Článek
Téměř čtvrt milionu členů kdysi měla facebooková skupina, kde se diskutující vysmívali seniorům. „Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné - důchodci! Jejich protivníci jsou mládež, vysoké ceny a schody. Důchodci v ČR buzerují, hledají slevy a sedí v autobusech ve dne v noci,“ pravilo motto této stejnojmenné skupiny. Diskutovali tam především děti, ale i dospělí do 40 let, kteří tuto platformu chápali především jako místo, kde se mohou v nadsázce pobavit na účet důchodců, se kterými se setkávají ve veřejném prostoru. „Důchodci v MHD musejí sedět, ale v Kauflandu lítají i s fofrklackama,“ tvrdil například jeden z diskutujících, kterému vadilo, že v autobuse musí uvolňovat místo starším. I zakladatelům skupiny muselo být jasné, že těžko zabrání tomu, aby se směřování skupiny od nadsázky a vtipu nezvrhlo až k nenávistným projevům. A to se poměrně záhy stalo a někteří mladá lidé tam dali volný průchod svým agresivním výpadům. „Pozabíjet je všechny. Granát na ně!“ napsal například jeden diskutující mladík pod fotografii autobusu plně obsazeného seniory. Zřejmě i to bylo důvodem, proč jednoho dne tato skupina definitivně zanikla.
Válka generací?
To, co na první pohled vypadá jako vtip, znepokojuje sociology. Předsudky o seniorech ovlivňují nejen to, jak o této generaci mluvíme, ale i způsob, jakým se k nim vztahujeme. Upozorňují na fakt, že senioři se téměř neobjevují v médiích a reklamách a pokud ano, tak jen v souvislosti s tím, že jsou nemohoucí, a tím jsou pro společnost značným břemenem. „Takových seniorů je ale jen desetina! Na plakátech a v reklamách se senioři téměř neobjevují, a pokud už ano, tak s dokonale vyžehlenými vráskami. Za stáří se prostě stydíme. Nedivme se pak, že hodnoty mladých lidí se posouvají, jak dokazují výzkumy, a že vnímají staré jako břemeno,“ uvedla v této souvislosti socioložka Renáta Sedláková pro iDnes.cz. Jiní sociologové mají dokonce obavy z války generací, která může být na spadnutí zejména v souvislosti s tím, jak naše společnost stárne a důchodovému věku se zanedlouho začne přibližovat i generace tzv. babyboomers či Husákových dětí z počátku 70. let minulého století. Ve chvíli, kdy přestanou pracovat a ekonomicky aktivních lidí ubyde, může tento konflikt, který je zatím veden „jen“ jazykovými prostředky, získat novou, nežádoucí dynamiku.
Je jasné, že důsledkem stereotypů je především škatulkování velmi početné a rozmanité skupiny lidí, kteří se liší svými příběhy, profesemi nebo tím, zda jsou v danou chvíli stále ekonomicky aktivní či třeba plně nemohoucí. A odlišují se dokonce i svým věkem, který může zahrnovat až tři generace. „Lidé ve stejné seniorské skupině mohou vypadat jinak, mít jiné zájmy, volit jiné politické strany nebo nakupovat v různých obchodech,“ vysvětluje socioložka Lucie Vidovičov v pořadu Fokus Václava Moravce. Po celý život, stáří nevyjímaje, vlastníme zkrátka více identit a ta seniorská je jen jednou z nich. Když jste kupříkladu lékařem v seniorském věku, je ve chvíli, kdy sedíte v ordinaci vaší dominující identitou přirozeně ta profesní. Rozdíl mezi seniorem a člověkem mladšího věku se v tu chvíli stírá. Když po práci půjdete nakupovat do supermarketu, může vás okolí vnímat jen jako „důchodce,“ byť v penzi ani nejste. „Být seniorem je zbytková identita, proto ji nikdo nechce a netěšíme se na stáří. Teprve ve chvíli, kdy ztratíme všechny jiné identity, tak se staneme starým člověkem, “ vysvětlil geriatr a gerontolog Zdeněk Kalvach ve zmíněném diskusním pořadu.
