Článek
Jako na velmi tichou, avšak přátelskou ženu vzpomínali na Kláru Pölzelovou, později Hitlerovou, její sousedé z rakouské vesničky Spital nacházející se blízko rakousko-českých hranic. Osud tuto ženu zkoušel velmi tvrdě, nicméně toho nejhoršího, tedy doby, kdy se její syn stal zločincem a nacistickým vůdcem, se naštěstí nedožila.
Ušlechtilý Žid
„Musela by se obracet v hrobě,“ prohlásil o ní o mnoho let později Eduard Bloch, židovský doktor pocházející z Hluboké nad Vltavou. Šlo o rodinného lékaře Hitlerových, který v době, kdy Klára Hitlerová umírala, do jejich domu pravidelně docházel a snažil se nemocné ženě pomoci. Přítomnost zhoubného nádoru prsu však byla na počátku 20. století téměř jistým rozsudkem smrti a vyléčit ji při veškeré snaze nedokázal. V posledních měsících jí tak alespoň pomáhal od nejtěžších bolestí. Hitler mu za jeho péči o matku nikdy nepřestal být vděčný a osobně se postaral o to, aby tento „ušlechtilý Žid“, jak ho sám diktátor později nazval, měl zvláštní status ochrany. I po anšlusu Rakouska v roce 1938 a zesílení antisemitského sevření mohl dále ordinovat a na své jmenovce nemusel mít uvedeno, že jde o Žida. Později se ale situace v Linci pro židovské obyvatelstvo zhoršovala a Bloch nakonec v roce 1941 uprchl se svou rodinou do New Yorku. Emigrovat takto pozdě mohl právě díky Hitlerovi, který mu dal tu možnost.
Eduard Bloch ve své ordinaci v roce 1938
Despotický manžel
Vztah Hitlera a jeho matky Kláry byl velmi silný a z její strany i dosti ochranitelský. Není divu. Klára měla za sebou pohnutý život. Stala se třetí ženou svého o mnoho staršího ovdovělého bratrance z druhého kolene, který si do vztahu přivedl také děti z předchozích dvou sňatků. Poměr měl s Klárou už v době, kdy byl podruhé ženatý a jeho manželka umírala na rakovinu. V té době Klára také otěhotněla. Alois holdoval alkoholu a ke svým blízkým se choval despoticky, byl popudlivý a agresivní. Více než o své děti a rodinu se staral o své včely a těšil se na dobu, kdy shromáždí určitý majetek a nechá se penzionovat. Syna Adolfa bil každý večer tak, že jej rodina dokonce v jenom případě považovala za mrtvého. Útěchu pak malý Adolf vždy našel v náručí matky. Klára sice prožívala velká zklamání a propadala sklíčenosti, přesto byla hrdá na to, že má pečlivě udržovanou domácnost a milují ji její děti, ať už vlastní či vyvdané.
Velmi těžké chvíle prožila Klára Hitlerová na přelomu let 1887 a 1888, kdy jí zemřely dvě děti na záškrt. Nejprve to byl roční Gustav a krátce na to i novorozená Ida. V roce 1889 přišel na svět syn Adolf, o tři roky později syn Otto, který záhy zemřel na vodnatelnost mozku, a nakonec o dva roky později se narodila ještě dcera Paula. V době, kdy děti běžně umíraly na infekční choroby, nešlo o nic výjimečného, neznamená to však, že si rodiče z takových tragédií neodnesli těžké trauma. Kláru Hitlerovou tyto okamžiky nepochybně poznamenaly. Mohlo se to odrážet i v jejím chování k synovi. O Adolfa pečovala až s přehnanou starostlivostí a byla vůči němu tolerantní. Ten se stával stále laxnější vůči svým povinnostem a udržoval si představu o své mimořádné osobnosti a talentu. Plnit běžné úkoly bylo pod brzy jeho úroveň.
