Článek
Kdyby si ti, co takto argumentují, můj původní článek opravdu pořádně přečetli, zjistili by, že já mimo jiné jako totální nesmysl, ba téměř zločin proti lidskosti, kritizuji právě to, že se u nás v mnoha profesích stále ještě pracuje od šesti. V naprosté většině případů (minimálně v 99 %) to totiž vůbec není potřeba.
Výjimky potvrzující pravidlo jsou možná dojičky - ačkoliv si myslím, že krávy by se snad taky daly postupně navyknout na to, že - co já vím - se budou dojit třeba v osm ráno a v osm večer. A pokud jde o pekaře - protože chceme čerstvé rohlíky k snídani - tak ti je přece pečou už na noční směně, ne? Opravdu mě nějak nenapadá profese, kde by bylo nezbytně nutné začínat pracovní dobu ausgerechnet v šest ráno. Pokud někdo o takové profesi ví, ať mi ji sdělí.
Všude tam, kde se jedná o nepřetržité provozy (počínaje dopravou přes rozvodné sítě a nemocnice a konče policisty, záchranáři a hasiči), přece lze osmihodinové (případně i dvanáctihodinové) směny nastavit jakkoliv. Nebo snad od 6 h. ráno do 14 h. odpoledne je nějakých kratších, delších či nějakým neznámým způsobem „kvalitnějších“ osm hodin, než by bylo osm hodin od 9 do 17? Což platí pro továrny s třísměnným provozem stejně jako pro nemocnice. Vážně není nutné, aby sestřičky burcovaly marody v půl šesté ráno, místo aby je nechaly vyspat do osmi nebo do půl deváté - ještě navíc když nemocný člověk potřebuje odpočívat.
V západní Evropě (ale dokonce i na mnoha místech v Rusku) je zcela běžné, že továrny začínají pracovat od sedmi, půl osmé nebo od osmi, a stejně tak že směny v nemocnicích začínají na osmou nebo na devátou, že až od devíti je vyučování ve školách nebo úřední hodiny na úřadech. A světe div se - funguje jim to bez problémů.
A oblíbené kecy o biorytmech jsou jenom kecy. Naprostá většina lidí ranní ptáčata nejsou „od přírody“, ale naopak jsou ke vstávání v nekřesťanské hodiny násilně nuceni. Jenže když jsou k této zrůdnosti nuceni celá léta, nakonec si zvykli - říká se, že zvyknout se dá i na šibenici, a co hůř, mají pocit, že je to pro ně „přirozené“. Jenže není.
Pokud má opravdu někdo vrozené, že je „skřivan“, tak se jedná o člověka, který i kdyby byl rok v kuse někde, kde by mohl chodit spát i vstávat, jak by jenom chtěl, stejně by mu hlava „padala“ po deváté večer a bez budíku by se vzbudil před šestou. A kolik z vás, co tady „hrdě“ vykřikujete o svém skřivanství, jste opravdu takoví?
Skutečných „skřivanů“ totiž podle všech výzkumů není v populaci ani jedna pětina, takže proč by se mělo celé fungování naší společnosti přizpůsobovat právě jim? Navíc v tom velmi výjimečném případě, kdy je člověk opravdu od přírody skřivan a současně nemůže mít ani pružnou pracovní dobu, ani home office, by takový jedinec pevně stanoveným začátkem pracovní doby na osmou nebo devátou nijak netratil - holt by si mohl pěstovat část svých hobby po ránu, případně ještě před začátkem pracovní doby udělat doma něco z toho, co nyní dělá až po příchodu z práce.
Fantazii se meze nekladou - dle svého naturelu, životního stylu a zájmů by si ráno před prací takový skřivan mohl jít zaběhat, zajezdit na kole, zaplavat, přečíst knížku, zalít kytky, vyplet skalku, navařit jídlo na víkend, vyprat dvě pračky… Zase, jestliže vím, že mi něco trvá hodinu nebo dvě, tak je snad taky úplně jedno, jestli je to před odchodem do práce nebo až po příchodu z ní. Nebo snad dvě hodiny od 6 do 8 jsou v něčem zásadně jiné než dvě hodiny od 15 do 17?
V zimě, kdy máme „standardní“ středoevropský čas, stejně většina z nás buď vstává za tmy, nebo chodí domů za tmy, případně ne zrovna malá část nešťastníků za tmy z domu odchází i se vrací. Takže pokud by byl po celý rok letní čas, pro většinu lidé by se toho moc nezměnilo. A pokud by zaměstnavatelé přišli konečně k rozumu a zrušili nesmyslné začátky pevné pracovní doby na šestou nebo sedmou, tak by si i „skřivani“ konečně mohli užít, jaké to je nechodit do práce za tmy.
A co se týče údajné přirozenosti - ten současný úředně stanovený středoevropský čas nemá se skutečným astronomickým časem vůbec nic společného. To by ovšem mohl (a měl) vědět každý, kdo absolvoval zeměpis a fyziku na základní škole - a z těchto předmětů zrovna nepropadal. V Madridu, Paříži, Berlíně, Praze, Vídni i Košicích je „úředních“ 12 hodin poledne ve stejnou dobu - ale Slunce stojí na obloze nejvýše v každém z těchto měst v úplně jiný čas.
A jen tak mezi námi - zatím jsem neslyšela, že by si někdo stěžoval, že mu dělá nějaký zásadní problém odletět na dovolenou do Bulharska, Turecka nebo Egypta (o exotičtějších destinacích ani nemluvě), kde mají čas oproti tomu našemu nějak posunutý (a i tam má s „přirozeným“ astronomickým časem té které oblasti málo společného). Pokud je posun oproti našemu času jen jedna nebo dvě hodiny (lhostejno, zda dopředu nebo dozadu), většina dovolenkářů si toho ani nevšimne a nejméně druhý den už zcela bez problémů funguje podle místního „úředního“ času. Když nám údajné „rozhození biorytmů“ nevadí na dovolené, proč by nám mělo vadit jindy?
Ještě navíc když neexistují žádné magické pro všechny lidi společné biorytmy. Každý máme svůj vlastní biorytmus, který má s oficiálním časem společného dost málo. A biorytmům obecně je zcela jedno, jaké je zrovna číslo na hodinkách. Čas, který měříme hodinami, totiž vůbec není o biologii - ačkoliv si to pořád spousta lidí mylně myslí, ale pouze a jen o naší společenské dohodě. Dohodli jsme se na tom, že den bude začínat půlnocí - ovšem dohodnout jsme se mohli i na něčem úplně jiném.
Třeba že první hodinou dne bude ta, kterou nyní nazýváme šestou hodinou ranní nebo třeba osmou hodinou večerní. Ostatně ve starověké Číně první hodinou dne byl okamžik, který pro nás je 23 hodin, a naopak pro mnoho starověkých národů ve Středomoří den končil (a tím pádem taky další den začínal) v okamžiku západu Slunce - proto dodnes třeba sobotní šábes začíná „už“ v pátek večer a mše v sobotu večer je pro katolíky platnou nedělní mší.
Čas je pouze věcí dohody.
Více jak sto padesát let se v této zemi vše řídilo podle skřivanů - co kdyby se na oplátku od teď začalo vše řídit podle sov?
Aspoň na dalších 150 let.
