Přepadení televize a vyděšená „Maruška“. Hlasatelku chtěli lidé zachraňovat

Bylo 19. března a psal se rok 1991 (nebo také 1990 - zdroje se různí) a mnoho televizních diváků se těšilo na večer. Československá televize už několik dní pouštěla humorné upoutávky na pořad s názvem Taneční zábava, ve kterých se objevovali například Marek Vašut a Dagmar Veškrnová a bylo z nich zřejmé, že režisérka Jitka Němcová tentokrát obsadila opravdu dlouhou řadu populárních herců a zpěváků. Estráda měla být oslavou svátku všech Josefů a nic nenasvědčovalo tomu, že na sledující tentokrát nečeká zábavná show, ale drama, jaké ještě nezažili.

Každý televizní pořad tehdy (až do roku 2006) uváděli programové hlasatelky a hlasatelé. Jednou z nejoblíbenějších byla Marie Tomsová, která diváky Československé televize provázela už čtrnáct let. Večerní služba tentokrát vyšla na ni, a tak dlouho očekávaný pořad uvedla slovy: „Konečně je večer, a tak si všichni zasloužíme trochu klidu, pohody a hlavně zábavy. A tak pro vás, vážení diváci, připravila tvůrčí skupina Hýk televizní inscenaci, podle rozhlasové hry Jany Dankové, Taneční zábava. Do hlavních rolí režisérka Jitka Němcová obsadila populární herce, zpěváky…“ Při posledních slovech ale už bylo zřejmé, že se ve studiu děje něco velmi nestandardního. Hlasatelka zpočátku jen těkala očima, ale roztěkanost postupně vystřídalo naprosté zděšení. V prostoru za kamerami byl slyšet nezvyklý hluk a jeho původce se záhy objevil i před kamerou a přímo u hlasatelky. Neznámý muž nejprve vykřikoval nesouvislé věty a slova: „Zůstaň. Votoč na mě kameru. Ji zabiju. To nemůžu brát. Na mě, já ji zastřelím hergot.“ Náhle ale držel revolver u spánku velmi vyděšené Tomsové. Vykřikoval cosi o tom, že jsme ve válce a o obětech dopravních nehod. Teprve v závěru pořadu vyšel najevo důvod, proč muž televizi přepadl. Muž se zbraní přiznal, že před časem přejel autem vlastního syna a chtěl touto šílenou akcí veřejnost přesvědčit o své nevině. V hodinovém pořadu se odehrálo celé drama od začátku až do konce, a to včetně závěrečného příjezdu po zuby ozbrojeného policejního komanda.

Zatímco se v televizi odehrávalo „drama“, zděšení diváci doma propadli panice a volali si mezi sebou. Sama režisérka Jitka Němcová vzpomínala, že onen osudný večer jí takto volal také světoznámý kameraman Miroslav Ondříček, který zaznamenal, že za 20 minut vysílání neproběhl jediný střih, proto považoval událost za skutečnost. „Dívejte se, je to pravda! Je přepadená Československá televize,“ byl přesvědčen Ondříček. Na věrohodnosti události přidal i fakt, že režisérka zařídila, aby druhý programu ve stejnou dobu vysílal „zrnění“ a pak své vysílání náhle ukončil úplně. Existovaly jisté náznaky, že jde o mystifikaci, ale ty většina diváků nezaznamenala. Jedním z nich byl fakt, že už v průběhu hlasatelčina uvádění dole běžel titulek Taneční zábava (1991), který naznačoval, že už tento úvod je ve skutečnosti součástí pořadu.

Jitka Němcová pořad pojala jako experiment. Inspirovala se částečně u dramatika Herberta George Wellse, který se něčeho podobného dopustil v roce 1938 v americkém rádiu CBS. Rozhlasová hra známá pod názvem Válka světů nebo také Invaze z Marsu byla povedenou mystifikací, během které mnoho Američanů uvěřilo v to, že ve Spojených státech přistáli mimozemšťané, kteří útočí na obyvatele. Lidé tehdy propadli panice, snažili se před Marťany schovat a podle nikdy nepotvrzených zdrojů tehdy dokonce někteří páchali sebevraždy. A to navzdory tomu, že během hry opakovaně zaznívalo, že se nejedná o skutečnost, ale o hru. Wells následně musel veřejnosti vysvětlovat, proč se takové věci dopustil. Tištěná konkurence tehdy dokonce žádala omezení rozhlasového vysílání, které se v tomto kontextu jevilo jako nebezpečné. Americký experiment pak sloužil k sociologické analýze toho, jak na lidi působí masová média. Nic takového v českém prostředí nikdy neproběhlo a na internetu dnes není k dohledání celý záznam pořadu a dostupný není ani v Archivu České televize. Neschopnost rozlišit skutečnost od fikce ale svědčila o tom, že si lidé možnost mystifikace v tak důvěryhodném médiu, jakým pro ně televize byla, nepřipouštějí.

