Článek
Kdo zásadně odmítá vstávat před sedmou - nebo dokonce před osmou - je podle jejich názoru zcela odporný a opovrženíhodný lenoch. V případě „skřivaních rodičů“ (případně prarodičů, strýčků a tetiček) mají tito tendenci děti násilím „tahat z postele“ nejpozději v sedm ráno i v sobotu, v neděli a o prázdninách. Nikdy v životě jsem ovšem neslyšela o případu opačném, tedy že by „soví rodiče“ násilím nutili své děti být vzhůru nejméně do půlnoci a pokud by nebožátko kolem deváté únavou usnulo, zběsile by jej burcovali.
Taktéž - jak někteří v diskusi již podotkli - většina skřivanů jsou lidé naprosto bezohlední ke svému okolí. Klidně začnou o víkendu v sedm nebo v osm ráno dělat libovolný randál, protože jsou nezvratně přesvědčeni o tom, že „všichni slušní lidi“ už jsou vzhůru - a pokud náhodou někoho vzbudí, tak dobře tomu „lenochovi“, nemá co „chrápat do oběda“. Jedná se nejen o „dobráky“, co v tuto nekřesťanskou hodinu vrtají do zdi, sečou trávník nebo řežou dřevo na cirkule, ale také o všechny jim podobné, kteří v hotelu, penziónu, kempu či jiném ubytovacím zařízení po šesté ráno klidně hulákají jako na lesy s „úžasným zdůvodněním“, že „noční klid je přece od 22 do 6“.
Ti stejní lidé jsou ovšem neuvěřitelně nepříjemní na každého, kdo dělá hluk kolem deváté večer, a to ačkoliv noční klid v tu dobu ještě není. A pokud se v jejich okolí vyskytuje „drzoun“, který si dovolí dělat sebemenší hluk po 22 h., jsou schopní na něj snad i zavolat policii. O podivných lidech tohoto typu jsem psala velmi podrobně zde.
Naštěstí dnes již existují ubytovací zařízení, která mají vlastní domácí pravidla, podle nichž je přísně zakázáno dělal randál do sedmi nebo dokonce až do osmi ráno - a někdy naopak je tam povoleno hlučet do 23 či dokonce do půlnoci. Na Festivalu fantazie je např. noční klid mezi 24 a 8 h. a stejná pravidla existují i na některých dalších conech - zatímco na jiných nejsou pravidla vůbec žádná, takže třeba na Tolkienconu je úplně normální, že banda lidí sedí na schodech, hraje na kytary a zpívá ještě ve tři ráno. Kdo je „skřivan“ nezbytně potřebující ticho k tomu, aby usnul, ten holt má smůlu a na Tolkienconu nemůže přespávat - to samé ovšem platí i pro sovy, které se snadno budí (já když spím, tak spím, a těžko by mě probudila i rána z děla).
Oblíbeným „argumentem“ skřivanů je venkov a zemědělství. Takže, vážení skřivani, v zemědělství (spolu s lesnictvím a rybářstvím) v současné době v Evropě pracují zhruba 3 % obyvatelstva. To jako se má 97 % lidí přizpůsobovat potřebám tříprocentní menšiny?
A co se týče lidí bydlících na vesnicích - představte si, že ve Francii, Itálii, Řecku, Nizozemí, Británii i Rakousku také mají vesnice! Věřte tomu nebo ne, i tam žijí lidé, kteří mají domek, zahrádku a někteří možná i nějaké to políčko, vinohrad nebo třeba domácí zvířata. Jelikož naprostá většina lidí bydlících na venkově dnes již v zemědělství nepracuje (viz předchozí odstavec), i tito „venkované“ ve své drtivé většině buď dojíždějí pracovat do nejbližšího města do nějaké továrny, kanceláře, obchodu, školy atd., nebo provozují nějaké služby - obchod, kadeřnictví, kosmetiku, penzión apod. v té vesnici, kde žijí, případně (v dnešní době již nic neobvyklého) pracují z domova.
