Co dělají učitelé o prázdninách?

Dva dlouhé měsíce letních prázdnin. Výhoda učitelské profese, která je jim často předhazována jako důkaz, že se „nepředřou“. Samozřejmě, v jiných profesích se nárok na dovolenou povážlivě krátí - někde jsou to pouhé čtyři týdny, častěji pět a výjimečně šest týdnů za rok.

Toto „privilegium“, které učitelé mají, je častým argumentem, proč jim rozhodně nezvyšovat platy. Svůj bonus si už přece vybrali tím, že mohou celé dlouhé léto trávit třeba na chorvatské pláži. Je to skutečně tak?

Ve skutečnosti učitelé nemají prázdniny, ale dovolenou. Je logické, že si ji obvykle vybírají v době, kdy mají žáci volno. Takovou praxi lze přirovnat k pracovní „odstávce“ , kdy si lidé zaměstnaní třeba v továrně vybírají nařízenou celozávodní dovolenou. Učitelé a ostatní pedagogičtí pracovníci (vychovatelé, asistenti pedagoga apod.) mají ročně nárok na osm týdnů dovolené, tedy 320 hodin.

Ty si v létě vybírají jen částečně, protože již jeden či dva týdny před začátkem školního roku nastupují zpět. V posledním týdnu či dvou se připravují na výuku, účastní se společných porad a vypracovávají tematické plány jednotlivých předmětů a tříd, ti, kdo přebírají nové ročníky jako třídní, plánují například adaptační pobyty. Také přezkušují žáky, kteří nebyli na konci školního roku klasifikováni nebo neprospěli.

Pořád ale zbývá alespoň šest volných týdnů. Jak je využívají? Z velké části samozřejmě jako všichni ostatní - k odpočinku. Práce pedagoga je náročná zejména na komunikaci a neustálý kontakt s lidmi, což bývá vyčerpávající.

„Rozhodla jsem se vyrazit na měsíc na cestu do Santiaga de Compostella, na kterou vyrazím sama. Potřebuji vypnout a s nikým nemluvit,“ zmínila se mi kamarádka, třicátnice Klára, která si tuto poutní cestu, během které lidé absolvují stovky až tisíce kilometrů, aby nakonec doputovali až do katedrály na severovýchodě Španělska. „Uvědomuji si, že jsem neustálým kontaktem přehlcená. Během posledních školního roku přibývá i psychických potíží studentů, což je samozřejmě vyčerpávající i pro nás učitele. Potřebuji se soustředit více na sebe, najít rovnováhu a znovu získat energii do příštího školního roku,“ dodává Klára.

Mnozí učitelé se snaží využít čas, který jim je o prázdninách dán, využít k vlastnímu vzdělávání. Existuje mnoho letních škol, kde se je možné získat nové informace i praktické dovednosti. Kromě prohloubení vzdělání v jednotlivých předmětech a seznámení s novými didaktickými metodami, učitelé mohou vybírat z poměrně pestré nabídky například kurzů kritického myšlení, mediální a také finanční gramotnosti nebo aktuálních témat, jako jsou globální rozvojové vzdělávání, komunikace ve škole, migrace nebo klimatická změna.

„Učím dějepis druhým rokem a musím říct, že si už delší dobu lámu hlavu nad tím, jak studenty motivovat k tomu, aby je předmět bavil, aby je inspiroval k vyhledávání dalších informací,“ říká dvacátník Tomáš, který se rozhodl věnovat část svého letního volna letní škole, kde se seznámí s tím, jak žáky vyučovat tzv. badatelskou metodou. Ta se od klasické frontální výuky liší tím, že využívá různé aktivizující metody a vede žáky k tomu, aby si sami kladli otázky, přichazeli se svými hypotézami, prováděli pokusy, které se pak snaží ostatním zprostředkovat.

Možností, jak se v létě alespoň částečně dovzdělat, dnes již existuje dost. A učitelé je využívají, mnohé letní kurzy byly už před začátkem prázdnin vyprodány.

Časově nám ale není vzdálena situace, kdy pedagogové o letních prázdninách nedobrovolně pracovali na brigádách. Důvody k tomu měli pochopitelně finanční - nedokázali se svým tabulkovým platem uživit rodinu. Za poslední dobu se odměny učitelů skutečně zvedly, byť učitelé stále za ostatními vysokoškoláky dosti zaostávají.

Definitivně snad skončila i nedůstojná praxe, kdy ředitelé dávali svým učitelům pravidelně výpověď k 30. červnu a oni se tak na dva měsíce museli zaregistrovat na pracovním úřadu. K 1. září se pak zase vraceli ke svým žákům do stejné školy, a to opět se smlouvou na dobu určitou v délce deseti měsíců. A tak už se snad nestává, aby žáci svého třídního o prázdninách potkali jako doplňovače zboží v hypermarketu, obsluhu ve fast foodu nebo coby roznašeče letáků.

Jak učitelé svůj čas o letním volnu naplní, je samozřejmě na nich. Se zvýšením průměrných platů pedagogů na 130 % průměrné mzdy se ale stále více bude zohledňovat kvalita. Na onen poměr své mzdy vůči průměru zdaleka nedosáhnou všichni, záležet bude vždy na rozhodnutí ředitele. Doufejme, že zohledněni budou ti, kteří se o letním volnu zvládnou nejen dostatečně zrelaxovat a nabrat sil na psychicky náročnou práci, ale i ti, kdo svou profesi milují a nezapomínají se zdokonalovat v době, kdy na to mají alespoň trochu času.