Článek
Případně nějaký „chytrák“ pouze napíše výkřik do tmy jako „najděte si to sami“, nebo „vygooglete si to“. Což je vlastně prakticky to samé jako mlčení. Důkaz naprostá nula.
Vlastně tito milovníci „urban legends“ o lidech za své názory v dnešní době vyhazovaných z práce a „úpících v temný báni“ se nijak neliší od těch, kteří věří na lochnesky a bigfooty. Taky tvrdí, že ten nebo onen jeho známý údajně tohoto mýty opředeného tvora zahlédl nebo že aspoň od někoho slyšel, že se s ním setkal, případně že někde četl, že určitě existuje. Ovšem když má své tvrzení podložit něčím opravdu hmatatelným a nezpochybnitelným, nastane hluboké ticho. V případě lochensek a jiných mýtických nestvůr ještě bývá občas předložena nějaká rozmazaná fotografie či zrnící video, na kterých může být v podstatě cokoliv od rychle jednoucí dodávky po sousedova psa - v případě údajných disidentů trpících za své názory však není předloženo ani to.
Psala jsem o tom už jednou, ale zopakuji to: být děkan, rektor, ředitel ústavu či jiné veřejné instituce rozhodně není žádné základní lidské právo. Ani docent Ševčík, který v rámci přednášek vykládá zjevné konspirační nesmysly, o své teplé místečko pedagoga na VŠE rozhodně nepřišel - a ohledně údajné neplatnosti zbavení funkce děkana má v úmyslu se soudit. Takže mi nějak není jasné, jaká „křivda“ se mu vlastně stala.
A pokud si probereme jeden po druhém případy údajných „pronásledovaných disidentů dnešní doby“, vyjde z toho vždycky to samé. Ve finále se dotyčnému vůbec nic zlého nestalo, buď o místo nepřišel vůbec, nebo ho možná z jedné instituce vyhodili, aby jej vzápětí pod svá křídla přijala instituce jiná - občas i za mnohem lepší plat. Nikdo z nich neúpí pod mostem, kde má jako jedinou večeři plesnivý chleba vyhrabaný z popelnice.
Jak jsem také už napsala, většina šiřitelů konspirací, nesmyslů a pavědeckých blábolů všeho druhu nejen, že netrpí bídou, ale naopak na těch svých „nekonvenčních názorech“ ještě velmi slušně vydělává. Jejich videa na YouTube mají desetitisíce až statisíce shlédnutí, jejich weby, blogy či podcasty jsou hojně navštěvované, na Patreonu či podobné platformě mají stovky až tisíce oddaných fanoušků, kteří jim pravidelně posílají příspěvky… opravdu nevím, co víc by si už mohli přát.
Ti úplně nejšikovnější pak na pavědě - zejména v oblasti zdraví a osobního rozvoje - zcela nehorázně vydělávají, což ovšem občas vede i k velmi nepěkným koncům pro společnost jako celek. Další z těch mimořádně (všeho)schopných mají své neziskovky přisáté na státní cecík, případně sponzorované státními firmami, jak jsem o tom už také jednou psala, jedná se např. o Alianci pro rodinu nebo o Hnutí pro život. Kupodivu většina z těch „pravičáků“, kteří jinak neziskovkám nemůžou přijít na jméno, začně kvičet hůř než vepř na porážce v okamžiku, kdy se vyskytne snaha tyto pochybné organizace od sosání ze státního rozpočtu odstavit.
Některým exemplářům, které se podle všeho považují za novodobé chartisty, ne-li rovnou za současné obdoby Heliodora Píky a Milady Horákové, se poštěstí i nechat se zvolit do Senátu. Příkladem budiž dámy jako Zwyrtek Hamplová či nositelka posledního zlatého Bludného balvanu Daniela Kovářová. Jestli je zrovna senátorský plat nějaké pronásledování a strádání, tak mám o těchto pojmech dosti jiné představy.
Ano, občas těmto lidem někdo pro jejich názory na veřejnosti říká velmi nehezkými jmény nebo si z nich dělá legraci. Ovšem toto se děje úplně každé veřejně známé osobnosti - a to bez ohledu na to, jaké názory má. Nebo snad nevidíte v diskusích dnes a denně nadávky a zesměšňování padající na hlavy (jen tak namátkou) Petra Fialy, Ivana Bartoše, Markéty Pekarové Adamové nebo Víta Rakušana? Opravdu nikdo na internetu nenadává (občas i velmi sprostě) ministru Lipavskému, ministryni Černochové nebo i prezidentu Pavlovi? (A samozřejmě mnoha mnoha dalším - včetně známých umělců a bavičů, ba dokonce i bloggerů a youtuberů.)
Proč by tedy nositelé „konzervativních“či „protivládních“ názorů měli být nějak zvláštně chráněni? Každý politik, ba dokonce i každá veřejně známá osoba musí počítat s tím, že části lidí se její chování nebo názory, nebo oboje nebudou líbit - a že někteří lidé svůj nesouhlas budou dávat najevo velmi neslušnými způsoby. Kdo je taková citlivka, že neurvalou kritiku nesnese nebo se z ní dokonce nervově hroutí, ten se holt nesmí na veřejnosti příliš projevovat, protože vždycky se najde někdo, komu se líbit nebude.
Pokud chci, aby mě lidé jenom chválili a byli na mě „vlídní a přátelští“, musím se stýkat pouze s lidmi, kteří mají názory podobné až stejné jako já, a výhradně před nimi pak své názory projevovat.
Pokud někdo mele cosi o tom, jak je za své názory pronásledován, měl by u svého příspěvku také uvést, která z věznic je tak benevolentní, že může denně sedět u netu a vypisovat své názory v diskusích. A ti, kteří pak vykřikují věty o cenzuře na tomto webu, by si měli uvědomit, že tento web je soukromý. Tedy jinými slovy je to v podstatě něco jako kdyby seděli u někoho jiného v obýváku, či na zahradě - pokud by se majiteli příslušné nemovitosti nelíbilo, co říkáte, také má právo vás ze svého majetku vykázat. Takže majitel Seznamu má plné právo nastavit si taková pravidla, jaká mu vyhovují. Majitel Protiproudu si zřejmě nastaví pravidla jiná - pokud je tam vůbec pod články možná nějaká diskuse. A vy si zkrátka vyberete, čí pravidla vám vyhovují - a tam budete chodit diskutovat.
Ano, může mě štvát, že mi zdejší editor napal, že ve svém článku nesmím antivaxerské ezolesany (údajně „vulgárně“) nazývat k*ávami a blběnami. Sice si myslím něco o tom, že je fakt trapné, když se o blbce ani nesmí říct, že je bl*ka, ovšem cizí web, cizí pravidla. Pokud sem chci psát, musím je dodržovat. Konečně, aspoň jsem se procvičila ve velmi kreativním vyjadřování svého názoru na to, že je někdo debil. Což se v životě vždycky může hodit.
