Článek
Pro okolí to byl šok. Muž, který zcela nezištně pomáhal potřebným lidem a zvířatům, se ukázal jako domácí násilník. Roky týral vlastní rodinu i domácí mazlíčky. Od začátku srpna je ve vazbě a hrozí mu až osm let vězení.
Několik let psychicky týral partnerku, bil svého nezletilého syna a násilí se dopouštěl i na třech psech a pěti kočkách, které rodina chovala. Jeho brutalita navíc v čase rostla a doma vládl obrovský strach. Stále poměrně malému synovi lámal prsty, způsoboval modřiny nebo mu odpíral jídlo. Se zvířaty smýkal o zem, zdi či gauč, bil je pěstmi nebo železnou tyčí a nechával je hladovět.
Na vážné násilí v rodině policii upozornila sociální pracovnice, která měla k dispozici i záznamy z domácí kamery. Ačkoli to okolí muže patrně netušilo, závažných činů podobného druhu se dopustil už v minulosti. Za ně byl dříve odsouzen a nad rodinou proto musel být soudní dohled.
Nezištný dobrodinec
Obraz, který si muž budoval navenek, byl přitom docela jiný. Jeho facebookový profil obsahuje desítky fotografií, na kterých zachytil bezdomovce, o které se staral. V zimních měsících pro ně rodina připravovala velké množství teplých nápojů a nutričně vydatného jídla. Podle některých fotografií partnerka i syn přitom jídlo připravovali i do pozdních nočních hodin. Muž pak na sociálních sítích partnerku a syna za pomoc při jejich přípravě veřejně chválil.
Z fotografií dokumentujících pomoc bezdomovcům je patrné, že nešlo o drobnou, ale o významnou pomoc. V popisku jednoho z nich se objevuje například informace, že syn pro potřebné připravil 300 plněných knedlíků. Mezi vděčnými chudými se pak objevuje mimo jiné i známá narkomanka Katka, o jejíž závislosti natočila časosběrný dokument režisérka Helena Třeštíková.
Nejchudším lidem tato aktivita nepochybně mohla velmi pomáhat. Je ale otázkou, nakolik bylo zapojení partnerky a syna do těchto aktivit dobrovolné. Z fotografií a příspěvků, kterými je dotyčný muž opatřil, je patrné, že zveřejnění pomáhalo i jemu: budovat si obraz altruisty a zastánce potřebných.
Facebookové příspěvky dotyčného muže týkající se zejména jeho koníčků, mezi něž patří sběr pivních lahví a dalších suvenýrů, navíc prokládá častými fotografiemi zvířat, po kterých se právě pátrá nebo které potřebují urgentní pomoc.
Tenká hranice mezi potřebným a nepřítelem
V dokonalém obrazu, který si muž na sítích budoval, ale cosi nehraje. Dobročinnost doplňuje hrubými slovními útoky na jiné potřebné, především na ukrajinské uprchlíky a jejich zemi. „Všude jen naše krásná vlajka ať vlaje a cizácký hadry dolů!“, psal na sociální sítě například loni poté, co Tomio Okamura rozhodl o sundání ukrajinské vlajky ze sněmovní budovy. Po loňských říjnových volbách také za SPD děkuje voličům, kteří přišli k urnám. Sympatiemi k extremistické straně, která staví na netoleranci a nenávistí vůči některým skupinám lidí, se tedy netajil.
Nepochopitelný rozpor
Jak je možné, že se muž, který altruisticky pomáhal chudým a opuštěným lidem či ztraceným zvířatům, dlouhodobě dopouštěl tak hrozných činů za zavřenými dveřmi? Jedním z možných vysvětlení je komunitní narcismus. Nejde o diagnózu v pravém slova smyslu, ale o psychologický termín. Označuje člověka, který svou výjimečnost a hodnotu staví právě na přesvědčení, že je dobrý, obětavý a vždy ochotný pomáhat druhým.
Může za tím stát až chorobná touha po uznání. Takový člověk může chtít být vnímán jako zachránce a zastánce slabých a potřebných. A právě sdílením fotografií a příběhů o vlastní dobročinnosti lze takový obraz snadno budovat.
Zajímavostí a těžko pochopitelným rozporem u tohoto typu lidí přitom je, že empatii nutně nemusí předstírat. Může skutečně cítit soucit s lidmi nebo zvířaty, kterým pomáhá, a zároveň se chovat krutě k lidem ze svého nejbližšího okolí.
Jenže sama dobročinnost není automaticky důkazem obecné empatie. Člověk může být velmi soucitný k jedné skupině a zároveň vůči jiné skupině silně nepřátelský. Zatímco se veřejně staví do role ochránce potřebných, roli může hrát i silná potřeba zároveň rozhodovat o tom, kdo si jeho soucit zaslouží a kdo nikoliv.
Je pravděpodobné, že pomoc druhým nebyla pro onoho muže jen způsobem, jak pomáhat těm, které si vybral. Byla také součástí obrazu, který si vytvářel sám o sobě a který záměrně ukazoval svému okolí. „Komunitní narcisté“ nepotřebují být obdivováni jen pro své peníze, moc nebo úspěch, ale také za to, že to jsou „dobří lidé“.
Zatímco obraz „dobráka“ je pro násilníka dokonalou maskou, pro jeho okolí je nebezpečnou pastí. Kdo totiž uvěří, že člověk, který tak nezištně pomáhá druhým, může za zavřenými dveřmi týrat vlastní rodinu?
Další zdroj:
Facebookový profil muže obviněného z domácího násilí
