Článek
Zkrátka a dobře, pokud nějaká ezo-eko-bio-matka hodlá rodit v nafukovacím bazénku v obýváku uprostřed křídou nakresleného pentagramu, v jehož rozích jsou zapálené svíčky pečlivě vybraných barev, protože jiný způsob porodu by jí „poškodil auru“ nebo „narušil čakry“, tak ji můžu považovat za cvoka, ale konec konců, je mi ukradená o půlnoci. Riskuje pouze a jen život svůj a svého dítěte. Pokud to dopadne špatně, je to holt tvrdý Darwin - možná by podobná „chytračka“ měla pak i získat Darwinovu cenu.
Samozřejmě nemluvím o ženách, které porod doma neplánovaly, ale jaksi se to tak nějak přihodilo, tedy než je manžel, taxík nebo sanitka stihli odvézt do porodnice, dítě bylo na světě. Ty si to nevybraly - a myslím si, že 99 % z nich by stokrát raději rodilo v porodnici. Což by měl každý rozumný pediatr asi pochopit.
A pokud jde o ambulantní porod, tady už vůbec nevím, proč by to mělo nějakému lékaři vadit. Dítě se narodilo ve zdravotnickém zařízení, tedy pod pečlivým lékařským dozorem, takže kdyby se během porodu něco „zvrtlo“, během pár minut by u něj či u jeho rodičky byla pomoc.
Pamatuji se, jak v době, kdy moje nejlepší kamarádka čekala dítě, jsem se ptala mého velmi dobrého přítele, který byl tehdy místopředseda asociace gynekologů, kterou nemocnici by jí pro porod doporučoval - a on uvedl určitou nemocnici s tím, že kdyby se cokoliv stalo, může být matka i dítě na sále, kde jsou k dispozici jedni z nejlepších odborníků v daném kraji, během dvou minut. Že pokud by v danném městě rodila v jiné nemocnici a stalo se něco opravdu špatného, stejně by ji převáželi vrtulníkem právě tam, takže podle jeho názoru je nejlepší rodit raději rovnou tam - pokud se nic nestane, tak dobře, a pokud se náhodou stane, tak je to na ten sál na druhý konec chodby.
Na straně druhé ale dokážu pochopit, že někteří lidé nemají zrovna v lásce nemocnice. Vadí jim to neosobní a neútulné prostředí, protivné sestřičky (které za to, že jsou protivné, někdy ani tak úplně nemůžou, protože jsou přepracované), případně jim leze na nervy, že v naší zemi jsme v určitých aspektech stále „sto let za opicemi“. Takže je např. v mnoha porodnicích stále neřešitelný problém, aby mohl i v nadstandardním pokoji s maminkou přenocovat také otec dítěte, aby si dotyčná mohla místo „klasické“ nemocniční stravy objednat z restaurace to, na co má právě chuť - což nějak nedává smysl, protože snad každý někdy slyšel o „těhotenských chutích“, případně o tom, že novopečené maminky velmi často „honí mlsná“, nebo i to, o čem jsem už mockrát psala, tedy že v naší zemi se stále řídíme podle víc jak sto let mrtvého „starého Procházky“, takže ve většině nemocnic stále jak ve středověku naprosto zbytečně burcují pacienty v půl šesté ráno.
Pokud je matka i dítě v pořádku, není jediného rozumného důvodu, proč by nemohli porodnici opustit co nejdříve po porodu je to možné. Proč by měla matka zcela zbytečně nejen zabírat lůžko, ale taky jíst „blafy“, které jí nechutnají, a nechat se nerudnými sestřičkami tahat z postele v půl šesté ráno, když doma může mít klid a pohodu naprosto podle svého.
Ovšem matky, které odmítají očkování, jsou úplně jiná kategorie. Jakmile nějaká žena začne s něčím takovým, už to není jenom její věc - a v případě průšvihu i její hloupost (a případná Darwinova cena k tomu). Tyto nezodpovědné osoby totiž ohrožují celou společnost - což by se jim tolerovat opravdu nemělo.
