Kokain ve sněmovně? Šňupe se i za hranicemi, u nás nejčastěji v pondělí

Policejní ochranka našla na pánských toaletách v poslanecké sněmovny stopy po kokainu. Stalo se tak už na přelomu loňského a předloňského roku, ale najevo to vyšlo až poté, kdy tuto informaci zveřejnily Seznam Zprávy. Zatímco veřejnost toto zjištění šokovalo, policisté nepovažovali za nutné o tom vedení zákonodárného sboru informovat. Každopádně, šňupání kokainu je v Česku na vzestupu a je daleko běžnější, než si připouštíme.

Česká republika není v tomto směru žádnou výjimkou. Nejen, že světovými řekami ročně proplují kilogramy této drogy, ale česká sněmovna navíc není jediným zákonodárným sborem na světě, kde je konkrétně kokain oblíbenou drogou. Podobně se před časem „proslavil“ kupříkladu parlament italský. Na podzim roku 2006 připravili redaktoři satirického pořadu Le Iene (Hyeny) vysílaný na kanále Italia 1 na tamní poslance léčku. Natáčeli s nimi rozhovor na téma návrhu státního rozpočtu pro další rok a zatímco zákonodárci si v hlavě sumírovali, co k tomu televizním divákům řeknou, přistoupil k nim falešný maskér a setřel jim pot z čela. Tělní buňky, které v tkanině uvízly, následně televize podrobila analýze. A výsledky byly šokující. Ukázalo se, že z padesátky poslanců téměř třetina nejspíše v posledních 36 hodinách požila některé narkotikum. To, co italskou veřejnost šokovalo, nechalo politické insidery chladnými. „Vždycky jsem říkal, že kdyby do některých místností, kde se konají oficiální jednání, přišel policejní pes, zbláznil by se z toho,“ uvedl tehdy například Daniele Capezzone, který vedl Radikální stranu usilující mimo jiné o legalizaci konopí.

Podobné zjištění vyplulo na povrch již o rok dříve také v Kolumbii, která je největším producentem kokainu na světě. Do tamního parlamentu prý nosili kokain vysoce postavení úředníci a distribuovali jej tam svým „klientům“. „Mám k dispozici jména lidí, kteří v Kongresu distribuují kokain,“ řekl tehdy viceprezident senátu Edgar Artunduaga. Upozornil také na to, že tento obchod kryje bezpečnostní služba, jejíž zaměstnanci často figurují jen „na papíře“ a v budově nefungují ani bezpečnostní kamery. „Narazíte tu na prodejce sušenek, prodavače bot, astrology a dealery marihuany a kokainu,“ popisoval tehdy bizarní dění ve v kolumbijském zákonodárném sboru.

Stopy drog se ale v minulosti našli i v jiných parlamentech: v Německu, ve Švédsku, ve Velké Británii a v Evropském parlamentu. Zbytky drog byly nalezeny v německém parlamentu už na přelomu tisíciletí, o pět let později byly nalezeny jeho stopy v Evropském parlamentu, před třemi lety byla pak droga rozpoznána také na toaletách v britském parlamentu. Letos, ještě před českým zjištěním, se kokain objevil i ve švédském zákonodárném sboru.

Podezření, že užívá kokain, čelil před šesti lety i tehdejší slovenský premiér a nyní zvolený prezident Peter Pellegrini. Tehdy mu přímo na jedné tiskové konferenci vypadl z kapsy podezřelý balíček. Pellegrini však tvrdil, že šlo o obyčejné párátko. Nakolik bylo toto vysvětlení přesvědčivé, dokazuje toto satirické video, které k incidentu následně vzniklo. Podobným domněnkám čelila i současná brněnský primátorka Markéta Vaňková a její náměstek Roberz Kerndl (oba ODS), když se na sociálních sítích objevila fotografie, na které jsou zachyceni s bílým práškem. Aktéři ji nejdříve označili za fotomontáž, později opatrně přiznali, že se před několika lety večer při návratu ze společenské akce mohli do situace zobrazené na fotografii, dostat. Na detaily si prý už nevzpomínají.

O užívání kokainu mezi politiky a lidmi v dalších exponovaných profesích, ve kterých je zvýšené riziko selhání před veřejností, mnoho stresu a také tlak na výkon a termíny se mezi lidmi dlouhodobě hovoří. „Byly to nejlepší stavy, jaké jsem kdy zažil,“ vyprávěl třicetiletý novinář autorům článku Kokainový rauš, který loni vyšel v týdeníku Respekt. Po užití kokainu se prý cítil radostný, sebejistý, byl hovorný, a navíc měl pocit, že nad sebou neztrácí kontrolu jako je tomu třeba u alkoholu. „Bylo to tak dobré, až mě to vyděsilo,“ doplnil.

