Článek
Bylo před svátkem sv. Josefa roku 1976. Lidé ve velkém nakupovali zejména alkohol, aby mohli o víkendu slavit se svými blízkými stejného jména. A vedoucí prodejen pak na poštu nesli vyšší tržby než obvykle. Parta pěti lupičů to odhadla a na poštovní vůz jedoucí směrem k hlavní brněnské poště si na pošťáky počkala v dnešní Zborovské v brněnských Žabovřeskách, která tehdy nesla název Kim-Ir-Senova a nacházela se poblíž pošty na Burianově náměstí.
Pořádný ranec
Závozník naložil pytel s penězi z poslední pobočky, zamkl vůz na visací zámek, což tehdy bylo i převážení vysokých sum zcela běžné, a vyrazil. Netušil, že jej v červené škodovce pečlivě sledují muži, kteří naplánovali „loupež století“. Ve Zborovské, tehdy Kim-Ir-Senově ulici začala řidiči pošty blikat kontrolka, která upozorňovala na narušení zadních dveří. Když muž vystoupil z vozu, přepadli jej dva muži maskovaní v kuklách a se zbraněmi. Začali střílet, přiměli vystoupit i zbytek posádky a vydat peníze. Celkem si přišli na 1 664 700 korun, což byla na svou dobu skutečně velkolepá kořist. Pro srovnání - tehdejší průměrný plat tehdy činil pouhých 2382 korun. Není divu, že vyšetřovatelé loupeži začali brzy trefně přezdívat Brněnský ranec.
Když případ začala šetřit policie, neměla k dispozici mnoho stop. Pracovala jen s vystřelenými náboji a se svědectvím závozníků. První stín podezření padl právě na dotyčného řidiče Avie. Ten u pošty pracoval jen brigádně a nejčastěji jezdil právě v pátek. Policisté předpokládali, že mohl dát tip svým případným komplicům, kteří pak loupež uskutečnili. Za pár dní přibyla další stopa - našla se červená škodovka, kterou pachatelé použili. Policisté zjistili, že i ta byla krátce před činem ukradena, a to stejně jako státní poznávací značka, která k ní byla připevněna. Šrouby, které zloději použili, k vozu jednoznačně nepatřily. Policisté se proto jali zjišťovat, odkud mohou pocházet.
Lupiči se našli, lup nikoliv
Ukázalo se, že šroubky obsahují vysoké procento stříbra, což bylo netypické. Znamenalo to, že jsou určeny pro speciální elektronické přístroje. Přesně takové vyráběl brněnský podnik Ferona. Právě tam byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr i poštovní závozník, který v kritický den řídil přepadený vůz. Policie proto rozhodla o domovní prohlídce. Nalezla přitom podrobný plán přepadení.
Řidič byl zadržen, ale další důkazy chyběly. Nenašly se ani peníze, ani zbraně. Později do hry vstoupila manželka jednoho z pachatelů. Ta vypověděla, že viděla svého muže a další komplice, jak si dělí lup. Následně se další čtyři z pěti lupičů k činu přiznali. Všichni dostali od dvanácti do patnáct let vězení a měli také nahradit škodu. To se ale nikdy nestalo, protože peníze se nikdy nenašly.
Po roce 1989, si jeden z odsouzených vyžádal přezkoumání případu. To sice proběhlo, ale vina i výše trestu byla potvrzena. Věc se dostala až k Ústavnímu soudu. Šlo o to, že jako skutečný viník se tehdy přihlásil doživotně odsouzený viník J. R. Ten v dopise zaslaném před Vánoci roku 2008 Ministerstvu spravedlnosti ČR tvrdil, že čin spáchal on a jeho komplicem byl jeho známý. Jenže v noci ze dne 30. na 31. května 2010, což bylo jen několik dní před veřejným zasedáním v řízení o povolení obnovy řízení, dotyčný ve vězení spáchal sebevraždu.
Chtěl to vzít na sebe
Soud následně zkoumal obecnou věrohodnost J. R. i věrohodnost uvedených údajů. Dospěl k závěru, že se jeho přiznání nezakládá na pravdě. Údaje, které v dopise popisoval, byly z velké části nevěrohodné a v části, kde popisuje přepadení i nereálné. Soud předpokládal, že část uvedených informací mohl J. R. získat buď z veřejně dostupných zdrojů anebo od jiných, věci znalých osob.
Obhajoba si přála výslech osob, s nimiž byl J. R. ve Valdicích, a dále navrhla hledat kvůli balistickému zkoumání na místě činu náboj, který byl při přepadení vystřelen jedním z pachatelů. To ale podle soudu nebylo proveditelné už kvůli stavebním úpravám, které v okolí místa činu v posledních 40 letech proběhly.
Krajský soud se pak pokoušel vyslýchat údajného komplice J. R. Ten v roce 2011 při výslechu účast na přepadení odmítl, o dva roky později nechtěl vypovídat s tím, že trpí Alzheimerovou nemocí. Duševní obtíže pak potvrdili i lékaři. Soud tak dospěl k závěru, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by bylo možné obnovu řízení povolit. S tím následně souhlasil i Vrchní soud. Stěžovatel se pak obrátil i na Ústavní soud. Ústavní soud však v roce 2015 odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Žádný z pachatelů tedy nikdy nebyl osvobozen, nicméně uloupenou sumu se nikdy nepodařilo nalézt a tím pádem ani vrátit. Jak s ní lupiči naložili, zůstává tajemstvím až do dnešních dnů.
Použité zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/historie-jedna-z-nejvetsich-loupezi-v-cr-se-udala-pred-35-lety-82243
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/policie-nasla-prepadeny-postovni-vuz.A000304101623krimi_mhk
https://kriminalistika.eu/rekordy/banka.html
https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2896-14
https://www.e15.cz/magazin/loupez-ktera-lidi-sokovala-850134
