Článek
Nemoc si nevybírá. Onemocnět může každý bez ohledu na rodinnou anamnézu, životní styl či věk. Když ale onemocní mladý člověk a tím spíše žena, může být cesta k diagnóze a následné terapii poměrně zdlouhavá. Své o tom ví Adéla Ježková, která nedávno onemocněla rakovinou tlustého střeva.
Onemocní i mladí
Kolorektální karcinom je chorobou, která se stále častěji nevyhýbá ani velmi mladým lidem. Adéle Ježkové bylo pětadvacet, když se u ní začaly projevovat první zdravotní potíže. Neustupovaly, proto nezbývalo než se vydat k praktické lékařce. Pohmatem vyšetřila její břicho a vzala jí krev. Vše bylo v pořádku. Přesto byla důsledná a doporučila mladé pacientce, aby zašla na kolonoskopii. Na žádanku ale připsala doušku „nejspíš psychosomatické, stres ze státnic“.
Čekací lhůty na toto vyšetření jsou nesmírně dlouhé. Když jste navíc ročník narození 1997 a nepatříte do žádné z rizikových skupin, dřívějšího termínu se pravděpodobně nedočkáte. Adéla Ježková mohla s kolonoskopií mohla počítat nejdříve za půl roku.
„Ve dny – a noci –, kdy se mé problémy opravdu nedaly vydržet, jsem zkoušela nalézt úlevu na pražských pohotovostech,“ svěřila se webu Refresher. Měla ale smůlu. Přesvědčit lékaře, že její bolest je skutečná a vážná, se jí nepodařilo. Místo urychlení vyšetření se dočkala znevažování. „Mám jí vůbec brát krev?“ ptala se sestra své kolegyně ve chvíli, kdy mladá pacientka stála přímo vedle ní. „Kdykoli jsem zmínila další symptom, sestra se významně – a s potutelným úsměvem na rtech – koukla na lékaře. V ordinacích jsem se cítila ´takhle malinká´, ponížená a nevěděla jsem, co mám dělat. Zamrzla jsem a nedokázala pochopit, proč se tak ke mně někdo chová. Byla bych stokrát raději, kdyby mě beze slov poslali domů,“ popisovala později Adéla Ježková.
Mladí a atraktivní jsou zdraví?
Než se dočkala diagnózy, setkala se Adéla Ježková ještě s mnoha dalšími lékaři. Většinou její příznaky bagatelizovali, což pravděpodobně nesouviselo jen s jejím věkem, ale také s pohlavím. Mladá pacientka se o sobě totiž od lékařů dozvěděla například to, že je hysterka, byla také odesílána na psychiatrii nebo jí byla doporučována antidepresiva. To vše bez toho, aniž by proběhla kolonoskopie nebo jiné podrobnější vyšetření.
Nakonec měla štěstí. Dostala se k lékaři, který nic nepodcenil a navíc byl empatický. Dva týdny od momentu, kdy u něj prvně ležela na operačním sále, kde se jí dostalo život zachraňujícího zákroku. Štěstí měla i na chirurga a později onkologa, kteří se jí věnovali tak, jak bylo třeba.
„Neviním doktory, že je to hned nenapadlo,“ řekla později Adéla Ježková v rozhovoru pro Rádio Wave. „Myslím ale, že není správné, jak se zachovali. Jedna lékařka mi to zdůvodnila tím, že jsem přece mladá a hezká. Jakoby mladý nebo atraktivní člověk nemohl onemocnět rakovinou,“ podivovala se Adéla Ježková.
Je to ve vaší hlavě
Když začala o své situaci začala popisovat na sociálních sítích, uvědomila si, jak často se toto téma týká žen. Právě ony se jí začaly ozývat s podobnými zkušenostmi. „Prošly si tím samým nebo to byly dcery žen, kterým se nedostalo diagnostiky a pomoci včas, protože jim lékaři neuvěřili,“ popsala později. Právě pacientky se v ordinacích často setkávají s tím, že jejich příznaky jsou bagatelizovány a často se jim dostane odpovědi, že všechno je ve skutečnosti jen v jejich hlavě.
Pro poslední zmíněný postup navíc existuje přímo termín. Jmenuje se Jentlův syndrom, což je název který vznikl podle fimlu Jentl z roku 1983 a hlavní roli v něm ztvárnila Barbra Streisand. Ta v něm předstírá, že je muž, aby se jí dostalo vzdělání. Caroline Criado Perez ve své knize Neviditelné ženy uvádí, že tento termín označuje fenomén, kdy ženám bývá špatně stanovena diagnóza a na základě toho předepsána nesprávná léčba, pokud nevykazují symptomy a projevy nemocí typické pro muže. Autorka navíc exaktními daty dokládá, že ženy byly často z lékařských studií vyloučeny, neboť se předpokládalo, že jsou vlastně „menšími muži s dělohou“, a proto musí být příznaky nemocí nebo reakce na léčbu u obou pohlaví stejné. Ve skutečnosti tak příznaky více než poloviny populace často dodnes považujeme za atypické.
Další použité zdroje:
https://refresher.cz/148028-Z-nic-vam-neni-se-vyklubala-rakovina-Neverili-mi-lekari-proto-ze-jsem-zena
https://wave.rozhlas.cz/neviditelne-zeny-jsou-navod-jak-se-hadat-se-svym-sexistickym-strejdou-a-vyhrat-9238876
Perez Criado Caroline: Neviditelné ženy; Brno 2024
