Článek
Herec a producent George Clooney se v neděli objevil v interview „60 minut“, který vysílá americká televize ABC. Přední příznivec demokratů kritizoval Trumpovy útoky na svobodná média a vyzval k ochraně svobody projevu.
Osobní útoky
Trumpova reakce na sebe nenechala dlouho čekat. A nepřekvapivě byla opět osobní. Poté, kdy už v minulosti například nazval biskupku episkopální církve Mariann Buddeovou „takzvanou biskupkou“, některé republikánské senátory označil za „zbabělce“, bývalému prezidentu Joe Bidenovi říká „ospalý Joe“, nazval Clooneyho „druhořadou filmovou hvězdou“ a „neúspěšným politickým komentátorem“. Už dříve podobně „urazil“ herce Brada Pitta kvůli jeho proslovu při udílení cen Oskar, kdy jej označil za „malého všeználka“.
Nazvat „druhořadým hercem“ držitele dvou Oskarů a úspěšného filmového producenta, zdánlivě nedává smysl. Clooney patří mezi největší hollywoodské filmové hvězdy a je proto zjevné, že Trumpovi vadí spíše kritika, která zaznívá z jeho úst vůči němu. Trumpovy útoky na kritiky a oponenty jsou ve skutečnosti často motivovány spíše osobní záští než racionálním hodnocením. Nicméně Trump může skutečně Clooneyho považovat za nepříliš kvalitního a úspěšného herce. V hlavní roli je zřejmě jeho osobní vkus.
Je známou věcí, že George Clooney si filmy, ve kterých bude hrát nebo ty, které produkuje, velmi vybírá. Například snímek „Syriana“, což je politický thriller, který nahlíží do dravého a zkorumpovaného prostředí světového ropného průmyslu a poukazuje na důsledky honby za bohatstvím a mocí. Snímek „Michael Clayton“ je o vyjednavači jedné z největších právnických firem v New Yorku a má na starosti tu nejšpinavější práci ve firmě. Nastoluje tedy téma morálních dilemat a korupce v právnickém světě. Film „Dobrou noc a hodně štěstí“ je rekonstrukcí sporů komentátora zpravodajství stanice CBS Edwarda Murrowa se senátorem Josephem McCarthym, které se odehrávaly v živém vysílání. McCarthy stál v 50. letech v čele senátního výboru, který vyšetřoval občany podezřelé ze spolupráce s komunisty. Jeho „hon na čarodějnice“ ničil život mnoha nevinným lidem.
Zkrátka, tyto filmy často nejsou pouhými komerční trháky, ale také poměrně sofistikovaná díla s hlubším přesahem, ať už politickým, právním nebo společenským. Taková díla - tím spíše, že neodpovídají Trumpovu politickému přesvědčení - ho nezajímají nebo je považuje za nezdařilá.
Bohatství pro začátečníky
Naproti Trumpův vkus se orientuje spíše na mainstreamovou až bombastickou zábavu a blockbustery a odpovídá jeho image, kterou si buduje. To znamená, že je jednoduchý, často kýčovitý a zaměřený na status. To se u něj ostatně objevuje i v dalších oblastech. Jeho vkus v interiérech, kde je kladen důraz na zlato, mramor či přepych ve stylu „bohatství pro začátečníky“, je v tomto směru poměrně vypovídající.
V minulosti zmiňoval snímky, které považuje za nejlepší. Obdivuje velkolepý oskarový „trhák“ „Jih proti Severu“ z roku 1940, což byl ve své době vlastenecký akční hit a také se pyšní titulem „nejvýdělečnější film všech dob“. V roce 2020 byl film v souvislosti s nepokoji vyvolanými smrtí George Floyda stažen ze streamovací služby HBO Max, což bylo důsledkem článku scénáristy Johna Ridleyho, který vyšel v Los Angeles Times. Mluvčí HBO jej pak označil za výtvor své doby a v důsledku toho zobrazuje etnické a rasové předsudky, které „byly špatné tehdy a jsou špatné dnes“.
