Článek
V Česku se zoufale nedostává dětských lékařů. Loni toho svého nenašlo 180 tisíc malých pacientů. Další za nimi dojíždějí mnoho desítek kilometrů, což je v akutní fázi nemoci obrovská komplikace. Nejkritičtější situace je na Sokolovsku, v okolí Plzně a v nejbližším okolí Prahy, ale mladým pediatrům se nechce ani do pohraničí. A zřejmě bude ještě hůře. Skoro polovině z nich je přes 60 let a dvě pětiny už by dokonce mohli do důchodu. A tak není problém narazit v ordinaci na lékaře, který již překročil osmdesátku. Kupříkladu loni odešel do penze ze zdravotních důvodů 87letý pediatr Miloš Velemínský, který měl svou ordinaci dlouhá léta v Třeboni.
„Domarodky“ nebereme
Taková situace je nepříjemná a náročná nejen pro malé pacienty a jejich rodiče, ale samozřejmě i pro lékaře samotné. Nicméně, ani v takto těžké době by neměli mezi svými pacienty rozlišovat a vybírat si, koho přijmou a koho nikoliv. To se ale u nás tu a tam děje. Pediatři nechtějí ošetřovat především děti, které přišly na svět při plánovaných domácích porodech nebo dokonce po porodech ambulantních. Také nepřijmou děti rodičů, kteří je neočkují. Ani jedna z těchto věcí přitom nesmí být důvodem odmítnutí péče.
Připomeňme, že některá očkování jsou v České republice skutečně povinnými. Domácí porody právo u nás ale nezakazuje a ambulantní porody jsou naprosto běžnou praxí a probíhají v mnoha zdejších porodnicích. Porodit dítě doma ovšem poněkud komplikované je, neboť ze zákona u něj nesmí být přítomna porodní asistentka, tedy odborník. Takto je legislativa posunuje kamsi do tzv. šedé zóny a činí je nebezpečnějšími. A to navzdory tomu, že i Světová zdravotnická organizace domácí porody respektuje a považuje je za bezpečnou volbu a zároveň zmiňuje důležitost přítomnosti asistující osoby.
Nicméně, někteří lékaři mají jiný názor. Za jediné vhodné a bezpečné místo k porodu považují nemocniční prostředí a přítomnost lékaře. Ani to však není dost, pokud rodičku několik hodin po porodu odejde domů, jako je tomu u ambulantních porodů. Takové ženy a jejich děti pak „trestají“ a možná ze svého úhlu pohledu i „vychovávají“ tím, že je nepřijmou do své péče. Většinou matky odmítnou po telefonu, ale někdy se dokonce odhodlají takovou informaci zveřejnit na svém webu. Ještě nedávno měl větu o tom, že nepřijímá do péče děti po domácích nebo ambulantních porodech, na svých stránkách jeden rakovnický lékař. Zeptala jsem se proto u České lékařské komory a v České pediatrické společnosti, zda jde o legální přístup. Odpověď byla pochopitelně záporná, byť oba mluvčí profesních organizací vyjádřili jisté pochopení pro postoj pediatra, který může mít obavy z péče o takové dítě. „Rozhodně jim ale doporučujeme, aby žádné takové podmínky nekladli,“ shodli se oba. Nedlouho nato informace z webu rakovnického webu zmizela. Jsou lékaři, kteří takovou informaci na svůj web vyvěsí v „kulantnějším“ znění, třeba tak jako pediatři z jedné liberecké ambulance, kde informují, že přijímají jen „nově narozená miminka z Liberce po 72 hodinách od porodu“, čímž de facto vyloučí ta, která po tuto dobu nepobyla v nemocnici. Takové dítě by totiž mělo být vyšetřeno pediatrem do 72 hodin života, kdy by také měla proběhnout první screeningová vyšetření.
V rozporu se zákonem
Pediatři takovým postupem samozřejmě zvyšují riziko, že se dítěti nedostane potřebné péče, kterou by mohlo potřebovat. Jednají ale i v rozporu se zákonem. Zákon č. 372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) hovoří jasně, a to v paragrafu 48, kde vypočítává důvody, pro které může být pacient odmítnut. Patří mezi ně například fakt, že pacient nemá zdravotní pojištění, bydlí na příliš vzdáleném místě, a proto by nebyly možné případné návštěvy doma nebo je naplněna kapacita ordinace a přijetí dalšího klienta by znamenalo snížení kvality a bezpečnosti nabízených zdravotnických služeb.
Jak se k tomu stavějí sami porodníci, kteří například sami provádějí ambulantní porody? Za odmítáním podle jednoho z nich může být strach z komplikací a odpovědnosti. „Někteří pediatři odmítají novorozence proto, že byli roky, spíše desetiletí, zvyklí, že v období 72 hodin po porodu, které jsou nejrizikovější pro rozvoj poporodních komplikací, se o dítě stará neonatolog v porodnici. Důvodem, proč novorozence odmítají, je tedy nezkušenost s péčí o takto malé děti (a opravdu, ten rozdíl 2-3 dnů je v životě novorozence klíčový), a z toho pramenící obava z odpovědnosti za jakýkoliv zdravotní problém, který neodhalí včas,“ domnívá se Michal Zikán, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LFUK Fakultní nemocnice Bulovka. Zmiňme ale, že ministerstvo zdravotnictví všem lékařům poskytlo podrobný metodický návod k tomu, jak provádět vyšetření, která je nutno provést v prvních třech dnech od porodu.
Ondřej Šimetka, přednosta Gynekologicko-porodnické LF OU a FN Ostrava a senátor (ODS) chápe, že pediatr nechce registrovat nové rodiny, pokud už má plnou kapacitu. „Ale připadá mi neuvěřitelné, že si napíše na web, že odmítá registrovat dítě narozené doma nebo dítě ženy, která porodila v porodnici a rozhodla se jít domů dříve než ostatní ženy (tzn. děti po ambulantních porodech). A odmítače očkování. Pro mě je to zcela nepochopitelné a neetické chování lékaře. Napadá mě mnoho skupin občanů s odlišnostmi, které by někdo mohl chtít neregistrovat příště, např. děti s vrozenou vadou, vietnamské, romské či ukrajinské děti apod.“, říká a zdůrazňuje, že „Praktické lékařství pro děti a dorost patří mezi obory primární péče a každý pojištěnec má nárok na svého lékaře“.
Jakkoliv je práce dětského lékaře náročná, a to zvláště v době, kdy dlouho přesluhují a mají naplněnou kapacitu, není zneužívání takové situace a odmítání malých pacientů ze zmíněných důvodů omluvitelné. Lékaři mají pomáhat pacientům a ne je vychovávat. Mnoho z nich ale zjevně trpí nemocí bílých plášťů, a tou je představa, že vědí všechno nejlépe a všechno dokáží za lidi vyřešit. Základem pomáhající profese je ale vždycky také respekt k rozhodnutí toho, komu pomáhám. I když s ním nemusím ve všem souhlasit.
