Článek
Minulý čtvrtek mi napsal Tomáš. Náhodný uživatel sociálních sítí mne kontaktoval zprávou, která začínala takto: "Ahoj Pavlo, doufám, že jsi měla dobrý den. Chtěla (sic!) jsem ve vodách Instagramu najít člověka, který má otázky, třeba to jsi právě ty. Co bych dělal, kdybych se nebál? Co všechno by bylo možné, kdybych opravdu znal sám sebe? Co by se změnilo v životě? “ Od prvního okamžiku mi bylo jasné, že se se mnou pokouší komunikovat člen nějakého nového náboženského hnutí. Běžní lidé obvykle nekladou druhým na potkání otázky, které se týkají jejich soukromí či existenciálních zálšžitostí. Ostatně, zhruba před měsícem u nás doma zazvonily dvě starší paní, které se mne také ptaly, zda bych v životě chtěla něco měnit a poznat jeho smysl. Patřily ke Svědkům Jehovovým, což jsem pochopila z letáků, který mi předaly. Měla jsem za to, že s touto praxí hnutí skončilo už v 90. letech, ale zjevně v Česku prožíváme jakési postcovidové náboženské jaro. Toto tušení mi potvrzuje i nedávné zjištění, že se třeba v Praze můžeme nechat svézt náboženskou tramvají.
Hercův synovec
Tomáš se s předáním letáku, jako to dělají Svědci Jehovovi, nespokojil. Pokračoval v konverzaci. On prý odpověď na otázky, kterého tížily, objevil v Bibli. „Přemýšlela jsi někdy nad tím, jak se najít? Hustý! Od pondělí 21.8. se totiž otevírá nový kurz Bible jménem Najdi se! Bude Boží, 3× týdně asi na 90 minut, v Praze fyzicky nebo i on-line skrze Zoom, to zdarma!“ vysvětlil mi v úvodní zprávě. Přišlo mi zvláštní, že si na celé síti vybral právě mne, proto jsem se zeptala, jak na mne narazil. Odvětil, že se mu na mém profilu líbily starozákonní a novozákonní citáty. Nic takového tam ale nemám. Tomáš se proto rychle opravil. Oslovil mne prý z toho důvodu, že mám v přátelích jeho příbuzného, kterým je známý český herec. Další konverzace se týkala právě jeho.
Tomášův jazyk byl ve srovnání s náboženskými náboráři, se kterými jsem se od 90. let dosud setkávala, velmi moderní, blízký mileniálům a často v něm zaznívala terminologie, která souvisí se současným pracovním prostředím, proto na mne celá záležitost působila profesionálně. Stejně takové byly i technologie, které k evangelizaci využívala společnost, k níž patří. „Děláme i různé kulturní události, kde máme kapelu a divadlo a pořádáme i semináře na různá témata, které lidi zajímají, třeba o hodnotě člověka a tak a měli jsme i úspěch, tak se ptáme i dalších lidi na inspiraci a mimo jiné nabízíme i kurz Bible zcela zdarma,“ vysvětloval Tomáš dále. Zprávy protkané nesčetnými emotikony směřovaly k tomu, aby mne neotřelý způsob prezentace zaujal. Kurzy se prý konají v Praze na Palmovce každou neděli v 18,30 hodin.
Tušila jsem, které hnutí za náborem bude, proto jsem se zeptala na pořadatele akcí přímo. „Pořádá to církev Nové nebe a nová země a máme pěkně ucelené lekce,“ vysvětlil Tomáš. Český název odkazuje na jihokorejskou sektu Ščinchondži, která má v Česku, a zejména v Praze, relativně velký úspěch mezi mladými lidmi. Pod tímto označením ji ale zná málokdo, proto si ji s ní nemusí hned spojit. Věděla jsem, že náboráři často „loví“ i mezi mladými lidmi, kteří už patří mezi institucionalizované věřící, a docházejí kupříkladu pravidelně do některé farnosti. Z té se je snaží „přetáhnout“. Po pandemii podle všeho začala mnohem více fungovat v online prostoru. Spektrum lidí, na které se dnes obracejí, je teď mnohem širší. Využívají sociální sítě a kromě setkání při nedělních bohoslužbách na Palmovce nabízejí i online semináře a e-learning. Tomáš mne oslovil těsně před spuštěním dalšího cyklu těchto přednášek. Ty mají odstartovat 21. srpna a sekta tak zřejmě zesílila svou činnost, aby získala dost frekventantů.
Nevím, kdo nás financuje
Po pozdně noční konverzaci s Tomášem jsem se rozhodovala, zda v komunikaci pokračovat. Zajímalo mne, jak takový nábor probíhá a zvažovala na toto téma napsat text. Na druhou stranu jsem se obávala toho, že mne mí noví kamarádi mohou začít pravidelně kontaktovat. Měla jsem obavy z bombardování zprávami a telefonáty, které by mohlo následovat.
Druhý den ráno jsem s překvapením zjistila, že se sektě shodou okolností zrovna věnuje i portál Seznam Zprávy. Kristina Ciroková popisovala, jak sekta funguje a jak poznamenala dvě bývalé a jednu stávající českou členku Ščinchondži. Dále, jak církev do svých řad získává nové členy z řad mladých lidí, a to i prostřednictvím politických patronů, kteří neměli tušení, že svou záštitu poskytují sektě. Rozhodla jsem se mapování prostředků, které tito lidé používají, pokračovat.
V tomto textu se nebudu věnovat tomu, v čem je tato sekta nebezpečná a proč by se lidé, kteří se k ní přiblíží, měli mít na pozoru. Zmíněná autorka to již popsala dostatečně. Mnoho dalších příběhů, se kterými se svěřili bývalí členové Ščinchondži, si můžete přečíst například ZDE.