Nejběžnější předsudky
Mezi nejčastější stereotypy pak patří tato tvrzení nebo charakteristiky: nepracují, jsou nemocní, neuživíme je a jejich mozek ztrácí výkonnost.
Skutečnost je ale pochopitelně mnohem variabilnější. Kupříkladu v dnešní době pracuje mnohem více seniorů než v předchozích dekádách. „V současné generaci přibývá obdivuhodných mužů a žen, kteří i ve vysokém věku efektivně řídí své podniky a živnosti a nezřídka právě oni vytvářejí pracovní místa pro ostatní,“ vysvětluje psycholožka Petra Štarková. To samé platí o nemohoucnosti seniorů. Traduje se, že se sice dožíváme mnohem vyššího věku, ale ve stále horším zdravotním stavu. Prý si poslední roky či celá desetiletí života vůbec neužíváme a přitom zdravotnictví stojí spoustu peněz, aby nás udrželo naživu. „Toto tvrzení vůbec není založeno na tvrdých datech,“ tvrdí Zdeněk Kalvach. Nejsou totiž podložena žádnými vyšetřeními či analýzami informací ze zdravotních pojišťoven. Ve skutečnosti vycházíme z toho, co o sobě lidé řekli v jedné otázce z dotazníku Eurostatu, kde lidé hodnotili to, jakým způsobem je jejich zdravotní stav omezuje v běžných činnostech. „Odpovědi jsou ale nastaveny výzkumně velmi problematicky a lidé mají tendenci odpovídat tak, že to vzbuzuje dojem, že je zdravotní stav omezuje velmi výrazně. Ve skutečnosti je ale neomezuje tak, aby nemohli dělat třeba turistiku nebo nemohli pracovat v běžných profesích,“ upozorňuje geriatr a gerontolog Zdeněk Kalvach. Pokud k tomu přidáme skutečnost, že Češi mají tendenci i na běžnou otázku, jak se mají, odpovídat velmi pesimisticky, můžeme se domnívat, že skutečnost je docela jiná a podstatně optimističtější.
S tím souvisí i představa, že seniory neuživíme. Mnozí senioři pracují do vysokého věku, není proto na místě uvažovat o nich jako o těch, které budeme živit na náš úkor, jak se někdy objevuje v diskusích. Velká část z nich si navíc sama na důchod spořila prostřednictvím třetího pilíře nebo jiných investičních nástrojů. K představě, že je jednou neuživíme, jistě přispívá i diskuse o nutnosti penzijní reformy, která by měla více zohledňovala disproporci mezi lidmi v produktivním a postproduktivním věku. Taková situace ale zřejmě nastane až po odchodu silných ročníků do penze. Ano, tento problém může mít reální obrysy, nicméně přiznejme si, že oním „břemenem“ pro daňové poplatníky bude spíše generace, která takto diskutuje nyní, než ta, která už v penzi je.
Aby se nám to nevrátilo
Plně neobstojí ani mýtus o tom, že seniorský mozek ztrácí svou výkonnost. „Obecně platí, že úspěšnější lidé se vzdělávají více a déle a navíc svou prací i koníčky své kognitivní funkce více procvičují, takže riziko úbytku schopností je u nich nižší,“ vysvětluje Petra Štarková. Platí, že některé schopnosti jako je postřeh či schopnost učit se novým věcem je na věku závislá. Klesá ale mírně, a to už na počátku druhé půlky života, kdy jsou lidé na vrcholu svého produktivního věku. A starší lidé mají pochopitelně i více zkušeností, což je měřítko, které v naší dynamické době někdy opomíjíme.
Přestat uvažovat o seniorech jako o těch, kdo nás zatěžují, bychom měli přestat ve vlastním zájmu. Staří je období života, které čeká každého, nebo téměř každého, z nás. Začít můžeme tím, že o nich budeme hovořit jako o jedné o homogenní skupině a nazývat je třeba „důchodci“. Pobírání penze ji totiž necharakterizuje, mají spoustu jiných, mnohem důležitějších identit. Pokud platí, že stereotypy v chování vznikají už na počátku puberty, měli bychom se vyvarovat toho, abychom své předsudky přenášeli nejmladší generaci. Jednou by se to mohlo obrátit i proti nám.
