Článek
Za pár dní uplyne 49 let od chvíle, kdy byl prvně otevřen pražský obchodní dům Kotva. Brutalistní stavba, která se v roce 2019 dostala na seznam kulturních památek, je dodnes vnímána jako někdejší výkladní skříň plánovaného socialistického hospodářství v Československu. Název dostala podle sousedního paláce, kterému se říkalo U Kotvy, ale kromě názvu ji dlouho zdobil také nápis Sláva KSČ.
Půlstoletí své existence zřejmě ve velkém stylu obchodní dům neoslaví, první únorový den letošního roku zavřel kvůli chystané rekonstrukci. Ta podle informací Novinek.cz potrvá tři roky. Z toho důvodu měli dostat všichni obchodníci výpověď. Rekonstruovat se prý budou výtahy, schodiště a další části. Část budovy mají nově zabrat kanceláře, ale dvě až tři patra prý budou tvořit ty nejluxusnější obchody.
Někdejší tahák pro zákazníky z celého Československa dlouho strádal. Zákazníků chodilo málo, obchody, které v obchodním domě převažovaly, cílily spíše na starší a konzervativnější typ nakupujících. Ostatní mířili ke konkurenci, a to zejména do nedalekého Palladia, které otevřelo v roce 2007 a stalo se pro Kotvu tvrdou konkurencí. Palladium disponuje dvěma stovkami obchodů, restaurací, kaváren či provozoven služeb a jen za prvních patnáct let existence prošlo jeho branami přes 250 milionů zákazníků.
Jako včelí plástve
Sláva obchodního domu, který se otevřel 10. února 1975, sahala nejen od Aše ke Košicím, ale i za hranice někdejšího Československa. Před Vánoci jezdily do Kotvy celé autobusové zájezdy ROH a když tam v 70. letech zavítala také jakási sovětská výprava, měl prý její vedoucí prohlásit: „Soudruzi, tu Ameriku předeženeme, to je jisté! Ale takovou úroveň, jakou jsme viděli tady v Československu, takovou nebudeme mít nikdy!“ Takovou pověst měl socialistický chrám konzumu v samém centru Prahy.
Obchodní dům se tehdejší realitě značně vymykal, a to nejen konceptem, ale i svou podobou a způsobem realizace. Stavba vznikla podle návrhu architektů Věry Machoninové a Vladimíra Machonina a realizovala ji švédská stavební společnost, což bylo značně neobvyklé. Západní firma ale dokázala stavět rychle, na klíč a uměla si poradit i s novými technologiemi jako byly třeba eskalátory. České stavebnictví navíc bylo tehdy v krizi a nestíhalo stavět ani byty. Švédská firma se vzala projekt natolik za svůj, že si dovážela dokonce i vlastní cement, a to z Německa.
Nezvyklá byla i podoba brutalistní stavby, jejíž půdorys tvoří 28 propojených šestihranů, čímž připomíná včelí plástve. Takové konstrukční řešení má nejen zajímavou estetiku, ale navíc architektům umožnilo vyřešit nedostatek prostoru, neboť šlo o netypicky tvarovanou proluku v historické zástavbě. Nakonec se na ni vešlo více než 22 tisíc metrů čtverečných plochy. Kotva se tak stala největším obchodním domem v Československu a pátým největším v Evropě. Zákazníci ji přijali s nadšením, což podpořil i reklamní slogan „Kotva je tu pro vás“, jehož autorem je novinář Ondřej Neff, který v Kotvě první tři měsíce po otevření pracoval v oddělení propagace. Obchodní dům denně obsloužil 75 tisíc zákazníků, a to s pomocí 2000 zaměstnanců. Kvůli nově vzniklé konkurenci tak tehdy v Praze muselo skončit na 270 menších obchodů.
Západní zboží? Nemáme!
