Článek
Mladí lidé narození v tomto tisíciletí bývají označování jako generace Z , nebo jako digitální domorodci. Od svých předchůdců se liší zejména tím, že se narodili už v době nových masových technologií a s nadsázkou lze říci, že nezažili život offline. Komunikují hlavně prostřednictvím sociálních sítí, různých aplikací a bez ustání jsou připojeni k internetu.
Kromě charakteristiky, která se vztahuje k proměně komunikace, jsou mladí lidé této generace hodnoceni jako příliš křehcí a přecitlivělí. Přispívá k tomu především fakt, že covidová pandemie naplno odhalila, jak na tom mladí jsou z hlediska psychického zdraví. Úzkosti, panické ataky, sebepoškozování či dokonce pokusy o sebevraždy se často objevovaly už před pandemií, ale během ní prý vzrostly až desetinásobně. Dětští psychologové a psychiatři jsou dlouhodobě přetíženi a čekací lhůty jsou mnohdy půl roku i déle.
Kdo je vinen?
Mnoho rodičů i učitelů se ptá, kde se stala chyba. Jsme vůči dětem a náctiletým příliš ochranitelští? Řešíme všechny problémy a konflikty za ně? Máme na ně příliš nízké nároky? Nenecháme je zažít trochu frustrace, která by je mohla zocelit? Nebo období adolescence prostě „bolí“ a dnes je to díky sociálním sítím více vidět, protože děti své psychické trápení tolik neskrývají? Je to možné. Psychologové zatím závěru, který by současný psychický stav zcela vysvětloval, nedospěli.
Zhodnocení dnešního stavu přijde až s odstupem a podílet se na něm budou ti nejpovolanější - dětští psychologové a psychiatři, kteří mají k problematice nejvíce dat i odborných kompetencí. Následující řádky nejsou pokusem „fušovat jim do řemesla“, ale snahou upozornit na několik paralel, které by mohly být do diskuse o současné krizi zahrnuty. Ona podobnost se týká události starých bez jediného roku 250 let.
Wertherův efekt
V roce 1774 vydal významný německý spisovatel a básník Johann Wolfgang von Goethe své dílo s názvem Utrpení mladého Werthera. Svůj zážitek nešťastné lásky zachytil v díle, které je kombinací románu a deníku mladého umělce jménem Werther. Ten se na venkově seznámí s dívkou Lottou, která je však již zasnoubena s jiným mužem. Hluboce a nešťastně zamilovaný Werther pak v dopisech svému příteli popisuje pocity a velké utrpení, které prožívá. To ho v závěru dovede až k tragickému činu - sebevraždě.
Goethovo romantické dílo mělo nečekaný dopad. Množství mladých lidí v Evropě se s titulní postavou Goethova románu ztotožnilo natolik, že jej začalo napodobovat. Populární se stala wertherovská móda, kdy se mladí muži oblékali tak, jak bylo popsáno v románu, a také začali navštěvovat hesenské město Wetzlar (autor ho však ve svém díle pojmenoval Waldheim), kde se měl děj odehrát. Nečekaným a tragickým důsledkem popularity románu však byla situace, kdy mladí lidé začali po vzoru Werthera páchat sebevraždy. Kolik jich přesně bylo není jasné, existují pro ně však přímé i nepřímé důkazy. Patří mezi ně i fakt, že ve druhém vydání Goethova románu se objevilo nové motto: „Buď muž a nenásleduj mne!“
V souvislosti s následnou vlnou sebevražd se hovoří o novém fenoménu, kterým byl tzv. Wertherův efekt, což jsou sebevražedné činy pod vlivem vzoru. Tento jev je možné pozorovat i dnes. V době, kdy se z médií téměř denně dovídáme o tom, že se někdo rozhodl ukončit svůj život, se vždy najdou lidé, které to inspiruje ke stejnému činu. V případě, že jde o celebritu má pak tento jev ještě větší vliv. Když v roce 2014 spáchala sebevraždu zpěvačka Iveta Bartošová, všímali si psychiatři, že se lidé častěji rozhodli ukončit svůj život pod koly vlaku. Zaznamenán byl i případ, kdy se sebevražedkyně rozhodla následovat Bartošové vzor se vším všudy a ukončila svůj život na stejném místě.
