Článek
Prý docela významně šetříme na potravinách. Není divu, jejich ceny v posledním roce a půl doslova lámaly rekordy. Máslo za 56 korun, jedno slepičí vejce za 5,50 korun, kilogram cukru za 32 korun, litr mléka bezmála za 25 korun a chléb za 45 korun. Na takto nevídaně vysoké číslovky bylo možné narazit v supermarketech už zhruba před rokem.
Zákazník se zděsil a přemýšlel, jak se k nové cenové realitě postavit. Možná dal na moudré rady ekonomů, možná na to prostě přišel sám. Každopádně přestal nakupovat do zásoby, preferoval levnější privátní značky, porovnával ceny a hlavně: nakupoval především v akcích. Tím nejen ušetřil, ale dal řetězcům jednoznačný vzkaz, že se nestane onou pověstnou pomalu uvařenou žábou a že na jejich taktiku zkrátka nepřistoupí. A jaký to mělo efekt? Rozporuplný. Zatímco kupříkladu cena másla klesla na původní úroveň, jiné položky se v nezvyklých cenových výšinách uvelebily zjevně na delší dobu, ne-li natrvalo. A jiné dokonce nadále rostly.
Je jasné, že se na krizi, která následovala po pandemii a pokračovala i v souvislosti s válkou na Ukrajině, přiživilo hned několik hráčů. Kdo si „chrochtal“ nejvíce? Byli to zemědělci, potravináři nebo řetězce? Názory na to nejsou jednotné a jak se dá čekat, vinu na sebe vzájemně přehazují. Na začátku letošního podzimu ale všechno naznačovalo, že by po „tučných letech“ mohl přijít obrat. Zemědělci i potravináři oznámili snižování cen, a to v té souvislosti přislíbily i řetězce. Ty by mohly zlevnit znovu v lednu, kdy dojde k poklesu DPH o tři procenta, což by mohlo přinést alespoň malé změny.
Nadšení zákazníci, kteří v poslední době do řetězců vyrazili s nadějí, že si konečně pořídí něco na zub za rozumnou cenu, zůstávají zatím zklamaní. Slevami se to tam sice často jen hemží, ale při bližším průzkumu zákazník občas neví, zda se smát, či raději plakat. Když jsem tento týden vyrazila do jednoho z největších řetězců, které v Česku působí, nestačila jsem se divit. Jeho show bylo možné nazvat po vzoru jedné Shakespearovy komedie „Mnoho povyku pro nic“. Čtyři koruny, pět korun, výjimečně deset korun. Nejvíce mne ale „pobavily“ slevy v řádech haléřů. Ano, i s touto de facto neexistující hodnotou řetězce kalkulují. Možná, kdybych dělala nákup pro celý regiment, haléřové slevy by se mi skutečně nasčítaly tak, že bych to ocenila. U běžného rodinného nákupu se to však neprojevilo. Abych byla spravedlivá - objevila jsem i jedno lákavé padesátiprocentní snížení ceny. Týkalo se ovšem batátů, které působily dojmem, že nejlepší léta mají za sebou, neboť se scvrkly na neobvyklou velikost a v některých částech byly dokonce potažené plísní.
V jednu chvíli jsem ale nabyla dojmu, že daný řetězec má velký smysl pro humor. Ovšem ten černý. Bylo to ve chvíli, kdy jsem dorazila k oddělení ovoce a zeleniny a narazila na slevovou akci týkající se zázvoru dovezeného z Číny. Obchod se rozhodl natolik uskromnit pro dobro svého zákazníka, že jej zlevnil o celých devět haléřů! Sto gramů tohoto koření koupíte za 14, 90 zatímco ještě minulý týden byste jej nepořídili levněji než za celých 14,99 korun. No, nekupte to, když je to v akci!
