Článek
Jako první předesílám, že změnu času fakt nemám ráda - ovšem výhradně ze dvou důvodů. Tím prvním je nutnost přeřizovat všechny hodiny, co jen v bytě mám, což je vážně šílená otrava - ještě navíc když vím, že za půl roku je budu muset přeřizovat zpátky. Podle mého téměř učebnicový příklad sisyfovské práce. Tím druhým důvodem je pak to, že ráda spím, a tudíž při změně na letní čas zbytečně přicházím o hodinu spánku. Navíc změna času vychází v naprosté většině případů zrovna na ten víkend, kdy je STAR con, což je ještě horší. (V podstatě jedinou výjimkou z tohoto pravila jsou roky, jako je ten letošní, kdy ke změně času dojde o velikonočním víkendu.)
Každý, kdo někdy v životě na nějakém conu byl, dobře ví, že na podobné akci toho člověk nikdy moc nenaspí - a pro ty, co nikdy na conu nebyli, dodávám vysvětlení, že program často pokračuje hluboce přes půlnoc a pokud náhodou nepokračuje, tak se stejně kecá s přáteli, protože kvůli setkávání se „stejně postiženými“ se na cony jezdí. Takže mít na takové akci v noci ze soboty na neděli o hodinu času míň je zkrátka k vzteku.
Na straně druhé mám ráda v létě dlouho světlo - a naopak aby svítalo už ve tři ráno opravdu k ničemu nepotřebuji. Pokud to na party táhnu dlouho přes půlnoc, je mi při návratu z ní dost jedno, jestli už je světlo nebo ještě ne. Takže letní čas jako takový mi vyhovuje nejvíc. A co tak vím, nejsem v tom sama - mezi mými přáteli a známými naprosté většině lidí buď výslovně vyhovuje letní čas, nebo je jim to úplně jedno. Těch, kterým více vyhovuje standardní středoevropský čas - nesprávně nazývaný „zimní čas“, je naprosté minimum.
Ono taky není divu, podle spousty průzkumů většina lidí jsou tzv. „sovy“, případně něco mezi, zatímco jednoznačných „skřivanů“ je v populaci ani ne čtvrtina. Logicky tedy nejvíce lidem vyhovuje spíš si ráno přispat, ale v době, kdy je hezké počasí - tedy na jaře, v létě a ze začátku podzimu ("indiánské léto" poslední dobou bývá taky dost dlouhé a hezké) - mít světlo dlouho do večera.
Taky to dává smysl vzhledem k současnému stylu života. Drtivá většina populace nepracuje v zemědělství, ale v průmyslu nebo ve službách. Takže vstávat podle toho, jak „vstávají“ slepice a krávy, dnes už nepotřebuje víc jak 90 % obyvatel Čech, Moravy a Slezska - jakož i zbytku Evropy, potažmo celého vyspělého světa, kde procento lidí pracujících v zemědělství je stejné či ještě menší než v naší republice.
Co se týče práce v průmyslu a ve službách, tak jsme jedna z mála bývalých součastí někdejšího Rakousko-Uherska, kde - z nějakého mně naprosto nepochopitelného důvodu - pořád ještě dodržujeme ten stupidní přístup ke světu, který zavedl „starej Procházka“. Naprosto souhlasím s Cimrmanem, že ten příšerný člověk měl v roce 1900 buď zemřít nebo abdikovat - raději spíš zemřít, protože při jeho nesnesitelně panovačné povaze by stejně svým nástupcům do všeho kecal. To takový František Ferdinand d'Este se rád vyspal (no, ony ty lovecké večírky se asi vždycky trochu protáhly, že), takže kdyby se stal císařem, přestal by všechny v monarchii otravovat s ranním vstáváním.
Bohužel František Josef nezemřel ani neabdikoval - a co bylo ještě horší, ani po vzniku republiky nikdo nedokázal jeho hloupé zvyky změnit. Což je mi tedy poněkud záhadou - jedním z hlavním hesel první republiky bylo „pryč od Vídně“ a občas byly až nesmyslné tendence dělat všechno jinak než za monarchie, případně cokoliv spojeného s monarchií striktně odmítat. V tom byla republika důsledná často až do absurdna - když například poslední císař Karel po své abdikaci nemohl dožít v Československu, ačkoliv si to přál, protože měl naši zemi rád a česky velmi dobře uměl, nebo když byly podobným způsobem z naší země vyhnány děti již zmíněného Františka Ferdinanda d'Este, ačkoliv tyto děti z hlediska zákonů mocnářství neměly vůbec žádný nárok na trůn (o který navíc ani nestály) a zbytkem habsburské rodiny vlastně ani nebyly považovány za Habsburky. (Jen tak na okraj, vzhledem k docela solidní úrovni československého zdravotnictví a sociálnímu zákonodárství první republiky, kdyby bývalý císař Karel žil po své abdikaci v ČSR, nejspíš by nezemřel jako velmi mladý na neléčený zápal plic, když neměl dost peněz na doktora.)