Kdo pracuje z domova, ten si zpravidla pracovní dobu řídí více méně podle svého, tedy přesně tak, jak to vyhovuje jemu. Kdo je podnikatelem provozujícím služby pro lidi, ten (pochopitelně) otevírá a zavírá tehdy, kdy to vyhovuje co nejvíce jeho zákazníkům, a kdo je zaměstnancem takového podnikatele, ten holt chodí do práce a z práce tak, jak stanoví jeho šéf.
V květnu jedu na dovolenou do malého městečka do Provence, tak si opravdu dám tu práci s tím, abych zjistila, v kolik tam i v okolních vesnicích otevírají (a taky zavírají) obchody, restaurace a další služby i jak tam jezdí veřejná doprava. Máme též objednanou exkurzi (samozřejmě spojenou s ochutnávkou) na menší soukromé vinici, tak se majitelů vyptám, v kolik hodin vstávají a chodí spát - mimochodem, termín pro exkurzi si člověk mohl vybrat buď v 10 h. ráno nebo v 15 h. odpoledne (je vám asi jasné, co jsem vybrala).
Ovšem i bez toho, abych měla výše uvedené přesné informace z Provence, díky svým studijním pobytům v zahraničí už teď dobře vím, že lidé žijící na venkově v zemích na západ a jih od nás zcela zjevně nemají nemají problém s tím, že ve městech banky, úřady, školy i drtivá většina obchodů a služeb otevírá nejdříve v osm, v mnoha zemích až v devět či ještě později. Ba ani s tím, že pokud jezdí pracovat někam do továrny, na šestou tam - na rozdíl od naší země - v naprosté většině případů nezačínají. Přesto všichni tito lidé vlastnící domky na venkově patrně mají po práci dost času na to, aby udělali vše, co potřebují, případně aby se věnovali nějakým svým hobby.
A jen tak mimochodem, v západní Evropě jezdí do práce místo vlastním autem veřejnou dopravou ještě více lidí než u nás. Zejména ve velkých městech už dávno většina lidí přišla na to, že metrem, případně též tramvají nebo autobusem, se dostanou na místo určení rychleji.
Jinak den má 24 hodin všude na světě - ať je to Praha, Londýn, Paříž nebo Zlámaná Lhota, případně vesnička někde v Provenci či na Sardinii. Jestliže tedy člověk stráví v práci zhruba osm hodin a další dejme tomu hodinu až dvě stráví na cestě do práce a z ní, tak je tu vždycky dalších 14-15 dalších hodin, které musí nějak rozdělit mezi nakupování, nutné pochůzky po úřadech (v civilizovaných zemích se samozřejmě 99 % věcí vyřizuje on-line z pohodlí domova, ostatně i nakupovat se dá on-line), nějakou tu práci doma, své koníčky a spánek.
Já osobně třeba nemám sebemenší problém s tím vařit mezi 22 a 24 h. Děti ani zvířata nemám - tedy o starost méně (a o tom, jaké to bylo, když jsem se coby sova rodičům starala o psa, zatímco oni byli v lázních, ještě článek napíšu). A jináč? Jináč zavináč. Co asi tak člověk potřebuje dělat v bytě v centru Prahy? Ještě navíc když v tom bytě v centru bydlí úplně sám. Prádlo nacpu do pračky po příchodu z práce a za hodinu nebo hodinu a půl ho nahážu na sušák, nádobí umývám souběžně s tím, jak vařím, vyluxovat a utřít prach můžu jednou za týden třeba v sobotu odpoledne, vanu a umyvadlo umývám hned po použití, takže třeba ve dvě ráno, čímž ale těžko mohu někoho rušit, kytky můžu klidně zalívat třeba o půlnoci, čímž už vůbec nikoho nemůžu rušit ani omylem, okna stačí umýt maximálně dvakrát do roka a další nutná práce kolem bytu mě vážně už nenapadá.
