Článek
Mimořádně chutné a s poctivým složením. Takové měly potraviny, na kterých jsme si pochutnávali před rokem 1989. „Jo, tehdy ocet ještě chutnal jako ocet. To byla jiná kvalita!“ slyšela jsem nedávno jakéhosi člověka a přemýšlela jsem nad tím, jak je možné, že si někdo dokáže na dlouhých 30 let pamatovat chuť ochucovadla, kterého je v kuchyni potřeba téměř jako šafránu a samotný je navíc prakticky nepoživatelný. Později jsem pochopila, že vzpomínky na některé „dobroty“ z doby socialismu, svědčí spíše pro nostalgii a kdysi neměli dost informací.
Hlavně v tichosti
Lidé se často děsí dnešního složení potravin. Éčka, barviva, která ovlivňují pozornost u dětí nebo situace, kdy potravina obsahují vysoké množství zdraví škodlivých látek, pro které musí být stažena z obchodů. Dnes jsou potraviny mnohem bezpečnější, protože jejich výrobci jsou pod drobnohledem kontrolorů i médií. „Když se za socialismu zjistilo, že některý výrobek obsahuje nějakou škodlivinu, tak se to řešilo většinou tajně a veřejnost se o problému kolikrát ani nedověděla,“ řekla před časem portálu lidovky.cz Jana Hajšlová, profesorka chemie z Ústavu analýzy potravin VŠCHT.
Když se v roce 1984 tehdejší Československo pokusilo prodat velkou zásilku vepřové šunky do USA, se zlou se potázalo. Celá se vrátila s vysvětlením, že je zamořena polychlorovanými bifenyly (PCB), tedy nebezpečnou průmyslovou chemikálií. Vše proběhlo v tichosti, proto se o tom nikdo z běžných československých občanů nedozvěděl. Jak se tato nežádoucí složka do šunky dostala? PCB se přidávaly do barev, které se používaly k natírání drůbežáren, prasečáků nebo zásobníků krmiva. Kromě vajec tak pronikaly i do mléka či vajec. Zamořena byla dokonce i dětská umělá výživa, která se vyráběla z kravského mléka. Každý den tuto složku bez obav konzumovaly miliony lidí. PCB mají přitom negativní vliv na vývoj dětského mozku - poškozují inteligenci a chování dětí, ohrožují jejich schopnost chápat svět a narušují i jejich pohybové dovednosti. Vzhledem k tomu, že dokáží přecházet i do mateřského mléka, měly nepochybně negativní vliv i na české a slovenské děti. Ukázalo se, že chronické vystavení PCB vede k rakovině, a to zejména k rakovině jater a slinivky břišní.
Situace, která by dnes vedla k velkému skandálu a nepochybně i krachu mnoha podniků, se tehdy řešila v naprosté tichosti. V nejhůře postižených kravínech a prasečácích odstranili nebezpečné nátěry, nicméně škodliviny se v těle zvířat kumulovaly po celý jejich život. Zamořené mléko se ředilo čistějším, aby se celková koncentrace PCB snížila. V nejextrémnějších případech byl zamořený dobytek pobit a následně zlikvidován jako nebezpečný odpad.
Zapomněla, vážení, na jahody mražený…
Jaké další škodliviny se kdysi objevovaly v potravinách? Například benzen, který se jako konzervant přidával do hořčice. Jde přitom o karcinogen, který má podíl zejména na vzniku rakoviny plic či leukémie. Insekticid DDT se ukládal v půdě a rostlinách, zejména zelenině, ale také se touto cestou dostával do těla zvířat. I ten má rakovinotvorné účinky, snižuje plodnost a narušuje hormonální systém.
O tom, že ani s hygienou to nebylo úplně nejlepší, svědčí i fakt, že jiná potravina způsobila v roce 1979 v Československu epidemii žloutenky typu A. Nešlo o československou potravinu, ale průmyslově upravený jahodový krém dovezený ze sousedního Polska. Tehdy se nakazilo 40 tisíc lidí, kteří tehdy konzumovali tento výrobek jako složku točené zmrzliny. Léčbu tehdy komplikoval fakt, že komunistický režim tehdy odmítl občany o tomto nebezpečí informovat. Sama mám na tuto situaci nepříjemné vzpomínky, protože jsem tehdy jako čtyřleté dítě sama strávila týden v nemocnici. I já jsem tehdy konzumovala zmrzlinu na Libereckých výstavních trzích, které jsme v létě onoho roku navštívili. Zatímco jiné příbuzné děti, které s námi tehdy byly na místě, skutečně hepatitidou onemocněly a dlouho se potýkaly s jejími následky, já jsem měla to štěstí, že se u mne nemoc nerozvinula.
Drahé potraviny
Kapitolou samou pro sebe pak bylo běžné šizení. To někdy vznikalo už při výrobě, jak kdysi popsala čtenářka Idnes.cz, která kdysi brigádničila v nymburské Frutě. „Měli jsme tam za úkol třeba vylévat lák ze zkažených pětilitrovek s okurkami, ty se pak krájely do čalamády. Ke konci byli někteří spolužáci tak otrlí, že mezi nahnilou zeleninu klidně rozemleli třeba mrtvou myš nebo tenisku. Nikdo to nekontroloval, všechno šlo normálně do lahví a do obchodů,“ popsala. Jindy šidili přímo obchodníci. Často se omílají zelináři a řezníci, kteří šidili především na váze a navíc měli moc nad tzv. podpultovkami. Kvalitní maso i exotické ovoce totiž byly nedostatkovým zbožím, na které se stály dlouhé fronty. V masnách prodavači zase často zaměňovali kvalitní a levnější zboží. Třeba z hovězího krku se odřízla žebra a vznikla tak „roštěnka“. Tatarské bifteky se vyráběl z levného předního hovězího masa, zatímco se měla použít dražší svíčková.
Iluzí je ale i levnost tehdejších potravin. Některé lidi dodnes fascinují nízké ceny za socialismu. Zapomínají přitom na někdejší výši průměrné mzdy. Ta kupříkladu v roce 1985 činila 3026 korun československých. V minulém roce dosáhla 40 353 korun českých. Loni tedy byla 13,3 krát vyšší než před 38 lety. Tehdy stál chléb 4, 40 korun, 250 g másla 10 korun a víno 28 korun. Dnes by tedy tehdejší chléb vyšel na 58,50 korun, čtvrt kilogramu másla 133 korun a litr vína by vás vyšel na 372, 40 korun.
Jak vidno, s bezpečností, poctivostí a cenou potravin to tehdy nebylo tak růžové, jak se nám dnes s odstupem může zdát. Jistě, že i dnes se můžeme setkat s potravinami, které obsahují nežádoucí látky nebo nejsou vyrobeny z poctivých surovin. Nicméně, máme mnohem větší šanci, že se o tom dozvíme, a to prostřednictvím různých nezávislých testů nebo například na stránce Potraviny na pranýři, které provozuje Státní potravinářská a zemědělská inspekce. A především - máme možnost vybírat z širší nabídky potravin, a tak se těm nekvalitním nebo chuťově nevyhovujícím snáze vyhnout.
