Článek
Navštívili jsme se synem jeho novou lékařku. Je původem ze Slovenska, je krátce po škole a v Česku žije teprve několik týdnů. Ukázalo se, že nezná mnoho českých slov, například české názvy měsíců pro ni byly neznámé. A můj šestiletý syn zase neví, co jsou „čučoriedky“, na které se lékařka ptala. Nerozuměl ani tomu, když se jí zajímalo, zda už prodělal „ovčie kiahne“. Díky tomu, že jsem první třetinu života prožila v Československu, obešli jsme se bez internetového překladače. Snad to tak zůstane i do budoucna.
Slova, která mizí
I když slovenština zcela nevymizela z veřejného prostoru – například se stále vysílají pořady jako Česko Slovenská Superstar nebo Česko Slovensko má talent – její znalost mezi mladými Čechy zřetelně opadá. Přesvědčila jsem se o tom například během výuky dějepisu na střední škole, kde jsme občas pracovali i s texty psanými ve slovenštině. Nicméně, tato neznalost se netýká pouze slovenských slov, ale i mnoha českých výrazů, které se postupně stávají historismy nebo archaismy. K mému překvapení mezi ně patří například slovo „rozhlas“, které si studenti nespojovali s „rádiem“. Na druhé straně používají i neologismy, o kterých jsem dosud nikdy neslyšela, takže jsem se vždy nechala poučit o jejich významu. Doba se zkrátka mění a s ní i jazyk a znalost dříve běžných výrazů.
Mezi slovenská slova, která už dnes mladým Čechům nic neříkají, patří například „vankúš“, což je polštář. Zatímco „čučoriedky“ (borůvky) prý rozumí téměř každý. Tvrdí to alespoň slovenský umělec Tomáš Maretta, který prožil pět let v Praze. Na sociálních sítích založil iniciativu Dorozumenia, která zveřejňuje slovenské výrazy s českými ekvivalenty a naopak. Cílem je neztratit schopnost porozumět oběma jazykům. V rozhovoru pro Idnes.cz dále uvedl, že v jeho oblíbené pražské kavárně například nerozuměli slovu „raňajky“. Proto raději používal slovo „snídaně“, aby se vyhnul zmatkům.
Slováci Čechům rozumí
„Vyšší procento Čechů nerozumí slovenštině než naopak,“ tvrdí Tomáš Maretta, zakladatel iniciativy Dorozumenia. Pokud má někdo na Slovensku problém s češtinou, týká se to podle něj především mladé generace. „Střední a starší generace Slováků samozřejmě rozumí všemu od A do Z,“ dodává. Pokud však něčemu nerozumí, jde většinou o velmi neobvyklá slova, která mají složitou výslovnost jako například „trychtýř“.
Tento jazykový posun souvisí také s tím, že ještě v 90. letech minulého století bylo ve slovenské televizi mnoho českých pořadů, včetně pohádek. Dnes už je však vidět více vlastní slovenské produkce nebo dabovaných pořadů.
Není překvapivé, že mladí lidé, kteří se narodili po rozpadu společného státu, už slovenštině tak dobře nerozumí. I když společný stát dávno skončil, v Česku se se ke slovenské národnosti před čtyřmi lety přihlásilo 162 578 lidí, ale odhaduje se, že jich zde žije několik statisíc. A vzhledem k politické situaci na Slovensku lze předpokládat, že k nám bude přicházet stále více mladých lidí ze Slovenska. Už dnes se s nimi často setkáváme v ordinacích či nemocnicích, na pozicích lékařů, všeobecných či praktických sester, nebo vysokoškolských pedagogů. Tedy na místech, kde je dobré porozumění opravdu důležité. Slovensky hovořící zaměstnanci se však objevují i na jiných pozicích – v bankách, v obchodech nebo jako operátoři call center. Měli by při práci používat češtinu, nebo je v pořádku, že hovoří svou mateřštinou?
Je to kvůli práci?
To je otázka, na kterou není lehká odpověď. Mladí Slováci žijící v Česku ale přiznávají, že v poslední době pociťují tlak, aby přešli na češtinu. „Znám hodně Čechů, kteří žijí na Slovensku a tam to nikdo neřeší,“ tvrdí Tomáš Maretta. V Česku je to podle něj tak, že mladí spíše nerozumějí a starší to neřeší. Pokud je ale někdo na slovenštinu háklivý, je to střední generace. Podle Maretty to může souviset s tím, že mají pocit, že jim Slováci „berou práci“, což je podle něj nesmysl. „Svou prací podporují HDP a dělají Českou republiku bohatší,“ dodává.
Ač chápu, že jazykově i kulturně jsme si velmi blízko a navíc nás spojuje společná historie, nemyslím si, že je v pořádku spoléhat na to, že slovenštině všichni musí rozumět. Zatímco v bance nebo v maloobchodě není dokonalá znalost češtiny nezbytná, jsou profese, kde by to mohl být problém. Pokud si v pracovní komunikaci neporozumí dva lékaři nebo lékař a sestra, může to vést k závažným pochybením. Stejně tak jsem přesvědčena, že češtinu jako profesní jazyk by měli v Česku používat pedagogové vysokých škol.
Nemyslím si ale, že by bylo nutné, aby se zde žijící Slováci vzdali své kulturní identity a přestali svůj jazyk používat v běžné komunikaci. Naopak jazyková pestrost může být pro obě strany obohacující. Navíc ne každý v Česku žijící Slovák je jazykový talent a musí ovládat naši mateřštinu dokonale. Zůstat „na půl cesty“ mezi češtinou a slovenštinou, jak bylo dříve typické například pro komunistického prezidenta Gustáva Husáka, nebo jak se občas „zadaří“ Andreji Babišovi, může působit spíše komicky a k porozumění to příliš nepřispěje. V takovém případě je jistě lepší hovořit svým rodným jazykem.
A co si o tom myslíte vy? Podělte se o svůj pohled v anketě nebo diskusi.
Anketa
Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/slovensko-dorozumenia-rozhovor-tomas-maretta-slovenstina-cestina.A241113_173212_zahranicni_kha
https://csu.gov.cz/docs/107508/247d0ba8-f808-0494-c511-5ab953f7e82b/17022224.pdf?version=1.0