Druhý den se Tomáš ozval znovu. Při nabídce možnosti přijít na kurz, nebo se jej zúčastnit online, mne požádal o telefon. Brzy nato mi sdělil, že se mi ozve jeho mentorka, která mi vysvětlí, jak na to. Svolila jsem. Události tak už za pouhé tři dny nabraly celkem rychlý spád. První setkání proběhlo skrze aplikaci Zoom a trvalo necelou hodinu. Žaneta, Tomášova mentorka, byla milá zhruba pětadvacetiletá dívka původem z Moravy. Protože jsem rozhovor musela přesunovat kvůli nemoci syna, projevila Žaneta v úvodu hned zájem a starost o to, jak synovi je. Znovu mi popisovala, jaké možnosti vzdělávání mi jejich hnutí může nabídnout.
Během rozhovoru jsem se pokusila o církvi zjistit více. „Nové nebe, nová země,“ odpověděla mi Žaneta na dotaz, o které hnutí vlastně jde. Zdálo se mi, že odpovídá trochu s obavami. Nedala jsem najevo, že by mne na tom cokoliv zarazilo, ale ptala jsem se, zda jsou registrovanou církví a jak jsou vlastně financováni: „Jsme spolek. Registraci zatím nemáme, ale určitě budeme brzy muset mít. Na otázku financování vám neumím odpovědět. Upřímně, to nevím,“ sdělila mi Žaneta. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla vzbudit její podezření, další otázky podobného typu jsem už nepokládala.
Šlo to se mnou hladce
Pak už jsem přešli k otázkám týkajících se kurzů. Kromě e-learningu mi nabídla i možnost přijít na Palmovku, další zázemí prý mají v Brně, kde je prý vcelku početná komunita. Zmínila i to, že v Praze si pronajímají prostor v jedné cestovatelské kavárně poblíž Václavského náměstí. Tam prý probíhá akce zvaná Nejen café, což jsou další vzdělávací kurzy. Zda má tato kavárna nějakou vazbu na sektu se mi nepodařilo zjistit, jejím vlastníkem je jistý Čechošvýcar. Na videu ze slavnostního otevření se sice objevují lidé, kteří by mohli mít původ v Jižní Koreji, ale vzhledem k cestovatelskému charakteru kavárny může jít o náhodu.
Žaneta v další části rozhovoru projevovala zájem o mne a můj život. Ptala se, zda jsem někdy měla nějaký vztah k některé církvi, nebo zda jsem četla Bibli. Když jsem se jí naopak ptala na její příběh, neměla problém vyprávět:" Jsem původně z Moravy a tam se ta víra a chození do kostela bere skoro jako povinnost. Brzy jsem k tomu získala odpor a přestala tam docházet. Později jsem se o tyto věci zase začala zajímat, ale v katolické církvi mi pořád něco chybělo." K této církvi prý patří čtyři roky a nyní funguje jako mentorka nových členů a pomáhá i lidem, kteří se zajímají o kurzy.
Žaneta se ptala, proč se kurzů chci zúčastnit já. V tu chvíli jsem začala mít pocit, že jsem Žanetě trochu podezřelá. Zřejmě ji překvapilo, že to se mnou šlo tak hladce. Zmínila jsem, že s malým dítětem nemám mnoho možností dovědět se něco nového třeba na přednáškách, a tak bych se ráda vzdělávala právě tímto způsobem. Žanetu to zřejmě přesvědčilo a zmínila, že právě pro tyto příležitosti e-learning dělají. „Nemáme jen mladé lidi bez závazků, ale naše kurzy studují i maminky na mateřské, nebo staré babičky,“ zmiňovala. Později jsem se od Tomáše dověděla, že se dokonce plánuje malá miniškolka, aby na kurzy a setkání mohly docházet právě matky na mateřské nebo s malými dětmi.
Název sekty mi poslali
Na závěr mi Žaneta poslala odkaz na tři ukázkové lekce, které mne seznámí s tím, jak jejich e-learning funguje. V odkazu se objevuje název Schincheonji a skrze něj se prokliknete na letos založený web. Ten otevřeně přiznává, že jej provozuje „Shincheonji, církev Ježíšova, svatyně stánku svědectví“. Kromě toho zjistíte, že stránky odkazují na další pořady, které připravuje jejich TV Praha a TV Brno a jsou dostupné například na Youtube. Odkaz zaslaný Žanetou jsem nikdy neotevřela a nemám to v úmyslu. Kromě toho, že v další konverzaci už s členy Šinčchondži nestojím, nemám jistotu, zda by to nějakým způsobem neohrozilo můj počítač či soukromí.
Vzhledem k tomu, že církev zjevně už tak úzkostlivě nestřeží svůj název, lze se původu náborářů relativně rychle a snadno dopátrat. Přesto, že prvotní komunikace vypadá vcelku nevinně a týká se jiných témat, je dobré mít se na pozoru. V mém případě to bylo o dost jednodušší. Už první kontakt byl celkem zjevně zaměřen na evangelizaci. Z několika chyb, které se náboráři Tomášovi do úvodní konverzace vloudily, bylo navíc zřejmé, že ve stejnou chvíli oslovuje velké množství dalších lidí. Jiní lidé v minulosti uváděli, že prvně byli kontaktováni například s otázkami do výzkumu pro diplomovou práci, nebo tak, že jim někdo pochválil fotografie na sociálních sítích. V takové situaci je to o poznání těžší a člověk se může velmi rychle ocitnout ve společnosti, o které nemá žádné relevantní informace. Vzhledem k tomu, že se o této a dalších sektách mluví čím dál více, není těžké ujistit se, s kým máte tu čest a zda to pro vás není nějakým způsobem ohrožující.
