Nelehký osud, pozdní láska i nečekaná smrt Dany Medřické

Dana Medřická patřila ve své době k nejoblíbenějším českým herečkám. A to i přesto, že v divadle, filmu i televizi dostávala především vedlejší role. Málokdo ví, že to nebylo kvůli nedostatku talentu nebo absencí velkých rolí, ve kterých by v té době mohla zazářit. Ve skutečnosti šlo o trest. Na začátku 70. let minulého století slavná herečka sehrála roli Brechtovy „Matky Kuráže“ v Národním divadla tak přesvědčivě, že si lidé její výkon interpretovali jako neohroženou kritiku nedávné invaze vojsk Varšavské smlouvy.

Talentovanou herečku si většinou spojujeme s televizními rolemi starostlivých babiček a maminek, ve kterých si svou autenticitou a skromností získala srdce diváků. A dokázala v nich vyniknout. Takovou byla například coby paní Butteau v seriálu F.L. Věk, který od 25. srpna chystá Česká televize znovu reprízovat každé nedělní dopoledne, nebo Cilka Hanáková v prvním českém sitcomu Taková normální rodinka či učitelka v penzi Eliška Zmatlíková v seriálu My všichni školou povinní. Diváci si ji také pamatují hlavně ve spojení s hereckým kolegou Karlem Högerem, který byl jejím častým hereckým partnerem. Potkali se například v F. L. Věkovi nebo v inscenaci Romeo, Julie a tma a stejně tomu mělo být i v seriálu Nemocnice na kraji města, kde se herečce podařilo vymanit z onoho „zaškatulkování“ mezi starostlivé maminky a babičky. Skvěle zahrála svobodomyslnou a energickou doktorku Fastovou, která si svým temperamentem a přístupem k životu znepřátelila úzkoprse smýšlející kolegy. Höger sice roli primáře Sovy přijal a začal točit, nicméně v průběhu natáčení zemřel a vystřídat ho musel Ladislav Chudík.

Nicméně první štací Medřické bylo divadlo a jeviště milovala až do konce svého života. Začínala sice v Brně a pokračovala v Plzni, ale osudovými se jí nakonec stala tři pražská divadla, a to Divadlo na Vinohradech, Městská divadla pražská a Národní divadlo. V posledním z nich hrála až do své smrti a zazářila tam především ve dvou nezapomenutelných hlavních rolích. V prvním případě šlo o matku šlehanou životem v inscenaci Bertolda Brechta Matka Kuráž a její děti, podruhé pak energickou Eržiku v legendární Kočičí hře od maďarského autora Istvána Örkényho. Matka Kuráž se hrála v letech 1970 až 1971 a režíroval ji hostující Jan Kačer. Vedení divadla i stranický dozor nad kulturou od inscenace napsané levicovým autorem očekávali nejspíše obecně protiválečný kus. Jenže některé repliky, které se ve hře objevují, získaly po vpádu vojsk Varšavské smlouvy novou aktuálnost. Za protistátní vyznění inscenace prý mohla hlavně Medřická. Jednou po představení studenti vytáhli před náměstí u Národního divadla vůz, se kterým Matka Kuráž cestovala, posadili na něj Medřickou, vozili ji po náměstí a oslavovali ji. To bylo pro státní moc trochu příliš. Režiséra Kačera vedení divadla nemohlo jako nekmenového zaměstnance potrestat, nicméně další příležitost dostal až ve vzdálené  Ostravě. Medřické trvalo rok, než ji divadlo vůbec obsadilo do další role. Přišla také o titul Národní umělkyně, který jí chtěl stát udělit. Když jí na ministerstvu kultury sdělovali, proč to není možné, odpověděla prý Medřická: „To pro mne není důležité. Víte, co je pro mne důležité? Že jsem se tuhle táhla po Pavláku s nákupními taškami a paní v jedoucím autě přibrzdila, stáhla okénko a zakřičela na mne ´Paní Dano, národ vás miluje´“, odpověděla Medřická.

Další rolí, ve které Medřická mimořádně zazářila, byla Eržika Orbánová v komorní inscenaci Kočičí hra. Tu sehrála se svou nejlepší přítelkyní a kolegyní Vlastou Fabiánovou. Komorní groteskní hra vznikla původně jako filmová povídka, ale nikdy nebyla zfilmována. Představení s živelnou Medřickou diváky okamžitě upoutalo a chodili na něj opakovaně. Hrálo se od roku 1974 až do Medřické smrti. Energická Eržika v podání Dany Medřické a její sestra Gizela v pražské inscenaci patří mezi legendární světová divadelní zpracování věhlasné Örkényho hry. Zároveň se pro herečku stala důvodem, proč na sklonku života neodešla z Československa, byť ji o to její španělský manžel žádal. „Lidé z toho představení odcházeli naprosto konsternovaní, sledovali je bez dechu. Prožívali s Danou příběh Erži, protože polovina, hlavně osamělých ženských má podobné příhody. Při klanění jsme se drželi za ruce, opona šla nahoru třeba i třicetkrát,“ vzpomínala v rozhovoru pro Deník Luba Skořepová, která v Kočičí hře měla vedlejší roli.