To, co potřebuji kolem bytu a jeho údržby udělat, mi zabere tak maximálně 5-6 hodin týdně, takže najít si na to čas po práci, případně občas i o víkendu, fakt není žádné velké umění. Navíc „práce není zajíc, neuteče“, takže pokud kvůli nějaké akci nemám čas vyprat ve středu, vyperu holt ve čtvrtek. Daleko víc mě štve, že banky, úřady, pošty a také spousta obchodů fakt není „pro sovy“ nastavená ani náhodou. Otevírací doba do 16, 17 a maximálně 18 h. mě vážně neuvěřitelně točí. Sice co můžu, to vyřizuji on-line (a naštěstí z toho, co vyřizovat potřebuji, je to už víc jak 90 %), ovšem horší je to se zásilkami z e-shopů. Ve spoustě e-shopů si vůbec nemůžu vybrat, prostřednictvím koho mi balíček doručí - takže někdy je to i ta Česká pošta, a v mnoha jiných je sice možné si vybrat nejbližší výdejní místo Zásilkovny, ovšem 90 % těchto výdejních míst je v malých obchůdcích, které mají otevřeno pouze do 18 (nebo dokonce jenom do 17) h. a v sobotu a v neděli nemají otevřeno buď vůbec nebo do 11 či maximálně 12 h. (kdo to jako má stihnout?).
Ještě štěstí, že mám pružnou pracovní dobu, takže pokud si to jeden den napracuji, jiný den mohu z práce vypadnout třeba v půl čtvrté. Nebýt toho, fakt nevím, jak bych to s těmi zásilkami dělala. Jediné, co mi na mé současné pružné pracovní době vadí, je skutečnost, že musím být v práci už od devíti - naštěstí to mám asi 7 minut autobusem, který jezdí po pěti minutách, a zhruba půlku měsíce můžu mít home office, takže se to s „odřenýma ušima“ dá. V minulé práci jsem oficiálně měla být na půl desátou, ale pokud jsem přišla do desíti, bylo to podle šéfa pořád ještě cajk, a v předminulé práci byla pružná pracovní doba s povinností být tam nejpozději od desíti - tedy značka ideál.
Kdo chce chodit do práce na šestou, jeho věc - ale nesmí se divit, že před desátou se mnou nic řešit nemůže. Já se taky nedivím tomu, že některé lidi po třetí odpoledne už neseženu.
Takže skřivani by mi byli úplně ukradení, kdyby ostatní kolem sebe všemi možnými a nemožnými způsoby nenutili brzo ráno vstávat. Vážně nejsem schopná pochopit, proč by třeba všichni praktičtí lékaři i specilisté nemohli mít aspoň jeden den v týdnu, „ordinační hodiny pro sovy“, tedy co já vím třeba od 14 do 21 h. Co by to jako komu udělalo?
Naštěstí v Praze už existují zdravotnická zařízení, kam je možné se objednat na vyšetření na šestou, sedmou nebo dokonce osmou večer, ale je jich pořád velmi málo. Něco takového se sporadicky vyskytuje také v Brně, ovšem jak je tomu v jiných velkých městech, to fakt nevím. Ovšem mám pocit, že naprostá většina zdravotnictví (a to včetně soukromého) je stále nastavená „na skřivany“ - a poslouchat blbé řeči na téma, že na to vyšetření přece musím přijít nalačno, tak jak můžu chtít přijít v deset ráno, mě fakt už přestává bavit. Naštěstí tam, kam chodím pravidelně a tedy mě tam už znají, se takto pitomě ptát přestali (pokud se tam tedy neobjeví nějaká nová sestřička, která mě ještě nezná).