Ano, už jsem jednou psala o tom, že tyto „ezolesany“ za svou hloupost do značné míry nemohou, ale jsou oběťmi protřelých podvodníků a darebáků, kteří si z „alterntivní medicíny“ udělali lukrativní kšeft. A aby jim ten kšeft dlouho vydržel a „klienti se jim jen hrnuli“, oblbují nastávající a novopečené maminky dávno vyvrácenými pavědeckými bludy o tom, jak očkování způsobuje autismus, jak pomocí očkování vzniká jakási „umělá imunita“ apod.
Takže, vážené maminky:
1) Běžným očkováním, tedy tím, které je pro malé děti u nás povinné, dítě nedostává do těla žádné „hotové protilátky“, ale oslabený nebo mrtvý patogen, případně jeho část - na kterém se potom musí vlastní imunita vašeho dítěte „vytrénovat“. Proto dítě nemůže být očkováno v době, kdy je nemocné - jeho imunitní systém se aktuálně „pere“ s jinými patogeny, takže už nemá dostatečnou kapacitu na to, aby se ještě trénoval. Zcela laicky řečeno - když má Ledecká chřipku, zlatou medaili taky nevyhraje.
Ovšem pokud je vaše dítě zdravé, jeho organismu vůbec nedělá problémy trénovat zároveň na několika oslabených patogenech současně. On totiž jeho organismus něco podobného fakticky dělá každý den - mikroorganismy (a to včetně těch, které způsobují různé nemoci) jsou všude kolem nás a každý, tedy i to dítě, každý den, každou hodinu, každou minutu, přichází do styku se stovkami až tisíci z nich. Z hlediska „zátěže“ pro imunitní systém vašeho dítěte je zbytečně démonizovaná hexavakcína téměř na takové úrovni, jako když s kočárkem s vaším dítětem nastoupíte do tramvaje.
2) Očkování nezpůsobuje autismus, protože korelace není kauzalita. Autismus je podle všeho částečně podmíněn geneticky a částečně se stále přesně neví, co je jeho spouštěčem, ale jedná se - velmi laicky řečeno - o to, že některé nervové dráhy jsou slabší než je má většinová populace, zatímco jiné jsou daleko silnější. K čemuž ovšem dochází rozhodně již v prenatálním stadiu, nikoli vlivem očkování, nemoci nebo třeba růžových dupaček. Pouze první projevy autismu lze vysledovat zhruba ve stejné době, ve které dochází k očkování.
Souvislost mezi očkováním a autismem je zhruba stejná jako mezi konzumací zmrzliny a rizikem utonutí. Existují totiž statistiky, že čím více tun zmrzliny se v určitém měsíci sní, tím více lidí se v tom stejném měsíci i utopí. Asi každému, kdo má kouska funkčního mozku v hlavě, dojde, že čím větší je teplo, tím více lidé jedí zmrzliny, ale také se tím více koupou, takže není nic divného, že když se statisíce lidí koupou, občas se někdo také utopí. Ovšem myslet si, že pokud nebudu jíst zmrzlinu, snížím tím riziko utonutí, je kolosální nesmysl.
Navíc i kdyby náhodou - jako že desítky studií prokazují opak - očkování nějakým způsobem mírně zvyšovalo riziko autismu, podle mého názoru to rozhodně není něco, čeho by bylo třeba se panicky bát. Podle všeho určitou formu autismu měli např. Nikola Tesla, Franz Kafka nebo Albert Einstein - takže jak vidno, i autista se může stát v životě velmi úspěšným nebo dokonce slavným. A příklad Alberta Einsteina svědčí i o tom, že ne každý autista musí být zrovna nespolečenský morous, který skončí jako „doživotní singl“. Einstein byl dvakrát ženatý, navíc se spekuluje, že první ani druhé ženě nebyl stoprocentně věrný, a ke všemu jeho první manželka Mileva byla jeho spolužačka z univerzity, která byla jediná dívka v celém ročníku. Lze tedy téměř „vsadit hlavu“ na to, že mladý Albert určitě nebyl jediný, kdo se ji pokoušel balit - a pokud by byl nějaký „divný pavouk“, co se jen toulá ve svém duševním světě, ale jinak sedí na všech univerzitních večírcích v koutě jako bluma, určitě by ji nesbalil.