Před jejím otevřením byla jediným velkým obchodním domem v Praze nedaleká Bílá labuť a obchodní domy Brouk a Babka na Letné. Ve stejném roce jako Kotva ale otevřel také obchodní dům Máj na Národní třídě. Ten byl ale podstatně menší. Soudruzi se báli, že v den otevření propukne panika, proto jej prý oddalovali a podle tehdejšího ředitele Oldřicha Schwarze každý den na budově visel nápis „Dnes nebude otevřeno“
V den slavnostního otevření Kotvy museli vojáci z nedalekých kasáren (dnešního Palladia), kteří zadržovali davy lidí odhodlaných prozkoumat nabídku zboží. Cesta lidí z jiných částí do Prahy byla prakticky vždy spojena právě s návštěvou Kotvy. „Nabídka byla stejná jako jinde, nicméně obchodní dům měl jistou přednost v zásobování. Nicméně, lidé čekali, že zde bude dostupné i zboží západní provenience a takové, které nebylo možné jinde sehnat, to se ale nestalo,“ uvedla historička Jarka Nováková v České televizi. Regály tak vyplňovalo především důvěrně známé, ale ne vždy dostupné zboží jako klobouky Tonak, Pigi čaj či oděvy z OP Prostějov. K mání nebylo ani švédské zboží, což někteří lidé poněkud bláhově očekávali vzhledem k tomu, že Kotvu stavěla švédská firma. Prodavači měli první den na sobě žluté pláště s modrými límečky, ale vzhledem k tomu, že jejich oděv připomínal švédskou vlajku, v následujících dnech se už takto obléknout nesměli.
Televize za tři měsíce
Nabídka v Kotvě ale ve srovnání s jinými obchody lákavá. Režim se tehdy snažil obrátit pozornost obyvatel k něčemu jinému než k politice, a tak se přirozeně nabízel konzum. Růst životní úrovně byl tehdy do značné míry reálný, nicméně již v druhé půlce 70. let začal pokulhávat. Obchodní domy Kotva i Máj i tehdy sice byly přeplněny zbožím, nicméně často šlo o zboží neprodejné. To trvalo až do 80. let, kdy se situace ještě zhoršovala. Lákadlem byl ale od počátku zejména samoobslužný výběr oděvů a také mnoho významných akcí jako byly různé ankety ve prospěch zákazníků, v nichž se uplatnil na svou dobu a socialistické poměry vcelku svěží marketingový duch.
Od 80. let pak existovala možnost zakoupit nedostatkové výrobky na pořadník. To se týkalo například elektroniky. Na konci 80. let se týkal kupříkladu barevných televizorů. Třeba značku Zanussi za neuvěřitelných 28 900 korun (vzhledem k tehdejším nízkým platům) bylo možné dostat do tří měsíců.
Výsadní postavení Kotvy lákalo také nejrůznější typy lidí, kteří už za socialismu projevili „obchodního“ ducha. „Celá Kotva prakticky fungovala jako soukromý podnik. Několik lidí z jejího vedení profitovalo na černé a šedé ekonomice, na umělém nedostatku zboží pro lidi, kteří rádi dali úplatek. Čím víc toho nebylo, tím větší byl prostor pro korupci. Napadlo vás někdy, proč nebyly třeba cibuláky? Vždyť je to jen potištěná hlína. Když padl režim, objevilo se jich všude plno,“ uvažoval před časem Ondřej Neff v časopisu Reflex.
Sen: být prodavačkou v Kotvě
V Kotvě plné lákavého i méně atraktivního zboží se prý také ve velkém kradlo. Loupili zákazníci, ale loupil také personál. V roce 1980 zůstala v pracovním poměru prý už jen třetina původních zaměstnanců. Nejčastější důvod odchodu? Okamžité propuštění pro ztrátu důvěry. Nicméně, být prodavačkou v Kotvě, to něco znamenalo. Za prací v některém z pražských obchodních domů se sjížděly mladé ženy z celého Československa, nejžádanější byl právě ten největší a nejslavnější. Prodavačky musely splňovat určité nároky na vzhled, což se odrazilo třeba v tom, že v 80. letech v rámci obchoďáku dokonce probíhala anketa Miss Kotva. V roce 1988 ji vyhrála prodavačka z oddělení gramodesek Pavlína Čapková. Není divu, že si mezi nimi vybíraly i slavné osobnosti. Maminkami potomků zpěváků Karla Gotta či Petra Sepéšiho byly právě ony a svou ženu tam našel také známý sexuolog Miroslav Plzák.
Po roce 1989 sláva Kotvy začala rychle vyprchávat. Konkurenci, které rychle přibývalo, nedokázala čelit. Nicméně, ještě dlouho platilo, že venkované, které do Prahy přijížděli třeba za kulturními akcemi, neopomněli Kotvu navštívit a zkontrolovat, jak na tom se svou nabídkou je. Postupně i oni zjistili, že jinde nakoupí lépe a možná i levněji. Opakované proměny obchodního domu, rekonstrukce i změny vlastníků vždy slibovaly nový vzestup a oprášení zašlé slávy. Dosud se to ale nikomu nepovedlo. Zda se to s novým konceptem podaří poslednímu z vlastníků, kterým je společnost Generali Real Estate, je zatím ve hvězdách.