Nelehký herecký život byl ztížený i těžkým životním osudem. Herečka provdaná za o osmnáct let staršího hereckého kolegu Václava Vydru ml. přišla v necelém roce jeho života o svého prvního syna. Malý Václav zemřel na záškrt, který byl ještě ve 40. letech minulého století pro malé děti velkou hrozbou. Manželé byli z této ztráty tak zdrceni, že s dalším dítětem dlouho váhali. Syn Václav Vydra nejml., který později následoval hereckou kariéru svých rodičů, se narodil až po dlouhých deseti letech a na svět přišel velmi nečekaně. Přezdívali mu „Citrón“, protože Medřická nějaký čas vůbec netušila, že je těhotná. Na oddálení menstruace zvýšeně konzumovala citrusy, proto si gravidity zpočátku vůbec nevšimla. Nesnadný život měla i se svým mužem, který podle doložených svědectví na její hereckou kariéru žárlil a ve vztahu i v rodině měl potřebu vládnout jako „hlava rodiny“. Co řekl, to platilo a Medřická to respektovala. Těžké okamžiky přišly na konci Vydrova života, kdy její muž vyžadoval téměř celodenní péčí, a navíc zřejmě trpěl stařeckou demencí. Medřická o něj pečovala do poslední chvíle, navzdory velkému vytížení v divadle i v televizi.

Když Vydra ml. v roce 1979 zemřel, byla to pro ni v jistém slova smyslu úleva. Krátce na to začal její vztah se španělským obdivovatelem. Obchodník a profesor makroekonomie Artemio Precioso Ugarte žil dlouhodobě v Československu a když se mu prý stýskalo po vlasti, chodil se dívat do Národního divadla právě na Medřickou. Krátce před svým odjezdem domů se s ní přišel s kyticí rozloučit. Medřická ho pozvala k sobě domů a seznámila ho s manželem i synem. Poté jí ještě poslal několik pohledů a tím jejich „vztah“ skončil. O 20 let později ale Ugarte znovu přicestoval a s Medřickou se znovu setkal. Následně ji i jejího muže a syna pozval do Španělska, nicméně Medřické manžel krátce na to zemřel a syn odešel na vojnu. Herečka proto váhala, zda jet sama, ale nakonec se do zahraničí vydala. Během její návštěvy ale manželku Ugarteho postihl infarkt a na konci léta zemřela. Zamilovaná Medřická za Artemiem, kterého prý popisovala jako „prince na bílém koni“, začala do Španělska pravidelně jezdit. Státní moc jí to ale dovolovala nejvýše jednou do roka. Když se tam v roce 1981 chystala už po druhé, bylo jí sděleno, že „hranice nejsou holubník“ a další výjezd jí úřady zamítly. Se španělským přítelem se proto rozhodli v listopadu 1981 vzít, čímž se cesty do Španělska staly možnými. Postupně ale manžel začal na Medřickou tlačit, aby se trvale přestěhovala za ním. Tlak postupně zvyšoval, což Medřická dost těžce nesla. Nechtěla se vzdát své herecké kariéry, a to zejména role Eržiky ve veleúspěšné Kočičí hře.

V roce 1982 Medřická točila seriál My všichni školou povinní, zároveň hrála v divadle a následně přibyla ještě role v maďarském filmu Konec zázraku, který točila spolu s Vlastou Fabiánovou. Natáčení často probíhalo v noci a herečky tam prý zažily hodně nepohodlí. Navíc se poté vždy vracely do Prahy, kde Medřická natáčela a někdy pak ještě večer hrála v divadle. Ke všemu v té době v Praze se synem a jeho ženou rekonstruovali byt. V té době byla fyzicky vyčerpána a vystavena rostoucímu tlaku ze strany španělského manžela, aby se za ním přestěhovala do Madridu. To ji velmi trápilo. Na počátku roku 1982 se u ní začaly prvně projevovat zdravotní potíže v podobě velké únavy a bolesti na hrudi. V druhé polovině února roku 1983 se její potíže zhoršily a Vlasta Fabiánová ji donutila navštívit lékaře. Během vyšetření jí v nemocnici diagnostikovali přechozené infarkty a doporučili odpočinek. Nic ale nenaznačovalo, že jí zbývá jen posledních pár dnů života. V pondělí 21. února 1983 se jí přitížilo a syn ji ještě před představením zavolal záchranku. Sama tehdy zvládla sejít schody a nastoupit do sanitky se slovy „To bude dobrý, to bude dobrý…“. Druhý den se syn dozvěděl, že už nežije. Medřická zemřela ve věku pouhých 62 let a její společné štěstí s manželem Artemiem, které prožila ve svém „babím létě“, nakonec trvalo pouhý rok.

Její smrt byla tehdy pro diváky šokem. Rozloučení probíhalo v Národním divadle a přišly se s ní rozloučit plačící davy lidí. Herec Luděk Munzar vzpomínal, že ve chvíli, kdy kolem něj procházeli s rakví s jejími ostatky, zvedl ruku a udělal znamení kříže. Vzápětí se zvedl les rukou, které po něm gesto zopakovaly. „V tu chvíli jsem věděl, že nemůže spadnout.“ Ztrátu milované Medřické, která pro mnoho lidí symbolem tichého a elegantního odporu proti tehdejšímu systému, nesli její obdivovatelé těžce. „Znamenala svou prostou existencí opozici proti všemu zlému a nízkému, proto ji celý národ miloval, proto se s ní nikdo dodnes ani nechce rozloučit. Rozdávala vrcholné umění, ale také sílu čelit příkořím života,“ napsal po její smrti režisér Petr Weigel, který ji kdysi obsadil do role Radúzovy matky ve hře Radúz a Mahulena.

Zdroje:

https://edu.ceskatelevize.cz/video/6964-rozlety-a-pady-narodniho-divadla-matka-kuraz-a-jeji-deti

https://www.denik.cz/spolecnost/dana-medricka-100-zarmutek-i-radost-20200710.html

https://www.youtube.com/watch?v=f8bRvzaFMko

https://www.super.cz/clanek/celebrity-milovana-ceska-herecka-62-prisla-na-sklonku-zivota-o-osudovou-lasku-smrt-si-prisla-i-pro-jejiho-rocniho-syna-710232