Ovšem na otázku, proč je nutné pacienty v nemocnicích budit v půl šesté ráno kvůli měření teploty a tlaku, mi žádný skřivan ještě nebyl schopen smysluplně odpovědět. Furt si mele svou „mantru“ o tom, že přece „nepřetržitý provoz“. Ovšem proč je nutné mít dvanáctihodinové služby ausgerechnet od 6 do 18 h. (a pak další směnu od 18 do 6 h.) a ne od 8 do 20 a od 20 do 8, na to žádný rozumný argument nemá. To stejné je s trojsměnným provozem v továrnách - proč u všech čertů musí být ranní směna právě od 6 h., když jinde ve světě je už celé desítky let až od 7 nebo dokonce od 8 hodin?
A rádoby argumenty o pekaři s čerstvými rohlíky mě vážně pobavily. Pekárny jsou právě jedním z těch nepřetržitých směnných provozů a rohlíky, co si skřivani kupují v těch šest ráno, se tudíž pekly někdy ve tři nebo ve čtyři během noční směny. Malé soukromé pekárny pak pečou podle toho, jak mají otevřený krámek, takže pokud by se některé chtěly specializovat na sovy, které by si rády daly čerstvý a „obzvláště vypečený rohlíček“ ke své „snídani“ v jednu v poledne, jejich pekaři by příliš brzy vstávat fakt nemuseli. Nemluvě o tom „drobném detailu“, že v supermarketech (kde dnes nakupuje většina lidí, ať jsou skřivani nebo sovy) se pečivo v lepším případě peče, v horším zmražené polotovary pečiva rozpékají, několikrát denně. Tedy jinými slovy, někteří pekaři chodí na ranní směnu, zatímco jiní zase na odpolední - díky čemuž i sovy mohou mít ještě teplé rohlíky, bagetky nebo dalamánky třeba v šest nebo sedm večer.
V každém případě pracovní den má 24 hodin, které je nutno nějak rozdělit mezi zaměstnání, spánek a další činnosti. Naprostá většina dospělých lidí potřebuje spát 7-8 hodin denně (děti a pubertální mládež ještě déle) a pokud spí méně, jedná se o spánkový deficit, který je nesmírně zdraví škodlivý a trvá-li dlouhodobě, může vést i k vážným zdravotním problémům a předčasným úmrtím. Pokud tedy někteří „skřivani“ hrdě vykřikují, že jim naprosto vyhovuje vstávat ve čtyři ráno a chodit spát kolem desáté večer, velmi pravděpodobně si tito lidé neuvěřitelně ničí své zdraví.
Ano, jistá malá část lidí - odhaduje se tak kolem 10 % populace - má organismus „nastavený“, tak, že jim stačí spánku méně, zhruba 5-6 hodin denně, asi 1 % lidí stačí pouze kolem 4 hodin spánku denně, aniž by jim to škodilo. Takto extrémním člověkem byl např. Nikola Tesla, zatímco mezi takové, kterým do 6 hodin spánku denně plně vyhovovalo, patřili Thomas Alva Edison i Napoleon I. Bonaparte. O Edisonovi zlí jazykové tvrdí, že žárovku vynalezl jenom proto, aby konečně mohl pohodlně pracovat dlouho do noci.
Pokud však vím, tak ani jeden z těchto pánů nenutil celé své okolí, aby vstávalo za rozbřesku. A to Napoleon skoro dvě desítky let vládl Francii - jenže na rozdíl od „starýho Procházky“ to nebyl vůl korunovanej, navíc měl spíš tendenci pracovat přes noc a brzo ráno spát. A taky, pokud vím, Josefína nebyla zrovna fanynkou brzkého vstávání, takže pokud by ji tahal v šest ráno z postele, to by se zatraceně se zlou potázal.
A jen tak mimochodem, Španělsko, Portugalsko, Nizozemí, Belgie, Lucembursko i většina Francie má sice oficiálně středoevropský čas, ale astronomicky je to spíše čas britský, takže i v zimě mají vlastně „letní čas“. A víte co? Naprostá většina obyvatel těchto zemí by byla pro to, aby měli celoročně právě čas letní, tedy de facto celoročně „podle Slunka“ o dvě hodiny míň.
Zkuste všichni třikrát hádat, proč asi!
