Článek
Herec Jan Hrušínský v úterý 9. června oslavil 71. narozeniny. Den předtím ho kontaktoval redaktor CNN Prima News, aby ho požádal o odpovědi na otázky, které mu při této příležitosti zaslal e-mailem. „Vyhověl jsem, ale moje odpovědi zřejmě někdo zapomněl zveřejnit,“ glosoval Hrušínský na sociálních sítích.
Po zveřejnění jeho statusu - s plným textem nepublikovaného rozhovoru - ho ale kontaktoval editor zmíněného média s tím, že se jej v dobré víře rozhodl rozhovor vydat až o víkendu, „Což mi ale v pondělí neřekli“, uvedl později Hrušínský na síti Facebook.
Vlastní metoda práce
Otázky herci a principálovi Divadla Na Jezerce zaslal redaktor David Laštovka, který se věnuje převážně společenským tématům a často vydává rozhovory s různými celebritami. Nevyhýbá se ale ani politice. Na konci letošního května například zveřejnil článek s přímými citacemi herce Ivana Vyskočila, a to při příležitosti jeho 80. narozenin. Redaktor nepokládal jen obvyklé otázky týkající se hereckého bilancování nebo toho, jakým způsobem kulatiny oslaví, ale velmi konkrétně se zajímal i o jeho politické názory. Kladl zejména otázky na současného prezidenta nebo letošní sjezd sudetských Němců v Brně, který vzbudil kontroverze.
Je možné, že spojení osobních témat a politických názorů celebrit jsou pro novináře, který plní společenskou rubriku označenou samou televizí jako „ShowTime“, osvědčeným způsobem, jak přitáhnout čtenáře. Trochu soukromí, trochu kontroverze - dvě ingredience, které mohou být zárukou čtenosti.
Podobný způsob zvolil i v případě Jana Hrušínského, jak vyplývá z textu, který herec zveřejnil. Otázky se zprvu točily hlavně kolem „lehčích“ témat. Redaktor chtěl například vědět, jak herec oslaví narozeniny, kam pojede na dovolenou, kde aktuálně vystupuje nebo jak je na tom s kondicí. Nicméně, stočily se také k tématům, o kterých lidé rádi čtou - kupříkladu k tomu, jak je herec a principál divadla spokojený s výší své penze. O té se Hrušínský nezmínil, ale vtipnou analogií naznačil, že není právě nejvyšší.
Otázky na prezidenta
Další otázky se ale stočily k politice a opět - zejména k prezidentu Petru Pavlovi, podobně jako v případě Vyskočila. První dotaz se týkal toho, kdo by měl podle Hrušínského jet na červencový summit NATO v Ankaře? Prezident Pavel nebo premiér Babiš? „Na summit NATO má samozřejmě jet armádní generál a prezident ČR Petr Pavel. Mezi českými politiky je jedním z mála - ne-li jediným - člověkem, který má k problematice obrany země a NATO co říct. Babiš ani Macinka odborníky nejsou a obávám se, že Turek, který se tam jistě bude také chtít uplatnit jako přísedící zmocněnec pro obranu vlasti to asi nevytrhne. Nechal bych to tedy na lidech, kteří vojenské tématice rozumějí“, odpověděl Hrušínský jednoznačně.
A politická témata, zejména otázku summitu NATO, nechtěl redaktor opustit. Doptával se proto herce, zda by právě vláda neměla obhajovat fakt, že nepřekročí požadovaná 2 % výdajů na obranu. Zajímalo ho také to, zda si herec myslí, že by Petr Pavel měl podat kompetenční žalobu v případě, že mu bude znemožněno na summit letět. Konkrétní odpovědi se mu ale od herce nedostalo s tím, že se s těmito tématy vypořádal již v předchozím vyjádření.