Na známý jev už v zahraničí některé instituce reagovaly. V některých zemích se média domluvila, že nebudou o sebevraždách vůbec referovat. Takovou zkušenost udělala Vídeň, kdy média přestala informovat o sebevraždách, které se opakovaně děly v tamním metru. Zkušenost byla taková, že neklesl jejich počet, ale tento způsob sebevraždy prakticky ze dne na den zmizel.
Proměny a krize identity
Kromě zmíněného dopadu, který populární dílo z konce 18. století mělo, je třeba zmínit ještě další věc. Goethe svým románem zřejmě reflektoval duševní stav a rozpoložení tehdejších mladých lidí. Jeho dílo se od děl předchozích lišilo tím, že otevřeně hovořilo o citech a vnitřním životě mladého člověka a to navíc v ich formě, kdy byla hlavní postava přímo vypravěčem. To do té doby nebylo příliš obvyklé.
Romantismus, který toto dílo reprezentuje, vznikl jako reakce na osvícenství a vládu rozumu, ale také na proměny, které přinesla průmyslová revoluce a s ní související modernizace a urbanizace. Ty přinesly dramatické společenské a kulturní změny. Změnily se životní podmínky i sociální vazby. Místo a roli ve společnosti, které předtím bylo jasně vymezeno, si mladí často museli sami zcela novými způsoby hledat. Konzervativní prostředí a tradiční očekávání, které byly na jednu stranu velmi svazující, ale na druhou stranu mohly lidem dávat pocit jistoty a bezpečí, nahradila nejistota proměnlivého světa.
Mladí se podobně jako dnes vyrovnávali se s novými možnostmi a svobodou volby. U mladého člověka, který ještě nemá dost životních zkušeností a navíc prochází často bouřlivými proměnami spojenými s adolescencí, může taková situace vyvolat zmatek ohledně vlastní identity. Ve světě plném nových podnětů a rozporů si museli hledat vlastní cestu, smysl i hodnoty. Romantická literatura tehdy byla navíc plná nesplnitelných ideálů a cest k vlastní seberealizaci, což jim mohlo připomínat vlastní tápání. To může do určité míry připomínat vliv dnešních sociálních sítí.
Zatímco na čtvrt tisíciletí stará Goethova křehká generace, čelila důsledkům průmyslové revoluce, ta dnešní se vypořádává s proměnami, které přinesla především revoluce digitální. Globalizace, technologický pokrok a existence sociálních médií vedou k neustálému vystavení obrovskému množství informací a nekonečným možnostem volby. To může vést k pocitu ztráty identity i přetížení rozhodováním. Zdánlivě dokonalé životy vrstevníků prezentované na sociálních médiích pak mohou vyvolávat pocit nedostatečnosti a nespokojenosti. Nezanedbatelnou roli pak může sehrát i již zmíněný Wertherův efekt, kdy se lidé mnohem častěji (i prostřednictvím nových médií) setkávají s duševními potížemi druhých, které se projevují kupříkladu sebepoškozováním.
Pokud bychom tyto dvě generace srovnávali, mnohem spíše než o křehkosti by se v obou případech mělo mluvit o vystavení dramatickým změnám, kterým jsme my starší vystaveni nebyli a mnohdy máme problém přizpůsobit se jim i ve věk mnohem vyšším.
Jedním z hlavních úkolů adolescentů je nalézt vlastní identitu. V době, kdy si mohou vybírat z mnoha a mnoha možností a nemají se oč opřít, je to mimořádně náročný a vyčerpávající úkol. Dříve, než budeme domnělou křehkost připisovat kupříkladu rozmazlenosti nebo příliš ochranitelským rodičům, bychom si tento fakt měli uvědomit.