Alois Hitler
Britský historik Alan Bullock, který je autorem rozsáhlé publikace Hitler a Stalin. Paralelní životopisy se vyhýbá tomu, aby byla pozdější Hitlerova radikalizace a jeho působní v roli nacistického vůdce byly vysvětlovány právě tím, jak s ním bylo zacházeno v dětství. Autoritářské a egoistické chování Aloise Hitlera nepovažoval za nic nezvyklého „nebylo to nic, co by se nedalo říci o většině mužů jeho původu a doby.“ Je překvapivě zdrženlivý vůči vysvětlení slavných psychologů a psychiatrů, kteří pozdější Hitlerovu „kariéru“ nacistického vůdce připisují právě výchově despotickým otcem a ochranitelskou matkou. Podle něj pro to neexistuje příliš důkazů a odborníci na lidskou duši tak až přespříliš spoléhají na spekulace. Dalším důvodem je, že není jasné, proč byl právě Hitler (a také Stalin) ve srovnání s jinými muži své doby, kteří vyrůstali v podobném modelu, tak úspěšný. Zmiňuje ale teorii psychologa Ericha Fromma, který pocity vlastní výlučnosti, kterým Hitler (a stejně tak Stalin) věřil, pramenily z nadbytečné lásky, kterou ho Klára zahrnovala. Oba muži byli podle něj klasickými případy typu narcistické poruchy. Co bylo skutečnou příčinou Hitlerova chování s jistotou říct nemůžeme, nicméně Bullockovo vysvětlení se zdá být s odstupem nespravedlivé a může svědčit spíše o tom, že i v historické vědě se na ženy nahlíželo kritičtěji, zatímco dopady agresivity Hitlerova otce jsou banalizovány. Roli Kláry Hitlerové jako matky hodnotí dnes odborníci různě, jisté ale je, že ve své době měla jen omezené možnosti vzepřít se svému osudu a postarat se o lepší osud svých dětí. Někdy ji líčí jako submisivní ženu, která se nedokázala bránit násilnickému muži, jindy jako ženu aktivní a energickou, která dokázala spravovat majetek a postarat se o rodinné finance. Německá teoložka, pedagožka a feministka Christa Mulacková ji ve své knize Klára Hitlerová: Mateřství v době patriarchátu popsala jako „milující a mírumilovnou matku degradovanou v patriarchálně-autoritativní společnosti do role bezmocné oběti terorizované násilnickým mužem.“ Vyjádřila se kriticky k Frommově tvrzení, že proměna Adolfa Hitlera v „monstrum“ nemělo nic společného s násilnickým chováním jeho otce. Jde podle ní o tabuizaci mužské viny. „Kdyby Klára Hitlerová měla po svém boku milujícího manžela a otce jejich syna Adolfa, svět by byl možná hodně ušetřen,“ je přesvědčena Mulacková.
Klára Hitlerová
Když v roce 1903 otec Alois zemřel na plicní chorobu, bylo Hitlerovi čtrnáct let. Pro něj i pro celou rodinu byla jeho smrt vysvobozením, ale i zhoubou. Vzhledem k tomu, že po sobě zanechal značný majetek, rozhodl se Adolf, který na střední škole propadal a učitelé o něm referovali jako o „líném, umíněném a neuctivém“, školu definitivně hodit za hlavu a žít z dědictví po otci a podpory matky. Nešel ani do učení a „ve svých čtrnácti, patnácti letech utíkal přede vším, co připomínalo práci, hrál si venku na vojáky a četl knihy Karla Maye o dobrodružstvích severoamerických Indiánů, což byla jeho největší vášeň.“ Postupně se začal opájet představou, že se jednoho dne stane slavným malířem. Pro nedostatek talentu však na akademii nebyl nikdy přijat a svůj volný čas trávil zahálkou a občasným skicováním. Nikdy se nedokázal přizpůsobit jakémukoliv režimu, natož tomu školnímu, který byl v té době poměrně přísný. Matku mu jeho styl života tolerovala.
Kult matky
O čtyři roky později ale také Klára vážně onemocněla. Lékař Bloch vzpomínal, že si „stěžovala na bolesti na hrudi, místy tak silné, že ji připravily o noční klid“. Po vyšetření doktor konstatoval přítomnost rakovinového nádoru prsu. O nálezu pacientce nic neřekl, ale pozval si její děti Adolfa, Paulu a nevlastní dceru Angelu Raubalovou. Řekl jim, že je nutná radikální operace. Sedmnáctiletý Adolf Hitler byl prý vyděšený a z očí se mu řinuly slzy. „Teprve později jsem si uvědomil, jak velká byla láska mezi matkou a synem,“ vzpomínal Bloch. Klára, která se později o svém beznadějném stavu dozvěděla, měla prý největší starost o to, co bude s jejím synem, který „je ještě tak mladý“.
Po operaci se Klára cítila jistý čas dobře, krátce na to se ale její nemoc prudce zhoršila a trpěla nesmírnými bolestmi. „Nesla svůj kříž statečně, bez kolísání a nářků. Ale zdálo se, že jejího syna matčina bolest mučí,“ vzpomínal Bloch. Klára nakonec zemřela krátce před vánočními svátky roku 1907. Lékař si za svou obětavou péči následně nechal od děti vyplatit jen velmi nízký honorář.
Když o osmnáct let později Hitler sepisoval „Mein Kampf,“ o rodičích napsal, že „otce ctil, ale matku miloval“. Klára Hitlerová tak byla zřejmě jediným člověkem, kterého měl Hitler skutečně upřímně rád. Dokládá to i fakt, že součástí vůdcovskému kultu, který si jako nacistický diktátor vybudoval, byl i kult mateřský. Kláru v něm představil jako ideální matku a 12. srpen, kdy by slavila narozeniny, prohlásil „Dnem německé matky“ a při každém výročí propůjčoval německým ženám „čisté rasy“ Mateřský kříž, který byl postaven na roveň vojenským řádům pro muže. Na ulici byly jeho nositelky zdraveny hitlerovským pozdravem a měly nárok na místo k sezení ve vlaku i v tramvaji. Fotku své matky měl prý nacistický vůdce u sebe i v berlínském bunkru, kde v dubnu roku 1945 nakonec spáchal sebevraždu.
Zdroje:
Bullock A.: Hitler a Stalin. Paralelní životopisy; Plzeň 1995
https://www.derstandard.at/story/2301018/muttersein-im-patriarchat
Idnes.cz: Podivínský syn Kláry H. Příběh matky Adolfa Hitlera; 2020
