Článek
Vládní koalice od příštího roku pravděpodobně zruší koncesionářské poplatky. Veřejnoprávní média budou nadále financována přímo ze státního rozpočtu.
Vzhledem k tomu, že se tento záměr objevuje v Programovém prohlášení vlády, bylo možné tento krok očekávat. Přesto zveřejnění obsahu vládního návrhu zákona mnoho lidí překvapilo. Změna financování není jen technickým opatřením, ale krokem, který zásadně změní fungování České televize a Českého rozhlasu.
Model, který se osvědčil
Koncesionářské poplatky mají jednu zásadní výhodu - nabízejí předvídatelné a stabilní prostředí. Tím spíše, že dosud fungovalo v zemi s vysokou platební morálkou obyvatel, kterou Česko je.
Naopak financování ze státního rozpočtu může znamenat závislost na politicích. Na tom nic nemění ani fakt, že se ve vládním návrhu zákona objevuje formulka, která tvrdí, že politici nebudou do chodu těchto médií „přímo“ zasahovat. Znamená to snad, že „nepřímo“ zasahovat mohou? Třeba tím, že pokud média odvysílají obsah, který se jim nebude líbit, sníží jim finance?
Rozpočet, se kterým budou obě média fungovat, je navíc zkrácený. Plánovaný zákon má jejich rozpočet vrátit do stavu, který tu fungoval dlouhých šestnáct let - od roku 2008 do roku 2024. Po tato léta veřejnoprávní média fungovala s nedostatečným rozpočtem a na konci tohoto období jim už hrozily výraznější škrty. Teprve loni se podařilo jejich výši poplatků navýšit o několik desetikorun na domácnost.
Každý měsíc o 205 Kč v kapse více
Argumentů vlády pro takovou změnu zaznělo hned několik. Chce prý především ulehčit obyvatelům, kteří jsou povinni poplatky platit. Jenže ona částka 205 korun měsíčně není tak vysoká, aby přineslo reálnou úsporu. Navíc ji občané zaplatí tak jako tak, a to formou daní.
Dalším argumentem je modernizace způsobu financování. Kupříkladu ministru kultury Oto Klempířovi výběr poplatků připadá zastaralý. Jenže Evropské mediální organizace opakovaně upozorňují na to, že koncesionářské poplatky jsou nejstabilnější, nejrozšířenější a nejméně na politice závislý model. Podle expertky na média z Fakulty sociálních studií Fakulty sociálních věd Alice Němcové Tejkalové je Česko dáváno dokonce za vzor jiným evropským zemím. Pokud chce vláda jejich výběr modernizovat, může se podle ní inspirovat například v Portugalsku, kde jsou vybírány spolu s platbami za elektřinu.
Skutečné motivy jsou čitelné
Skutečnou motivaci lze ale spíše odhadovat. Kupříkladu z toho, jak k veřejnoprávní České televizi přistupuje premiér Andrej Babiš. Často odmítá odpovídat na dotazy. Jedním z posledních příkladů je poslední díl pořadu Reportéři, kde se to redaktorka Jana Neumannová pokoušela zeptat, zda mu nevadí, že náměstci ministrů jeho vlády dávají rozhovory proruským médiím nebo přímo šíří jejich propagandu. Neumannovou ignoroval, jeho ochranka jí následně sdělila, že s „tímto pořadem se premiér nemluví“.
Jiným příkladem je poslanec Patrik Nacher. Ten má vlastní podcast Dvojí metr, který nedávno věnoval téměř celý veřejnoprávním médiím a nově připravovanému zákonu. Výklad změny financování třeba bez obalu propojil s kritikou jednoho z pořadů ČT24, který pozval generální ředitele obou veřejnoprávních institucí k diskusi o možném rušení poplatků veřejnoprávním médiím.
Nacher dokonce tvrdil, že odvysílání takového pořadu bylo v rozporu s Kodexem ČT, kde se v článku 23 praví, že „ČT nesmí zneužívat svého programu, zejména zpravodajských nebo publicistických pořadů, k prosazování vlastních institucionálních zájmů“. Jenže paragraf vůbec nenaznačuje, že by si televize nesměla jako hosty pozvat šéfy dotčených institucí. Taková diskuse je naopak z hlediska veřejného zájmu relevantní a byla standardně moderovaná.
Veřejnoprávní médium zkrátka nemůže ignorovat tak zásadní téma a nezeptat se na názor zúčastněných stran. Do dalších pořadů jako jsou například Události, komentáře týdne nebo 90´ ČT24 si pak ČT zve osobnosti, které s kroky vlády často souzní a naopak k veřejnoprávním institucím jsou kritické - od někdejšího spolupracovníka Václava Klause Ladislava Jakla, přes novináře Daniela Kaisera a Petra Koláře až po hudebníka Ondřeje Hejmu. A samozřejmě také uznávané experty, kteří se k problémům vyjadřují ze své - z principu - nestranné pozice.
Nástěnka na webu
Skutečné motivy lze hledat i ve znění návrhu zákona. Někteří odborníci již měli možnost do něj nahlédnout. Jednou z největších bizarnosti je podle mediálního experta Filipa Rožánka, o které mluvil v pořadu 90´ČT24 v úterý 14. dubna, část, která hovoří o tom, že lidé budou moci i nadále posílat poplatky dobrovolně. „V takovém případě budou všichni uvedeni na webu se všemi svými osobními údaji včetně data narození,“ zmínil. Opravdu je takový nápad veden jen dobrými úmysly?
Důvodem, proč chce současná vláda měnit dosud dobře fungující model financování veřejnoprávních médií, je pravděpodobně nespokojenost s jejich prací a vybudovaná nedůvěra jejich voličů v jejich objektivitu. Nestranný a kritický přístup a investigativní reportáže v oblasti zpravodajství a publicistiky nejsou pro vládní politiky žádoucí. Nejlépe by jim zřejmě vyhovoval model, který v Maďarsku zavedl odcházející premiér Viktor Orbán. Jeho „neliberální demokracie“ ovládla tamní veřejnoprávní televizi a učinila z ní svou hlásnou troubu. Dlouhá léta to fungovalo, ale i jemu před pár dny v Budapešti zvonila hrana.
Zbývá jen doufat, že podobné pokusy o oslabení nezávislosti veřejnoprávních médií nebudou mít v českém prostředí stejný výsledek jako v Maďarsku. Zkušenost posledních šestnácti let ukazuje, jak dlouhá může být cesta zpět, pokud se prostor pro kritické hlasy jednou začne uzavírat.
Další zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/226411058130414/
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-tiskova-konference-ministra-klempire-k-zakonu-o-zruseni-poplatku-za-televizi-a-rozhlas-40573295
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/226413801240015/
