Článek
Oblíbený herec komických rolí se ke své profesi dostal spletitě. Chtěl studovat medicínu, ale nedovolil mu to kádrový posudek. Vystudoval architekturu a stavební inženýrství, ale nakonec se Petr Nárožný našel v moderování a herectví. K tomu se dostal na konci 60. let minulého století skrze pozici konferenciéra koncertů skupiny „promovaných inženýrů“ z kapely Rangers.
Herectví se stále věnuje
První filmovou roli dostal až ve svých 36 letech ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Poté už se na filmovém plátně objevoval pravidelně. Dnes je mu 86 let a hraje jen v několika divadelních komediích, na které z milované Třeboně vyráží po celém Česku. Od minulého týdne však pobývá v nemocnici, neboť si na posledním divadelním zájezdu zlomil stehenní kost. Herectví se tak zřejmě na několik měsíců bude muset vzdát.
Petr Nárožný se proslavil především rolemi těžkopádných choleriků jako je závodník ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! nebo rolí inženýra Týfy ve filmu Marečku, podejte mi pero! Už několikátá generací dětí miluje Nárožným namluvený večerníček Mach a Šebestová či jeho roli v pohádce S čerty nejsou žerty, ve které zazněla jeho kultovní hláška „Je to rebel!“ Velmi populární je i pořad Komici na jedničku, který Česká televize aktuálně reprízuje každé pondělní dopoledne a následně v úterý pozdě večer. Pražští návštěvníci divadel si jej ale spojí především s prkny slavného Semaforu a dlouholetým účinkováním v Činoherním klubu, ze kterého však před několika lety po 41 letech odešel.
Obavy o osud Evropy
Herec Petr Nárožný je známý tím, že si přísně střeží své soukromí. O svou vášeň pro evropské dějiny 19. století se ale v rozhovorech rád podělí. Stejně jako o svůj pohled na současný politický vývoj Evropy a obavy o její budoucnost. Když před delší dobou poskytl rozhovor Magazínu Mladé fronty, vzbudilo to mimořádný ohlas. Herec se v něm rozpovídal o tom, že jej děsí přistěhovalectví muslimů do Evropy, přehnaná korektnost i údajné levicové směřování Starého kontinentu i v Česku převládající přesvědčení, že se má stát o své občany starat a zajistit jim práci. „Já si vždycky myslel, že má člověk povinnost postarat se o sebe, o svoji rodinu, a že to je názor normální, nikoli pravicový,“ odpověděl na poznámku redaktora o jeho pravicovém smýšlení.
Podobně hovořil i o mnoho let později, kdy se rozpovídal o tom, jak ho pohoršuje žití státu na dluh. „Náš stát je v pozici člověka, který vydělává třicet tisíc měsíčně, každý měsíc dostává výplatu, ale zároveň vždycky zazvoní u souseda a dalších třicet tisíc si půjčí od něj. Jednou to soused bude chtít vrátit – a co mu řekneme my? Ať nám naopak půjčí ještě víc? Podle mě je klidně možné, že se jednou vzbudíme a nějaký ministr nám řekne, abychom si u každé bankovky škrtli poslední nulu, i když ceny zůstanou stejné. Protože donekonečna na dluh žít nelze… “ zmínil Nárožný loni v rozhovoru pro časopis Reportér. V lepší časy zjevně nevěří. „…žádný zlatý věk nikdy neexistoval, protože lidstvo se nepoučilo nikdy z ničeho. Už teď leží v porodnicích roztomilá miminka a až vyrostou, tak z některých z nich budou zase komunisté,“ uvedl v jiném rozhovoru pro Deník.
