Pečujte o vztahy a nebijte děti. Poslední vzkaz psychologa Radka Ptáčka

Velmi smutný konec mělo v úterý vyhlášené pátrání po klinickém dětském psychologovi Radku Ptáčkovi. V úterý večer byl nalezen bez známek života v Praze. Oblíbený a mediálně známý odborník dokázal o svém oboru mluvit nejen poutavě, ale také s mimořádnou dávkou laskavosti a empatie, které z něj pokaždé vyzařovaly. Dařilo se mu edukovat veřejnost i v tématech, která jsou kontroverzní nebo opředena řadou mýtů. Kromě toho byl také uznávaným odborníkem v náročné oblasti forenzní psychologie, soudním znalcem a profesorem v oboru lékařské psychologie.

Srozumitelně vysvětloval, že ADHD není módním výstřelkem, ale neurologickou poruchou, která dětem i dospělých s touto diagnózou velmi komplikuje život. Pomáhal měnit systém, aby se ohrožené děti měly lépe. Proto byl zastáncem zrušení ústavní výchovy dětí a věřil, že každé dítě si zaslouží být vychováváno v milující rodině. Vysvětloval, že za některými zločiny je deprivace a systémové selhání, které vede k tomu, že si člověk zvolí zlo jako životní strategii. A především tvrdil, že bití zanechá na dětech daleko větší šrámy, než si jsme ochotni připustit.

Poslední vzkaz Radka Ptáčka vyšel na sociálních sítích v době jeho zmizení a vyznívá jako odkaz, který tu po sobě chtěl zanechat. „Kdybych měl říct, po 25 letech v psychologii, co je v životě důležité? Láska, láska,…vlastně nic jiného,“ začínal jeho vzkaz. Zmiňuje důležitost vztahů, o které máme pečovat i o nebezpečí samoty, která zabíjí. A svůj post zakončil to apelem „…jo a k mým oblíbeným tématům: opravdu nebijte děti, opravdu je to naprosto zbytečný, jde to a lépe i bez toho…nezapomeňte, že děti by se s vámi měly cítit bezpečně…ne se bát, kdy zase nějaká přiletí…“.

Shrnutí všeho, co se za léta praxe v oblasti psychologie naučil, je tím nejdůležitějším, co nám chtěl vzkázat, tedy, že láska léčí, a když nám bude na druhých záležet, budeme šťastní. Nepřebírejme škodlivé výchovné strategie předchozích generací, které vedou k tomu, že naše děti nejsou šťastné tak, jak by být mohly, a necítí se s námi bezpečně. To všechno má vážné, byť v přítomném okamžiku neviditelné, následky. Záleželo mu na tom, abychom jeho slova brali vážně, abychom pochopili, že my i naše děti můžeme žít šťastný život, stačí změnit priority a nastavení.

Sám uznávaný psycholog už ale z nějakého důvodu nemohl dál. O příčinách jeho dobrovolné smrti můžeme jen spekulovat, avšak nabízí se vysvětlení, že toho na něj bylo zkrátka moc. Píši o tom ne z důvodu, abych se snažila jeho pohnutky vysvětlovat (mohu se samozřejmě mýlit) nebo hledala jakoukoliv senzaci, ale proto, že situace v oboru psychologie - té dětské zvláště - je ve skutečnosti alarmující a odpovědní lidé by se tímto stavem měli začít konstruktivně zabývat. V postcovidové době obrovsky vzrostl počet dětí a mladých lidí, kteří se potýkají s velkou bolestí duše a potřebují odbornou péči. Zároveň se ale v Česku dětských psychologů kriticky nedostává. Na stránkách Radka Ptáčka byla už nejméně rok informace, že nové klienty nepřijímá, protože jeho kapacita je zcela naplněna. Snad i proto byl velmi častým hostem v médiích, skrze která se snažil především rodiče dětí a pedagogy edukovat, jak k přistupovat k dětem. Jeho pracovní tempo bylo nepochybně vyčerpávající a zničující. Přesto do poslední chvíle cítil velkou zodpovědnost za to, aby to k čemu dospěl, předal dále.

I špičkový psycholog je jen člověk a vyhoření a deprese se nevyhýbají ani těm, kdo díky znalosti lidské duše léčí (a někdy doslova zachraňují) druhé. Právě lidé v pomáhajících profesích jsou vyhořením ohroženi nejvíce, protože svou práci často vnímají jako poslání a nacházejí v ní velký smysl, zkrátka do ní dávají vše. Ostatně o tom, že ji tak bral i on, hovořil v rozhovoru s moderátorem Čestmírem Strakatým, což bylo pravděpodobně poslední interview, které poskytl. „Celá psychologie je vlastně poslání…Prostě dáváš tam obrovskou část ze sebe a pouze málo se ti vrací zpátky…v tom sebeuspokojení, kdy přijde nějaký pacient a řekne ‚strašně jste mi pomohl‘ nebo uděláš nějaký výzkum a máš citace, tak to je všechno strašně hezký, ale je to strašně vydřená práce,“ odpověděl Ptáček na jednu z otázek Strakatého. Zřejmě při svém nasazení bohužel zapomněl na sebe. I to je vzkaz pro nás, že sebeláska není hřích, ale nezbytná věc k tomu, abychom přežili. Žádná práce na světě není víc, než my a naši blízcí. A také nám připomněl, jak křehcí ve skutečnosti jsme.

Smrt Radka Ptáčka je obrovskou ztrátou nejen pro jeho pacienty a celou českou psychologii, ale i pro celou veřejnost, která jeho slova mohla slyšet a měnit své názory i postoje k dětem. Velmi stál o to, aby jeho jeho poslední slova byla tím, co tu po něm zůstane. Shrnul je v krátkém facebookovém statusu a jejich závažnost jeho nečekaná smrt ještě zesílila. Pokud si máme něco z jeho krátkého, ale smyslem naplněného života odnést, měla by to být právě ona. Zní možná až příliš jednoduše, ale jsou to nejdůležitější věty, které kdy Radek Ptáček veřejnosti sdělil. Neměla by proto zůstat oslyšena a měli bychom se pokusit vnést je do své každodennosti. Nebijme své děti, ale milujme je, stejně jako další své blízké a pracujme na vztazích s nimi. Jenom tak můžeme být v životě všichni šťastní a zdraví.

Zdroje:

https://cnn.iprima.cz/tragicky-konec-patrani-uznavany-detsky-psycholog-ptacek-byl-nalezen-mrtev-446670

https://www.youtube.com/watch?v=_Tba1pRr1Fw

https://www.youtube.com/watch?v=CD1lmVhLp0U

https://radekptacek.cz/