Mezi další profese, kde jej lidé ve zvýšené míře užívají, patří například právníci či lékaři, vysocí manažeři, a dokonce i vrcholoví sportovci. O této droze se hovoří také jako o droze „dopingové“, tedy takové, která dokáže zvýšit výkon. Kokain je ale zároveň oblíbenou party drogou. „Byl jsem na dvou svatbách a na obou se kokain objednával. Překvapilo mne, že si dali úplně všichni. Lékař, právník, grafik,“ vzpomínal v podcastu týdeníku Respekt na toto téma redaktor Petr Horký. A totožnou zkušenost měl i další z mluvčích. „Na večírky už moc nechodím, ale když se na nějaký dostanu, kokain se tam vždy objevuje a já bývám jediný, kdo jej odmítá. Přesto, že lidé vědí, co dělám, pořád se tomu diví,“ uvedl národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Kokain je dnes populární zejména u mladé generace. Pro tu se stává stále dostupnější, proto není výjimkou, kdy se na gram této drogy složí třeba parta studentů. Roli tu hraje především velmi stabilní cena. Ta se podle psychoterapeutky a odbornice na závislosti Kateřiny Marklové, která také hovořila ve zmíněném podcastu, nemění už od 90. let minulého století. Stojí stejně jako tehdy, a to zhruba tři až tři a půl tisíce korun za gram bílého prášku. Zde je nutno dodat, že často velmi naředěného prášku. Mezi další složky, které distributoři ke kokainu přidávají, patří například cukr, kofein nebo přípravek k odčervení prasat. To je důvodem, proč lidé v době pandemie přicházeli s různými vyrážkami, neboť právě v tu dobu byly drogy mixovány s jinými složkami ještě více než jindy.

Mezi klienty běžných odvykacích zařízení byste ale dlouhodobé uživatele kokainu hledali nejspíše marně. Jednak na kokain nevzniká fyzická, ale psychická závislost, proto lidé přicházejí spíše s přidruženými závislostmi nebo potížemi, jednak je kokain drogou „pro smetánku“, proto tito lidé daleko častěji hledají soukromá zařízení, která jim zajistí to, že se o jejich problému nikdo nedozví.

Vzhledem k tomu, že jde o drogu, kterou si oblíbili lidé, kteří pracují v profesích s vysokou mírou stresu, není tedy překvapivé, že populární je zejména ve velkoměstech. Odpovídají tomu i zjištění, která vzešla z analýzy odpadních vod. Ta probíhá už delší dobu po celém světě a před časem se ke sledovaným zemím přidala i Česká republika.

Kokain je podle těchto dat na vzestupu a populární je zejména v Praze. Zatímco v roce 2012 se v odpadních vodách naměřilo 48,34 miligramů na tisíc lidí, o deset let později už to bylo 513 mg, tedy téměř jedenáctkrát tolik. Nepřekvapivé je i to, že nejvíce se užívá v pondělí a ve středu, kdy lidé potřebují podat velký pracovní výkon. Zajímavá data dodal k těmto zjištěním Vobořil, který zmínil, že vyšší míra kokainu byla naměřena ve stokách, které pocházejí ze čtvrtí jako Vinohrady, Holešovice či Letná, tedy ty, kde žije především střední a vyšší střední vrstva obyvatelstva, ale také jsou turisticky atraktivní a žije v nich větší počet expatů.

Kokain je zjevně droga, která si v naší zemi nachází místo, a to zřejmě i v souvislosti s rostoucí životní úrovní. Lze polemizovat o tom, nakolik je nebezpečnější než například alkohol, který je v naší zemi široce tolerován, byť si u nás ročně vyžádá až 7000 úmrtí ročně. Čísla spojená s užíváním kokainu nemáme k dispozici. Nicméně, při předávkování kokainem může dojít k akutní psychóze a poruchám rytmu srdce, což dotyčného může i usmrtit. Dlouhodobé užívání pak vede k psychické závislosti s nepříjemnými abstinenčními příznaky, které zahrnují vyčerpání, únavu, nespavost a depresi. Droga člověku může narušit osobnost, což může vést k nízké míře sebereflexe. Při dlouhodobém užívání dochází také k rozleptání nosní přepážky, narušení sliznic v nose a poškození chrupu.

Další zdroje:

Horký P., Lauder S.: Český kokainový rauš; Respekt.cz; 28.10. 2023