On ani ten Franz Kafka nebyl až tak nespolečenský, ale naopak se různých literárních salónů atd. hojně účastnil, ba dokonce měl pro ženy docela velké kouzlo, takže se jich kolem něj motalo ne až tak málo. Nemluvě o tom, že jako úředník pojišťovny byl svými nadřízenými jenom chválen. Tedy jinými slovy autista nejen, že se může stát slavným vědcem, vynálezcem nebo umělcem, ale dokáže i žít vcelku normální život, vystudovat prestižní školu a vykonávat vysoce kvalifikovanou práci.
Oproti tomu záškrt, černý kašel, zarděnky, spalničky, příušnice, ba dokonce i plané neštovice nejsou žádné „banální dětské nemoci“, ale naopak jsou velmi nebezpečné. I pokud u nakažených nezpůsobí zrovna smrt či trvalou invaliditu, stejně jsou zdraví a vůbec životní pohodu zatraceně ohrožující, protože jsou velmi nevypočitatelné a často mají poměrně dlouhodobé následky. Spalničky například dokážou kompletně vymazat imunitní paměť, příušnice mohou mít za následek problémy se sluchem a prodělání planých neštovic znamená, že dříve nebo později člověk dostane pásový opar - stačí jen větší stres (kterému je aspoň jednou za život vystaven každý). Kdo někdy pásový opar měl, určitě potvrdí, že se jedná o nesmírně nepříjemnou a bolestivou zdravotní komplikaci - která se ještě navíc může v životě vracet.
Nemluvě samozřejmě o tom, že některé děti mají imunitu natolik špatnou, že buď nemohou být naočkované vůbec, nebo musejí s očkováním čekat dlouhé měsíce až roky, po které jsou samozřejmě ohrožené. Plus mezi námi žijí desetitisíce onkolologických pacientů, jejichž imunita je také výrazně oslabena. Pokud kvůli nezpodpovědným „mamynkám“ vypukne epidemie černého kašle, záškrtu nebo spalniček, tyto lidi to může stát i život.
Takže možná to není plně v souladu se zákonem, ale osobně naprosto souhlasím s tím, aby vůči odmítačkám očkování nebyli dětští lékaři zrovna „vlídní a přátelští“.
A pokud je jich nedostatek, mohou si vybírat. Takže proč by měli jako pacienty přijímat někoho, s kým budou jenom samé průšvihy a komplikace, protože matky takového jejich pacienta budou vysoce problémové osoby, které nebudou ani dodržovat stanovenou léčbu? Já být lékařem, taky by mě nebavilo mít ve své péči dítě, o kterém vím, že pokud mu něco bude, jeho matka místo mnou navržené léčby poběží za nějakou bábou kořenářkou, homeopatem či „mistrem reiki“, ovšem jestliže bude mít dítě trvalé následky nebo dokonce zemře, žalovat nebude ty léčitele, ale mne.
Ano, jistě, ty děti nemůžou za to, že mají momentálně zavostalé matky. Ovšem jak jinak už tyto hloupé osoby donutit, aby přestaly riskovat nejen životy svých vlatních dětí (jako třeba toto individuum), ale také ohrožovat životy dalších lidí?
Máte-li lepší nápad, sem s ním!
Články autorky na podobná témata:
Zdroje mimo linků v textu:
https://odbornost.avenier.cz/cz/spalnicky-nejen-v-crjako-reemergentni-infekce
https://www.drmax.cz/clanky/zardenky-priznaky-lecba-a-ockovani
https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2008/06/03.pdf