Pronásledovaná rodina
Některé obavy a ostražitost vůči různým formám komunismu jsou u herce „ze staré školy“ pochopitelné. Vyrůstal v rodině, která si kvůli komunistickému režimu vytrpěla své. Jeho dědeček byl carský důstojník, který kvůli pronásledování ze strany bolševického režimu musel uprchnout. Tatínek Petra Nárožného musel na konci druhé světové války uprchnout i z Československa, neboť rudoarmějci hledali sovětské emigranty, aby je zavlekli zpátky do Sovětského svazu. O tatínkovi tak Nárožný už nikdy neslyšel, domnívá se, že uprchl na Západ. Herec tak vyrůstal jen s matkou. Komunistický režim vstoupil do jeho mladého života ve chvíli, kdy se poctivě připravoval na studium medicíny, ale musel se jej vzdát. Na výběr měl jen z technických oborů. A poznamenal i další členy jeho rodiny. Dvě jeho tety přišly o módní salon, který provozovaly. „… já jsem z generace, v níž nebyla rodina, která by neměla někoho v Jáchymově. Když se řeklo Jáchymov, tak se v roce 1955 ztišil hovor v rodině. Jáchymov byla uzavřená oblast. Tam se věšelo, popravovalo, a když se vám tohle v určitém věku vkóduje pod kůži, tak z režimu už nikdy nemáte srandu. Zakladatelský komunismus let 1948 až 53 byl vyplněný krutostmi, které postihly všechny sociální vrstvy,“ vzpomínal před jednadvaceti lety.
Zdá se však, že optikou obav z návratu komunismu pohlíží v současnosti téměř na vše. V jednom z rozhovorů dokonce zmínil, že by si rozmyslel přispět svým vnučkám na studium v Německu, ve Francii nebo v Americe. „Zatím jsou dobře vychované a já bych se děsil, že se vrátí třeba jako zelené ekokomunistky. Ale naštěstí o tom už nebudu rozhodovat. Je to jejich svět a věřím, že holky všechno zvládnou…“ zmínil.
Některými svými názory se Nárožný příliš neliší od názorů průměrného Čecha v roce 2024. Ostatně obavy z ekokomunismu, progresivismu a podobných -ismů jsou hlavními tématy v současnosti přetřásané „kulturní války“. Někteří lidé za důkaz „komunistického“ směřování považují i téma práv menšin, zejména těch sexuálních. Nárožnému, který ve shodě se svým přesvědčením věřil v klasickou rodinu osud přichystal jedno „nemilé“ překvapení, se kterým se konzervativně smýšlející herec musel vyrovnat. Zatímco jeho dcera založila rodinu a má dvě dcery, syn Petr, který je moderátorem a mediálním manažerem, je gay. Jak se k tomu herec „ze staré školy“ postavil? Zpočátku zřejmě velmi odmítavě. Dlouhá léta prý se synem vůbec nemluvil. Nechtěl, aby se tato informace z jeho soukromí vůbec dostala na veřejnost. Když se ho na to především bulvární média tázala, odmítal na takové otázky vůbec odpovídat a předstíral, že neslyší. Nárožnému prý tehdy domluvila herecká přítelkyně Květa Fialová. „Neblbni, vždyť sis ho vyrobil. Já mám homosexuály ráda, jsou to milí a jemní lidé. Netrap se a netrap hlavně jeho,“ uvedla tehdy. Po několika letech skutečně došlo k usmíření otce a syna a herec dokonce přijal i jeho partnera. V blízkosti svého bydliště, tedy v Třeboni, měl páru dokonce pořídit apartmán.
Život zkrátka naše názory a postoje někdy koriguje, abychom ve svých „pravdách“ příliš neuvízli. Osobní vztahy jsou vždycky důležitější než naše přesvědčení jakkoliv se zdá být skálopevným. A upřednostnit je dokázal i Petr Nárožný, ač patří ke generaci, která se s „novotami“ smiřuje velmi obtížně, protože v době jejího mládí, šlo o něco zcela nepředstavitelného.
Další zdroje:
https://www.dotyk.cz/magazin/petr-narozny-dnes/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_N%C3%A1ro%C5%BEn%C3%BD