Kdysi také zmínil, že se mu líbí akční film „Bloodsport“ s hercem Van Dammem v hlavní roli. Tam je kladen velký důraz na „chlapské“ příběhy o síle, soutěži a dominanci a zpravidla mají jednoduché morální poselství. V tom se shoduje s částí svých podobně naladěných voličů, kteří mají jistou nechuť k „intelektuálním“ nebo dokonce „liberálním“ filmům.
Nejlepší film musí být americký!
Když v roce 2020 získal Oskara za nejlepší film jihokorejský mimořádný snímek „Parazit“, byl Trump znechucen. „Jak špatné byly letošní ceny Akademie? Viděli jste to? Vítězem je… film z Jižní Koreje! O čem to sakra bylo? Máme dost problémů s obchodem s Jižní Koreji, navíc jim dali nejlepší film roku. Bylo to dobré? Nevím,“ ptal se. Oscara podle něj měla získat nějaká americká klasika. Zahraniční tvorba přitom již od roku 2010 může získat hlavní cenu na Oskarech a „Parazit“ navíc dostal ocenění také za nejlepší režii, původní scénář a nejlepší zahraniční film.
Pro samotného Trumpa film zkrátka není uměleckým vyjádřením nebo nástrojem pro přemýšlení o něčem hlubším, ale vnímá jej spíše jako čirou zábavu. A také jej zajímá komerční úspěch. Nepřekvapí ani to, že jej využívá dokonce jako marketingový nástroj, který mu umožňuje posílit vlastní image. Jeho angažmá v několika filmech a televizních projektech prozrazuje, že jej umí využít jako prostředek k zajištění publicity a prodeje své osobní „značky“.
Jako cameo
Ve filmech, kde vystupoval se neobjevil jako hvězda, ale jako tzv. cameo. To je termín pro krátkou, nenápadnou roli. Tu si obvykle zahraje známá osobnost nebo někoho s vazbou na daný projekt (v českém prostředí třeba Jiří Renč, který si roli „střihl“ ve filmech Jana Svěráka a opačně). Obvykle nemá výrazný vliv na děj, ale její vystoupení diváci vnímají jako zábavné nebo překvapivé.
Asi nejznámějším Trumpovým účinkování je role ve filmu Sám doma 2, kde ztvárnil - jak jinak - sám sebe. Když malý Kevin nevěděl, kudy se v newyorském Plaza Hotelu vydat, potkal shodou okolností majitele Donalda Trumpa, který mu laskavě poradil: „Projdi chodbou a pak se dej vlevo“. Jenže obsazení Trumpa do tohoto dvouvteřinového „štěku“ překvapivě nebyl záměrem filmařů. Režisér Chris Colombus o mnoho let později popsal, že u většiny filmových lokací v New Yorku zkrátka producenti osloví majitele, zaplatí a mohou natáčet. „Trump souhlasil, ale jen pod podmínkou, že si ve filmu sám zahraje,“ řekl. Podobně si současný americký prezident zahrál i v několika sitcomech jako „Fresh Prince“, „Správná Susan“ nebo „Chůva k pohledání“. Dále například v komedii „Spiklenci“ nebo rodinném snímku „Malí uličníci“.
Z jeho úhlu pohledu je tvorba, ve které hrál či ji produkoval George Clooney pravděpodobně málo přímočará. Preferuje takové příběhy, které spíše potvrzují jeho vlastní hodnoty a názory. Snímky, které se zaměřují na složitější politické a morální otázky, ho zkrátka neosloví. Pokud je jejich tvůrce nebo herec, na kterého by se musel celou dobu dívat, jeho zásadním kritikem a film je vlastně kritikou moci, která se utrhla ze řetězu, je pravděpodobné, že mu budou obzvláště protivné.