Takže vyhnat bývalého císaře i sirotky po zavražděném následníkovi trůnu, to Československá republika uměla - ale změnit úřední hodiny, začátky pracovní doby v továrnách nebo třeba začátky směn v nemocnicích na nějaký lidštější čas, to ne! A komunisti to samé! V kdejaké volovině se řídili podle Moskvy, ale v té jediné věci, která byla v Moskvě rozumná, totiž v tom, kdy se má chodit do práce, je to nenapadlo ani omylem.
Možná to některé překvapí, ale ve velkých městech Sovětského svazu (Moskva, Leningrad, Kyjev, Charkov, Stalingrad apod.) se i v továrnách začínalo nejdříve na sedmou, zatímco ve školách, úřadech apod. většinou až na devátou. Oni holt ruští carové rádi chlastali a chodili do divadel (třeba o slabosti Mikuláše II. pro baletky se toho dá dočíst poměrně dost), takže vstávat moc brzy ráno se jim nechtělo ani náhodou. A majitelé továren asi taky nebyli příliš odvázaní z představy, že by měli chodit kontrolovat své zaměstnance pár hodin po začátku směny, což by vycházelo tak na osmou - možná proto, že na ty večírky a divadla si potrpěli stejně jako carové.
Když jsem studovala na západ od nás, prvním „kulturním šokem“ pro mě byla skutečnost, že úřady a banky otevírají až v devět, stejně jako naprostá většina obchodů a restaurací. Když jsem se tomu divila, reakcí od místních na to byly překvapené otázky typu „a pro koho by jako otevírali dřív?“ A např. v Haagu první ranní tramvaj (ano, tam tehdy neměli dopravu celou noc) vyjížděla těsně před půl osmou, a to jenom kvůli dělníkům v keramičce v Delftách (kdysi samostatné město, dnes předměstí Haagu).
Během svých studií jsem se naštěstí nikdy nedostala do nemocnice, ovšem od kolegů, kteří měli „tu čest“ zažít zdravotní péče na západ od nás jsem také slyšela, že rozhodně nehrozí, aby tam nebohé pacienty burcovali v šest ráno. A pokud mi tu někdo začne vykládat pseudoargumenty na téma, že kvůli směnám to jinak nejde, tak bych ráda připomněla, že den má 24 hodin, které lze dělit na poloviny, třetiny i čtvrtiny libovolným způsobem. Tedy jinými slovy, jestli první směna bude od 6 do 14, od 8 do 16 nebo třeba od 9 do 17 (a ta druhá pak bude od 16 do 24 nebo od 17do 1 h. ráno) je fakt naprosto jedno. Snad osm hodin jako osm hodin. (A stejně tak i jestli je dvanáctihodinová směna od 6 do 18 nebo od 9 do 21 je vždy stejných 12 hodin času.)
Naštěstí i u nás už se pomalu přechází na to, že dělat od šesti či od sedmi, je totální blbost. Ano, majitelé montoven, stejně jako různých vypečených podniků typu Vodňanské kuře, tomu stále nechtějí rozumět, ale od toho by tady měly být odbory, aby jim to náležitě vysvětlily.
Ve spoustě profesí se dnes naštěstí začíná pracovat od osmi, od devíti nebo dokonce od půl desáté, případně si člověk svou pracovní dobu může volit zcela dle své libovůle. Kdo je „ranní ptáče“, ten může začínat klidně v pět - a kdo je naopak „totální sova“, ten ať si vstává třeba ve 12 nebo pracuje v noci a přes den spí. A podle toho ať si pak každý zařídí i zbytek svého denního rytmu.
Předpokládám ovšem, že naprosté většině lidí vyhovuje začínat v práci mezi 8 a 10 h. a končit tím pádem mezi 16 a 18 h. Tuto naprostou většinu by tedy určitě potěšilo, pokud by mohli mít od jara do podzimu po práci ještě aspoň hodinu či dokonce několik hodin světlo - a o víkendu (kdy si každý normální člověk rád přispí) by na výlety, koupání, procházky se psem apod. za světla byl dostatek času. Byla bych tedy všemi deseti pro to, aby se přestalo se změnami času a po celý rok platil jeden - a to ten letní.
Co se odpůrců letního času týče, může mi některý z nich vysvětlit, k čemu je dobré, aby lidé zasedali k obědu v okamžiku, kdy je „podle sluníčka“ zrovna přesně 12 hodin? Ještě navíc když to stejně spousta lidí - ne-li většina - dělat nebude? Přece kdo pracuje od 9 nebo dokonce od 10, ten tak jako tak ve 12 ještě nemá hlad, takže obědvá později. A pokud má někdo hlad v těch 12 hodin, může mi objasnit, proč je pro něj tak strašně moc důležité, aby v tuto chvíli bylo zrovna taky astronomické poledne?
P.S.: Diskusi pod články čtu, ale neodpovídám v ní. Pokud mi názory diskutujících připadají zajímavé, reaguji na ně podrobně v následném článku. Zajímá-li vás, co si o vašich názorech myslím, počkejte si zda (až) na tento článek napíšu reakci.
