Nejděsivější dort na světě? Jeho autorkou je Češka

Světová soutěž Cake International, která proběhla před týdnem ve Velké Británii, není ledajakou akcí. Do Birminghamu se už po třiadvacáté sjeli cukrářští profesionálové z mnoha kontinentů, včetně Asie a Afriky. Předvést to nejlepší a využít při tom nové trendy v oboru mohli v mnoha kategoriích jako je třeba Výroba svatebního dortu či Modelace květin. Jelikož na soutěži se sejdou ti nejlepší, jsou kritéria přísná a ani nejmenší chybička se neodpouští. Navzdory obrovské světové konkurenci ale letos v Birminghamu uspěly na nejvyšších místech hned dvě Češky. První je cukrářka Iva Roháčová ze středočeských Kačic, která zaujala originálně zdobenými perníčky a  tou druhou je Lucie Charvátová z Českobudějovicka, která zvítězila v kategorii Horor. Právě jí jsem se zeptala, jak se ke své neotřelé tvorbě dostala a jak vítězný exponát vznikal.

Lucie Charvátová porotu zaujala „dortem“, který sama nazývá „Bába“. Ten zobrazuje strašidelnou osobu - oživlou mrtvolu, která sedí s tišícím ukazováčkem před ústy u svého náhrobního kamene, na kterém se vyjímá nápis, jež v překladu zní „Teď vím něco, co ty ne“. Tato věta má podle autorky hned několik významů, a tak je spíše na divácích, jak si příběh skrývající se za tímto motivem pro sebe interpretují. Při bližším pohledu na děsivé detaily, které dort doplňují, je obtížné uvěřit, že je skutečně vytvořen jen z klasické a modelovací čokolády a želatiny. Kupříkladu hřbitovní hlínu autorka vytvořila z čokoládových korpusů. Želatinu zase použila na modelaci obočí, a to tak, že jeho jednotlivé části tahala doslova vlásek po vlásku. Celkově jí její tvorba zabrala jen dva a půl týdne. Tvořila však musela po nocích a v několika volných chvílích přes den, protože má malého, rok a půl starého syna.

Vzhledem k extrémně přísným kritérií, které rozhodčí v Birminghamu uplatňují, musela být její práce skutečně precizní. Důležitá je absolutní čistota práce, nepřipouští se žádné vady jako je obtisk prstů či nehtů na exponátech, nikde se nesmí objevit zbytky barev či prach. Viditelná nesmí být ani nejedlá výztuž, která bývá součástí složitých struktur vystavených děl. „Hodnotí se především celkový nápad, složitost provedení, použité techniky a další kritéria,“ říká Lucie Charvátová. Vítězný exponát, se kterým se po soutěžním víkendu vrátila domů, se jíst nebude, byť by to vzhledem k použitým materiálům bylo možné. „Na to, aby se snědl, dal příliš práce. Vystavím ho ve své provozovně, kde si ho zákazníci budou moci zblízka prohlédnout,“ vysvětluje.

„Ještě měsíc před soutěží jsem nevěděla, že se jí zúčastním,“ říká. V minulosti už se cukrářského klání zúčastnila, ale v době, kdy pečuje o malého syna a k tomu má provozovnu na výrobu „crazy“ dortů, na přípravu neměla mnoho času. S manželem se ale nakonec domluvili, že na jednu z nejprestižnějších cukrářských akcí na světě nakonec společně vyrazí. Zbývalo vybrat kategorii, která jí je blízká a ve které zkusí štěstí. „Nebyl čas na dlouhé vybírání. Po půl hodině jsem nakonec zvolila právě kategorii Horor. Následně jsem hledala inspiraci různě na internetu až mne napadl tento motiv,“ říká.

Kromě přihlášky do soutěže a trpělivého tvoření svého exponátu musela Lucie zařídit i spoustu dalších věcí. Bylo například třeba zajistit, aby mohla letět i s „dortem“, který by měla coby příruční zavazadlo. Ten měla uložený v kartonové krabici o rozměrech 40 × 23× 45 centimetrů, aby tyto požadavky splňoval váhově i svými rozměry. „Cestovali jsme do Birminghamu jako rodina a bylo to poměrně náročné. Během přesunu jsme se s manželem střídali v tom, kdo nesl krabici a kdo syna,“ popisuje. Soutěž začíná vždy v pátek a trvá celý víkend, proto bylo třeba zařídit na poslední chvíli i ubytování. Díky víkendové účasti se ale Lucie mohla seznámit i s největšími novinkami v oboru. „Kromě samotného hodnocení je to příležitost seznámit se novými trendy a materiály, které lze v naší praxi používat. Probíhá tam celá řada workshopů, kde je možné se s nimi seznámit,“ říká Lucie.

Vítězka prestižního světového klání je ve svém oboru v mnoha ohledech samoukem. „Jsem vystudovaná propagační výtvarnice, ale škola mi z výtvarného hlediska bohužel moc nedala. Navíc jsem po jejím absolvování nenašla uplatnění v oboru, proto jsem šla po škole pracovat do zoologické zahrady. Cukrařina mne ale táhla, a tak jsem ve volném čase začala péct buchty, bábovky, nakonec i dorty a to mě opravdu chytlo,“ vzpomíná Lucie. Uplatnění ale nenašla ani v cukrářském oboru, protože ji v devíti z deseti cukráren odmítli s tím, že nemá vzdělání v oboru. Nakonec si jej doplnila. „Ani to mi ale v mém zaměření příliš nepomohlo. Naučila jsem se tam jen to, jak si organizovat práci a úplné základy oboru,“ vzpomíná. Brzy ale svým mistrům předvedla, že si dokáže poradit s výtvarně náročnějšími zakázkami, a tak se záhy stalo, že jí přenechávali své, protože sami o ně neměli zájem.

Díky studiu se jí ale podařilo získat práci v cukrářském oboru, a to už před jeho dokončením. Zaměstnankyní cukrárny nakonec zůstala celých pět let. Během této doby pokračovala v samostudiu, kdy začala bedlivě sledovat, co se děje v zahraničí. Pomocí obrázků cukrářských děl nasávala způsob, jakým je možné tvořit a dozvídala se o nových technikách. Nakonec si na starém mlýně poblíž jihočeských Borovan otevřela výrobnu „bláznivých“ či atypických dortů, kterou nazvala Crazy Cakes. Lidé se na ni obracejí s žádostí o narozeninové dorty, ale neformálně lze podle galerie, kterou na stránkách má, třeba i svatební dorty.

A jak svou práci a úspěchy hodnotí sama Lucie? „Je to velká dřina a málokdo si umí představit, co všechno za ní je a tu práci prostě musíte milovat. Za profesionálku jsem se dlouho nepovažovala, to se změnilo až v posledních dvou letech, kdy jsem začala být více vidět i za českými hranicemi,“ uzavírá Lucie.

Jak vznikala „Bába“ ?