„To byl malér. To byl opravdu malér,“ hodnotila s odstupem ono vysílání Němcová v pořadu Jaromíra Hanzlíka Úsměvy. Úvodní scénu z pořadu s Marii Tomsovou a nedávno zemřelým hercem Vladimírem Markem, který byl tehdy veřejnosti neznámý, protože působil jako loutkoherec, pilovala dva měsíce. Při konzultacích nechyběl psycholog či policejní major. „Ono to opravdu vypadalo tak, že se to děje, a to bylo nevídané. Lidé už ani nesledovali příběh, ale furt si všichni volali,“ vzpomínala. Vladimír Marek, který byl podle Tomsové jinak velmi vlídný a laskavý člověk, se během vysílání proměnil v naprostého šílence. „Jeho charisma a herecký výkon byly tak přesvědčivé, že jsem se já, neherečka, opravdu rozbrečela. Moje emoce byly umocněné i tím, že jsem v té době v kojenecké tašce nosila vlastního malého syna,“ vzpomínala.

Tomsová ale vzpomíná, že zahlcené byly nejen telefonní ústředny, ale lidé se také sjížděli k televizi, aby oblíbenou hlasatelku zachránili. „My jsme nějak nedocenili reakci publika. Mysleli jsme si, že divák během původních titulků pozná, že jde o televizní inscenaci. Jenže divák není televizní pracovník, nevyzná se ve finesách střihu a postavení kamer. Takže jim to nedošlo,“ vzpomínala v pořadu 13. komnata Marie Tomsová na tuto událost. Do hlasatelny jí tehdy volal třeba i herec Martin Růžek, aby si ověřil, že je v pořádku. Co nečekala, byla následná reakce divácké veřejnosti. „Mysleli jsme, že se hněv snese na Vladimíra Marka, který tak přesvědčivě hrál vetřelce, který mne ohrožuje pistolí, ale diváci se o mne báli a měli mi za zlé, že jsem je podvedla, že já jejich Maruška jsem si z nich udělala blázny,“ vyprávěla Tomsová, která to neměla v úmyslu, ale snažila se svou roli co nejlépe zahrát, což se jí „bohužel“ povedlo.

Na její adresu začalo chodit velké množství dopisů, ve kterých jí její příznivci vyčítali, že je zradila a že ji přejí, aby se jí podobná věc stala doopravdy. „Tolik zlých dopisů jsem nikdy nedostala,“ vzpomínala s tím, že jí to velmi mrzelo. "Ale je to pryč, léta snad všechno přikryla milosrdným zapomněním a nás těšilo velmi dobré divácké hodnocení tohoto počinu na ČSFD. dodala v roce 2021. A skutečně. Na tomto portále je Taneční zábavahodnocena 83 procenty, což je ve srovnání s jinými filmy a pořady vynikající výsledek. Recenzenti litují jen faktu, že slavnou mystifikaci nemohou zhlédnout znovu, protože je nedostupná. Nejasné tak zůstává mimo jiné i datum, kdy byla odvysílána. Jitka Němcová v pořadu Úsměvy zmiňuje, že šlo o rok 1990 a odpovídal by tomu i fakt, že Tomsová s sebou měla v hlasatelně syna, kterého si přinesla v kojenecké tašce. Toho porodila během prvních revolučních dní roku 1989. Nicméně jiné zdroje, včetně ČSFD zmiňují rok 1991 a toto datum se objevuje tak na titulku, který na obrazovce běžel během inscenace. Tato nejasnost ale není jediným důvodem, proč pořad reprízovat. Tahle povedená, byť tehdy kontroverzní, hra by jistě po letech potěšila nejen pamětníky, ale i ty, kdo ono vysílání neviděli.

Pokud si na tento pořad vzpomínáte, budu ráda, když se v diskusi podělíte o vaše vzpomínky.