že jim schází svoboda.
Jako v dystopickém scénáři
V souvislosti s posledním děním se zdá, že už nejde jen o děsivé fikce. V podstatě jde o manuál k pochopení současného dění. V Bílém domě sedí Donald Trump obklopený krajně pravicovými spolupracovníky a s dosud nepředstavitelnou rychlostí otáčí kormidlo směrem, který připomíná autoritářské režimy. Výsledkem zřejmě budou také izolacionistické Spojené státy americké, což je riziko pro mezinárodní situaci. Také v Evropě sílí extrémní a populistická hnutí, kterým autoritářské režimy imponují. Společnost se dělí na tábory, lidé přestávají věřit médiím i demokratickým institucím a pravda se pomalu stává prázdným pojmem.
V 1984 Orwell popsal svět, ve kterém se přepisují dějiny a za pravdu se vydává to, co se právě hodí. Pokud se změní politická linie, změní se i výklad minulosti. To samé vidíme v posledních letech na vlastní oči. Donald Trump a jeho příznivci hovoří o „velké lži“ a přepisují realitu voleb v roce 2020. Viktor Orbán buduje „neliberální demokracii“, ve které jsou média i demokraté pod tlakem. V Rusku se válka nazývá „speciální operací“ a za pouhé označení konfliktu pravým jménem hrozí vězení. A pak je do funkce amerického prezidenta znovu zvolen Donald Trump, který tvrdí, že válku mezi Ruskem a Ukrajinou vyprovokovala Ukrajina a její prezident je „diktátor“. Sociální sítě mezitím postupně ztrácí poslední „záklopku“, která bránila manipulaci s fakty. Lidé žijí v sociálních bublinách, ve kterém je algoritmy neustále utvrzují o tom, že jejich náhled na realitu je jediný správný.
A Orwellovo „pravda je lež a lež je pravda“ se tak rázem stává realitou.
Jako služebnice
A tím to zdaleka nekončí. Také vize dalších autorů dystopií se pomalu začínají naplňovat. Nejvyšší soud USA zrušil ústavní ochranu práva na potrat. V Texasu lékaři váhali, zda pomoci pacientce s komplikovaným těhotenstvím, protože by mohlo následovat obvinění z „napomáhání potratu“.
Trumpovi spojenci otevřeně mluví o dalších zákazech – antikoncepce, umělého oplodnění a dělá vše proto, aby byla omezena práva LGBTQ lidí. Na sociálních sítích - s velkou podporou Elona Muska - sílí antifeministické hnutí propagující návrat žen „k plotnám a dětem“, kde prý nejlépe naplní svou „přirozenou roli“.
V Evropě vidíme podobné trendy. Například Orbánova vláda v Maďarsku prosazuje rodinnou politiku, která snižuje práva žen a omezuje svobodu LGBTQ+ lidí. Co asi přijde dál?
Krásný nový svět na sítích
Slavná Huxleyho dystopie „Krásný svět“ vykreslila režim, ve kterém jsou lidé ovládáni zábavou a požitky. Místo tvrdé diktatury společnost manipuluje pohodlí, drogy a konzum. Zní vám to povědomě?
Ano, i my jsme dnes zahlceni nekonečnou nabídkou zábavy, neustále dostupného obsahu a zážitky, o kterých rozhodují algoritmy. Facebook, TikTok, Instagram, nebo umělá inteligence nám servírují přesně to, co chceme vidět. Jsme závislí na dopaminu a na každou nudu se okamžitě najde lék v podobě nového, neokoukaného podnětu. A tak si možná ani nevšimneme, že se ve světě hroutí demokracie a zažehávají se nové velké mezinárodní konflikty.
Může se to stát?
Autoři dystopických románů se opírali o to, co se v minulosti už stalo. Totalitarismy, autoritářské režimy, války nebo vážné ekonomické krize. To všechno známe i z naší současnosti. Společnost je rozdělená a lidé spolu nejsou schopni diskutovat. Objevují se konspirační teorie, které podezírají média, politiky, ale i vědce a lékaře z manipulace. Nepřítelem se stala liberální demokracie. Trump, Orbán, Le Penová nebo Meloniová nás před ní nejprve vystrašili a nyní nás slibují ochránit, a to často s pomocí důrazu na „tradice“ a údajné „křesťanské hodnoty“, které přizpůsobují k obrazu svému. Aby toho nebylo málo, máme tu technologickou revoluci v podobě sociálních sítí a umělé inteligence, které ovlivňují to, jak o věcech přemýšlíme. A jako strašák nad námi visí další ekonomická a navíc i klimatická krize.
Smyslem dystopií bylo varovat, nikoliv být zlou předtuchou budoucího dění. Jenže se zdá, že se jí skutečně stávají. Dějí se věci, které jsme si ještě nedávno neuměli představit jinak než při čtení tohoto žánru. Nyní se ale přesvědčení, že „tohle se přece nikdy nemůže stát“ zdá být jen naivním sebeklamem.
Zdroje:
Le Monde: Après la victoire de Donald Trump, une recrudescence des ventes de dystopies, 8. 11. 2024
https://edition.cnn.com/2017/01/24/us/george-orwell-1984-bestseller-trump-trnd/index.html?utm_source=chatgpt.com
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/532299/recenze-dystopicky-pribeh-sluzebnice-vam-neda-spat.html
Orwell G.: 1984, 2021
Attwood M.: Příběh služebnice, 2008
