Článek
Množství dezinformací a závěrů, které se objevily v souvislosti se sobotní demonstrací na Letné, je zarážející. Stejně tak způsob, kterým se část politiků a různých – často anonymních profilů na sociálních sítích – snaží očernit její organizátory a účastníky. Připomíná přitom propagandu, která se hlavně v 70. a 80. letech minulého století snažila diskreditovat disidentská hnutí.
Nejčastější tvrzení, která jsem v internetovém prostoru zaznamenala, se týkají motivace k účasti na demonstraci, počtu přítomných lidí, „manipulovaného“ či „nevědomého“ davu a osobních útoků na organizátory.
Nenosím boty z krokodýlí kůže
Pojďme se na některé z nich podívat blíže. S první dezinformací se vypořádal předseda a hlavní řečník demonstrace Mikuláš Minář. Osobní útok na něj zazněl od poslance a předsedy strany PRO Jindřicha Rajchla, který tvrdil, že Minář zpronevěřil peníze. Minář mu hned na začátku demonstrace veřejně vzkázal: „Já nenosím boty z krokodýlí kůže jako vy, já mám boty z druhé ruky, kterým se rozpadá podrážka. Já nejezdím v nablýskaném Porsche, mám 20 let starého Mini Coopera z bazaru za 70 tisíc. Já jsem nezpronevěřil žádné miliony. Zeptal jsem se lidí, zda chtějí vznik nové strany, a když nebyla poptávka, dodržel jsem, co jsem slíbil. Nechtěl byste se inspirovat?“
Další útoky na Mináře se objevily záhy. Jan Čížek, vydavatel časopisu Naše Praha a člověk blízký SPD, například uvedl, že demonstraci pořádá Člověk v tísni prostřednictvím své „dceřiné společnosti“ Milion chvilek, která prý poskytla financování Minářovi. Čížek tak mísí pravdu s lží a vytváří chaos. Ve skutečnosti Člověk v tísni hledá aktivní lidi, kteří mají vůli měnit komunitu, ve které žijí, a přispět k rozvoji občanské společnosti. Soutěž „Hledá se lídr“, které se Minář účastnil, byla veřejně oznámená a on vypadl hned v prvním kole, protože porota hodnotila jeho projekt Milion chvilek pro demokracii – který už běžel – jako naivní a s malou šancí na úspěch.
Nerespektujete výsledky voleb!
Na sobotní demonstraci se pohybovali lidé ve žlutých vestách s nápisem „Milionový chlívek“, který měl naznačovat, že motivací organizátorů je finanční zisk. Už před demonstrací se šířily obvinění, že Milion chvilek čerpá peníze z veřejných zdrojů a ze zahraničí. Organizátoři upozornili, že přijímají pouze dary, přičemž průměrná výše příspěvku je 260 korun. Transparentnost je ověřitelná jak na transparentním účtu, tak v účetní uzávěrce zveřejněné ve Sbírce listin, stejně jako u většiny dalších spolků.
Těsně po demonstraci se na sociálních sítích objevila anonymní videa, která měla působit dojmem, že lidé nevědí, proč na shromáždění přišli. Byla vytržena z kontextu, sestříhaná a bez možnosti ověřit, kdo je skutečným respondentem. Vyvolávala emocionální reakce, že se na Letné sešel zmanipulovaný dav, který vlastně netuší, o co jde.
Dále se objevují „evergreeny“ – protestující nerespektují výsledek voleb, chtějí násilně svrhnout vládu, nebo jsou placeni a sváženi autobusy. Na Letné ale opakovaně zaznělo, že všichni respektují volební výsledek, nechtějí překračování mandátu vlády a hájí své svobody. „Je to naše svaté právo!“ zaznělo. Pokud někdo tvrdí, že byli účastníci placeni, měl by to dokázat.
Ztroskotanci a samozvanci
Je pozoruhodné, jak se lživá obvinění, osobní útoky a dezinformace podobají těm, které kdysi šířila komunistická propaganda. Havel a chartisté byli údajně placeni z cizích zdrojů, což mělo vyvolat závist. Mnozí přitom nemohli nalézt uplatnění ve své profesi ani v povolání hluboko pod svou kvalifikací. Charta byla označována za „chátru“ a její signatáři za „ztroskotance a samozvance“. Cílem bylo delegitimizovat je před veřejností. Signatáři byli považováni za „neinformované“ a „naivní“ lidi, ti, kdo nesouhlasili s invazí vojsk Varšavské smlouvy, byli „pomýlení“. Obviňování z násilí či chystaných násilných činů bylo také běžné – chartisté byli obviňováni z požárů nebo násilí.
Jisté paralely s dneškem nese i propagandistická a konspirační kampaň z počátku 70. let minulého století. Ta měla zdiskreditovat zaměstnance v kultuře a intelektuály a spojit je s pokusy o násilné převzetí moci. Propaganda si tehdy vybrala literárního kritika Václava Černého a scénáristu Jiřího Procházku. Československý rozhlas odvysílal seriál sestavený ze sestříhaných odposlechů, ve kterých měli absurdně tvrdil, že chtějí „komunisty věšet na lampách“ nebo získat moc silou. Následně o tom vyšly i články v Rudém právu a později vznikly i dva díly seriálu Majora Zemana, kde Černý vystupoval pod jménem Viktor Braun. Proto, aby se tato „zpráva“ o selhání elit dostala opravdu ke všem.
Současná propaganda – ať už šířená kdokoliv – používá velmi podobná obvinění a útočí na emoce jako závist, strach nebo znechucení. Funguje dobře: Proč? Jednoduše proto, že přesně pod vlivem těchto pokřivených výkladů mnozí z nás vyrůstali.