A téma prezidenta Pavla redaktor neopustil ani v následujících dotazech. Jak se herec dívá na to, že prezident mluví o hlubší integraci Evropské unie, a to včetně vize Spojených států evropských? Názor Hrušínského je - nepřekvapivě - zcela kladný. Odkazuje na to, že stejnou vizi měl už král Jiří z Poděbrad, přičemž si nezapomněl „šťouchnout“ do premiéra Babiše, když dodal, že „asi bohužel nebude vědět, kdo to je“. A stejný pohled měli i naši prezidenti Masaryk a Havel, upozornil herec.
Hrušínský si myslí, že členem Spojených států evropských, které by si přál, by měla být mimo jiné i Ukrajina. „Kdyby Ukrajina byla už dávno členem EU a NATO, žádná válka by na jejím území nebyla. Byl by tam mír a nebylo by povražděno tolik nevinných lidí, kteří nikomu nic neudělali,“ upozornil s tím, že ztráty životů a počty odvlečených ukrajinských dětí do Ruska snad „jednou spočítá soud v Haagu, až před ním budou stát Putin a další špičky zločinecké ruské vlády“.
Herec věří, že Evropská unie a NATO, případně Spojené státy evropské nám zajistí život v míru a prosperitu. „Pro začátek by stačilo konečně začít plnit závazek, který podepsal Václav Klaus - totiž vstoupit do eurozóny a přijmout euro,“ doplnil.
V další části herec už odkládá korektní jazyk a na zmínku, že podobná vize by podle kritiků vedla ke ztrátě národní suverenity, odpovídá „Ztrátou suverenity České republiky podle mého názoru je, že ji vede slovenský agent Babiš, japonský extrémista Okamura a hajlující zmocněnec Turek.“
Klempíř je mi „ukradený“
A zřejmě proto, aby kontroverzních politických témat nebylo málo, přichází redaktor s dalším - jaký názor má jako umělec na ministra kultury Otu Klempíře, který je mnohým jeho kolegům trnem v oku? Jenže tomu je Klempíř i jeho rezort „ukradený“, jak sám říká. Jeho Divadlo Na Jezerce se živí i bez dotací, jak připomíná. „Neptejte se mě na udavače, který se stal ministrem jen proto, aby Babiš s Okamurou nešli před soud a po něm případně do vězení.“
Odpovědi nejsou o nic méně vyhraněné a „bez servítků“ než v případě textu, který vyšel o Ivanu Vyskočilovi. Rozdíl je ale samozřejmě ve znaménku, kterým oba muži hodnotí konkrétní politické události nebo uskupení. A také odpovědi jsou pro internetový web, který z velké části nabízí i „bulvární“ obsah, vlastně požehnáním. Podobné rozhovory nečtou jen příznivci osobností, ale také jejich „hejtři“. Je tedy vcelku pravděpodobné, že editor text naplánoval až na víkend, kdy může očekávat vyšší návštěvnost webu.
Rozděleni do táborů
O jiných důvodech můžeme samozřejmě jen spekulovat. Zda šlo skutečně o snahu zveřejnit rozhovor v době vyšší návštěvnosti webu, nebo o zcela běžné redakční rozhodnutí, dnes jen těžko zjistíme. Jisté ale je, že rozhovor o víkendu nejspíš vyjde – ať už z pragmatických důvodů, nebo pod tlakem pozornosti, kterou celá věc vyvolala.
Ať už byl důvod jakýkoliv, celý příběh ukazuje, jak těsně se dnes prolíná svět celebrit a politiky. Obyčejný bilanční rozhovor při příležitosti narozenin, který by dříve nejspíš zůstal u vzpomínek, práce a osobních plánů, se velmi snadno promění v debatu o NATO, Evropské unii nebo domácí politice. Není divu, že spolu s tím se záhy objeví i podezření z něčeho, co část veřejnosti označuje za cenzuru.
Jako by už politika, kontroverze a společenské rozdělení pronikly do každého kouta veřejného prostoru. A vzaly nám možnost mluvit spolu bez toho, abychom se vzájemně dělili na dva nesmiřitelné tábory. Část médií k tomu svými „metodami“ bohužel značně přispívá.
